Život před dinosaury

Platyhystrix

11. července 2017 v 4:24
Platyhystrix byl raný živočich, který spadá do skupiny Temnospondyli, což byla velmi rozšířená skupina primitivních pravěkých obojživelníků. Obýval Zemi před zhruba 300 miliony lety. Na jihu USA, převážně tedy ve státě Texas, bylo nalezeno mnoho jeho fosilních pozůstatků, které zajišťují přesnou rekonstrukci toho, jak vypadal. Platyhystrix měl na hřbetě kožní plachtu ve tvaru jakéhosi půlkruhu, jež byla popírána širokými plochými kostmi vyrůstajícími z páteře.


Touto plachtou se velmi podobal mnohem větším pelykosaurům - býložravému Edaphosaurovi a masožravému Dimetrodonovi. Kožní plachta s kostěnou výstruží a řada kostěných destiček na hřbetě moc ochrany neposkytovaly, a protože dosahoval pouze délky jednoho metru, stával se občas kořistí větších dravců. Plachta potažená kůží s krevními váčky zachycovala první teplo ranního slunce a prohřívala tělo. Jeho výhodou tak bylo, že byl již brzy ráno pohyblivý, zatímco jeho kořist byla ještě ztuhlá nočním chladem. To také znamená, že byl čilý dříve, než začali lovit predátoři. Pohyboval se na krátkých nohách a měl rovněž krátký ocas. Jeho čelist byla vybavena kuželovitými zuby vhodnými pro masitou potravu. Nepohrdl ani červy či hmyzem. Typový druh P. rugosus popsal přední americký paleontolog Ermine Cowles Case v roce 1910.

Hallucigenia

16. ledna 2017 v 20:05
Hallucigenia byl rod maličkého živočicha z kmene Onychophora (Drápkovci), který žil na Zemi od začátku kambria do jeho střední fáze před přibližně 541 až 497 miliony lety. Nalezlo se více než sto fosilních pozůstatků, a to v Burgesských břidlicích v Kanadských Skalistých horách v Britské Kolumbii a dále pak v Maotchienšanských břidlicích ve střední části jihočínské provincie Jün-nan. I když toto stvoření vědci znají už celá léta, o jeho životě či vzhledu se hodně dlouho vědělo opravdu pramálo. Nejdříve se myslelo, že Hallucigenia byla ve skutečnosti fragmentálním pozůstatkem mnohem většího zvířete. Pak byly první fosilie rekonstruovány naneštěstí vzhůru nohama, takže Hallucigenia připomínala nějaké sci-fi stvoření. Myslelo se totiž, že má několik na sobě nezávislých hlav a kráčela po tvrdých ostnatých končetinách. Až postupem času si vědci uvědomili, že původní rekonstrukce byly špatné a rekonstruovali ji znovu. Jednalo se tedy o tvora, jehož tělo bylo 0,5 - 3,5 cm dlouhé a mělo osm nebo deset párů štíhlých nohou - z původně ostnatých nohou se staly ostny na zádech a z hlav končetiny s drápky. I nadále zůstávala však Hallucigenia velkou záhadou, neboť se nevědělo, který konec těla je vlastně hlava a který je ocas. Až vědci Smith a Caron tuto záhadu rozluštili za pomoci elektronového mikroskopu. Také zjistili, že Hallucigenia měla protáhlou hlavu, do které byly posazené dvě jednoduché oči. Není příbuzná ani podobná žádným dnešním živočichům. Původní druh H. sparsa popsal v roce 1977 Simon Conway Morris, druh H. fortis popsala v roce 1995 dvojice X. Hou a J. Bergström a druh H. hongmeia popsal v roce 2012 M. Steiner.


Cheirolepis

1. listopadu 2016 v 19:20
Cheirolepis byl rod pradávné ryby, která patří do třídy kostnatých ryb paprskoploutví (Actinopterygii), a která žila na Zemi před 408 miliony lety v době spodního devonu stupně ems do doby svrchního devonu před 360 miliony lety stupně famen. Vyskytoval se ve sladkých vodách na území dnešního Skotska. Cheirolepis mohl svou velkou tlamu otevřít zvláště doširoka a skrývalo se v ní spoustu špičatých zubů, které jasně říkají, že se jednalo o dravce, a to dokonce velmi úspěšného. Jeho oči byly velké a směřovaly dopředu, což mohlo znamenat výbornou orientaci v prostoru a při vyhledávání kořisti se Cheirolepis pravděpodobně nejvíce spoléhal právě na svůj zrak. Svalstvo, které se nacházelo na prsních ploutvích bylo značně vyvinuté, což je známka toho, že se jednalo o velmi obratného a rychle plovoucího tvora. Cheirolepis byl štíhlý a aktivní dravec, jehož tělo dosahovalo na délku 50 cm - 65 cm. Rod se dnes řadí mezi ty nejprimitivnější doposud známé paprskoploutvé ryby a mohl i představovat společného předka modernějších paprskoploutvých ryb. Jeho ocas měl podobný tvar, jaký mají dnešní žraloci a jejich příbuzní. V roce 1835 jej popsal Jean Louis Rodolphe Agassiz, což byl významný švýcarsko-americký vědec, jenž vynikal v mnoha odvětvích vědy. Rod dnes obsahuje pět druhů.


Sillosuchus

26. září 2016 v 17:47
Sillosuchus je rod bipedálního plaza z čeledi Shuvosauridae, který se vyskytoval v Jižní Americe na území Argentiny před asi 230 až 205 miliony lety v období pozdního triasu stupně karn až rhaet. Jeho fosilní materiál byl nalezen v provincii San Juan v geologickém souvrství Ischigualasto, což je i stejnojmenné chráněné území v severozápadní Argentině. Jeho rekonstruovaná fosilie byla představena v roce 2008. Sillosuchus dosahoval na délku asi tři metry a je jediným členem kladu Poposauroidea, který se nevyskytoval v Severní Americe. Jeho pravěkými příbuznými, kteří byli nalezeni právě v Severní Americe, byli Shuvosaurus, Poposaurus či Effigia. Z dnešních zvířat měl nejblíže ke krokodýlům. Jednalo se o masožravého tvora, jenž se živil převážně drobnými plazy, ale nepohrdl ani větší mršinou. Rod Sillosuchus dnes obsahuje jen jediný druh, a to S. longicervix. Rodové jméno se skládá ze slov "Sill" a "suchus". První část složeniny ctí jméno doktora Williama Silla, významného promotora paleontologie v San Juan, a druhé je řecké slovo, které znamená česky "krokodýl". Jeho jméno by se tedy dalo přeložit jako "Sillův krokodýl". Rod popsali v roce 1997 Alcober a Parrish.


Protorosaurus

27. srpna 2016 v 16:20
Protorosaurus byl rod archosauromorpha, který žil na území dnešního Německa, Ruska, Anglie a Brazílie během svrchního permu stupně wuchiapig před 259,8 až 254,1 miliony lety. Tento rychle se pohybující živočich, který měl štíhlé tělo, měl dlouhé nohy s prsty opatřené drápky. Zadní končetiny byly mnohem robustnější než ty přední. Měl dlouhý krk, na kterém byla užší hlava s delším čumákem. V čelistech pak byly zoubky, které by se hodily ke konzumaci nejrozmanitějšího hmyzu, případně i jinými bezobratlými, ale fosilní žaludeční obsah naznačil, že to byl převážně býložravec, a hmyzem si svůj jídelníček jen zpestřoval. Z fosilního materiálu, který tvořilo mnoho nalezených jednotlivců, je také patrné, že jeho velikost se pohybovala od 1,6 metru do 2,5 metru. Dlouhý krk měl pravděpodobně kvůli tomu, aby snáze dosáhl na rostliny. Jeho tělo bylo pokryto hrubou šupinatou kůží a mělo dlouhý ocas. Protorosaurus byl úzce spjat s rodem Czatkowiella, který obýval Polsko v době spodního triasu. Protorosaurus znamená "první ještěrka", i když přímo nesouvisel s moderními ještěrkami. Popsal ho již v roce 1830 německý paleontolog Hermann von Meyer na základě tří obratlů nalezených v Německu.


Cladoselache

19. srpna 2016 v 18:29
Cladoselache byl rod pravěkého žraloka, který žil na Zemi před 370 miliony lety v období pozdního devonu stupně famen. Jeho fosilní pozůstatky obsahují vzorky s více než sta jedinců. Obýval prostředí okolo útesů a skal ve světových mořích, která se kdysi rozprostírala v severní oblasti USA a Evropě. Lovil převážně ryby, ale nepohrdl ani jinými mořskými tvory, jakými jsou například sépie či korýši. Dosahoval délky od půl metru do 2 metrů maximálně. Na rozdíl od dnešních žraloků, neměl ústa na spodní straně hlavy a nemohl je tedy otevřít příliš doširoka. Ploutve v přední i zadní části byly široce spojeny s tělem, což z něj činilo vysokorychlostního dravce. Na vrchní straně těla podél středové osy měl dvě hřbetní ploutve, které byly ještě rozdělené. Před každou původní ploutví se nacházela jedna malá a krátká. Každá z jeho hřbetních ploutví měla špičatý tvar, který umožňoval lépe prořezávat vodu při pohybu. Ocasní ploutev byla téměř symetrická. Oči byly umístěné v blízkosti přední části hlavy a jeho nos byl kratší a tupější než u pozdějších žraloků. Samci na spodní straně těla postrádali pterygopody - přeměněné břišní ploutve používané při reprodukci. Kostra Cladoselache byla chrupavčitá a pevná, ale zároveň velmi lehce stavěná. Cladoselache musel ve svém prostředí čelit deset metrů velké pancéřnaté rybě, rodu Dunkleosteus, který byl vrcholovým predátorem devonských moří. Nicméně Cladoselache měl přece jen nad tímto obrněncem značnou výhodu, neboť byl mnohem hbitější a pružnější. Spolu s rodem Stethacanthus byl Cladoselache jedním z prvních žraloků na naší planetě. Byl pojmenován již v roce 1894 paleontologem Deanem a jeho jméno v překladu znamená "žralok s výrůstky", jenž mu bylo dáno díky trojúhelníkovým zubům.


Diadectes

5. srpna 2016 v 16:15
Diadectes byl rod obojživelníka ze skupiny Tetrapoda (Čtyřnožci), který byl blízce příbuzný plazům. Žil na Zemi před 298,9 až 272,3 miliony lety v periodě spodního permu stupně assel až kungur. Diadectes sdílel znaky charakteristické, jak pro obojživelníky, tak i pro plazy. Kostrou připomínal spíše plaza, ale jeho silná lebka byla mnohem primitivnější se zuby připomínající stoličky a řezáky, které se skvěle hodily k rozmělňování jak měkké, tak tužší vegetace, takže se jednalo o jednoho z mála býložravých obojživelníků. Diadectes kladl vejce, která měla obal amnion, jenž obklopuje vyvíjející se embryo, chrání ho tak a je určujícím prvkem plazů. Avšak i přes svou podobnost a pravděpodobnou příbuznost k plazům, jejich předkem nebyl, neboť plazi se začali vyvíjet již ve svrchním karbonu. Diadectes měl zavalité tělo, které dosahovalo délky od 1,5 do 3 metrů a měl krátké a robustní končetiny. Byl to pravděpodobně suchozemský živočich, jehož fosilních pozůstatků bylo nalezeno opravdu požehnaně, a tak umožnily přesnou rekonstrukci. Vzorky byly nalezeny v americkém Texasu v geologických vrstvách Red Beds. V roce 1878 ho popsal Edward Drinker Cope.


Sauropleura

3. srpna 2016 v 4:28
Sauropleura byla rodem obojživelníka ze skupiny Lepospondyli, která žila na zemi v období pozdního karbonu před asi 323 až 298 miliony lety. Obývala prostředí prosycená vodou na území USA, kde se živila bezobratlými živočichy své doby. K tomu jí sloužili čelisti vyzbrojené jemnými zoubky. Hlava měla velké oči a byla v přední části zúžená a špičatá a tvarem tak připomínala trojúhelník. Měla dlouhý, zploštělý ocas a vzhledově se docela podobala dnešním mlokům. Tento vodní obojživelník byl jedním z nejčastějších živočichů nalezených v uhelných dolech blízko obce Linton, jež se nachází v kraji Coshocton v Ohiu. Sauropleura měla robustnější tělo protáhlého tvaru s velmi krátkými končetinami. Na předních končetinách byly čtyři prsty a na zadních pět. Mezi prsty byly plovací blány. Měla dlouhý silný ocas, který ji pomáhal k rychlejšímu pohybu pod vodní hladinou. S velkou pravděpodobností na souš příliš nevycházela a celý život tak trávila ve vodě. Samečci se od samiček nijak neodlišovali. Jedinci dosahovali velikosti zhruba 35 cm. V roce 1868 Sauropleuru pojmenoval americký anatom, paleontolog a jeden z nejvýznamnějších objevitelů dinosaurů v 19. století Edward Drinker Cope.


Pederpes

9. července 2016 v 22:08
Pederpes byl rodem čtyřnožce (Tetrapoda), který žil na Zemi v období Karbonu před asi 347 miliony lety stupně Tournaisian. Obýval území Velké Británie (Skotska) a jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v roce 1971 ve formaci Ballagan. Fosilní materiál obsahoval téměř kompletní kostru, u níž chyběl pouze ocas a některé kosti úzké lebky a končetin. Díky svým kloubovitým nohám s dopředu směřujícími prsty byl dobře adaptován na chůzi po souši. Navzdory těmto pozemním úpravám, byly jeho uši strukturovány takovým způsobem, aby mohl fungovat pod vodní hladinou, což znamená, že Pederpes trávil svůj čas i ve vodě, kde pravděpodobně i lovil. Pederpes je ve fosilním záznamu velmi důležitým, neboť představuje prvního tetrapoda, u kterého se stal pozemní životní styl primárním. Pederpes dosahoval velikosti jednoho metru a patřil do rodiny Whatcheeriidae. Rod dnes obsahuje jeden druh: P. finneyae, který pojmenovala v roce 2002 anglická paleontoložka a odbornice v oboru evoluční biologie Jennifer Alice Clack.


Eogyrinus

1. července 2016 v 18:04
Eogyrinus byl rod obojživelníka, který žil na Zemi před asi 300 miliony lety v období Karbonu. Jeho tělo, dosahující od tlamy ke špičce ocasu délky až 4,6 metru, se výborně hodilo pro život v močálech tehdejší Anglie. Tento živočich patřil mezi vůbec první obojživelníky schopné žít jak ve vodě, tak na souši, ale jeho krátké nožičky mu neumožňovaly rychlejší pohyb po suché zemi, protože nemohl zdvihnout břicho ze země. Ve vodě se Eogyrinus pohyboval rychle za pomoci svého silného, plovacím lemem opatřeného ocasu, který sloužil jako kormidlo, a končetin směřujících do stran. Měl dlouhou a úzkou hlavu vybavenou silnými žvýkacími svaly a síla jeho kousnutí byla podobná krokodýlu. Žil i obdobným stylem života jako právě dnešní krokodýli - na svou kořist, kterou tvořily zejména pravěké ryby, číhal v jezerech a bažinách, ale někdy také vylézali na suchou zem lovit malé plazy. Eogyrinus byl jeden z největších predátorů své doby a je řazen do řádu Anthracosauria ("uhelní ještěři"), která je významná tím, že se z jeho okruhu během karbonu vyvinuli první plazi. Eogyrinus měl dvakrát víc obratlů, něž většina obojživelníků či plazů. Typový a jediný druh E. attheyi pojmenoval v roce 1926 ‬Watson, ale z moderních výzkumů je možné, že se jedná o rod Pholiderpeton.


 
 

Reklama