Tvorové dávných vod

Aristonectes

31. března 2017 v 20:15
Aristonectes byl rod plesiosaura z čeledi Elasmosauridae, který žil v pravěkých hlubinách oceánů před 71 až 65 miliony lety v době svrchní křídy stupně maastricht. Jeho fosilní pozůstatky se nalezly na území Antarktidy, Argentiny a Chile. Je znám ze sedmi sbírek, které obsahovaly části lebky včetně částí fragmentů z dolních čelistí, krční obratle, ocasní obratle a neúplné končetiny. Zatímco ostatní plesiosauři byli obvykle predátoři, kteří pojídali menší obratlovce - zejména ryby, Aristonectes byl velmi zvláštní tím, že se specializoval na úplně odlišný způsob obživy. Jednalo se o živočicha, který se živil krilem, jenž je ovšem velmi výživný. Měl k tomu dokonce i přizpůsobené své zuby, na kterých byly výrůstky, které do sebe při sevření tlamy zapadly a filtrovali tak i nasátý plankton. Při lovu pak stačilo tomuto tvoru prostě plavat s otevřenou tlamou a nasávat potravu z vody.


Jelikož se živil touto stravou, vyhýbal se i přímé konkurenci s ostatními mořskými plazy. Jeho tělo bylo hydrodynamicky tvarované s dvěma páry silných dlouhých ploutví, dlouhým krkem, kratším ocasem a malou plochou hlavou. Celková délka je nejistá kvůli nedostatku fosilního materiálu, samotná lebka holotypu byla dlouhá přibližně 33 cm. Původní druh Aristonectes parvidens byl popsán v roce 1941 a učinil tak A. Cabrera, avšak v roce 2014 byl objeven další druh Aristonectes quiriquinensis, kterého popsal Rodrigo A. Otero spolu s dalšími vědci. Mezi jeho příbuzné bychom mohli zařadit například rody Futabasaurus či Kaiwhekea.

Bananogmius

28. března 2017 v 19:26
Bananogmius byl rod kostnaté ryby z čeledi Plethodidae, jejíž příslušníci se obvykle vyznačovali vysokou hřbetní ploutví. Tato ryba žila na Zemi před přibližně 84,9 miliony lety v období svrchní křídy stupně santon až po epochu paleocén před 61,7 miliony lety stupně dan, tudíž dokázala přežít událost K-T. Fosilní pozůstatky této pravěké ryby byly nalezeny v Severní Americe ve státech llinois, New Jersey, Alabama, Kansas a Jižní Dakota. Obývala vnitrozemské moře Niobrara, které rozdělovalo Severní Ameriku na západní Laramidii a východní Appalachii. Převážně se zdržoval u korálových útesů. Ve své době to byla velmi hojná ryba a když vyplula na širé moře, často tvořila obří hejna čítající až tisíc jedinců, tím pádem se samozřejmě i stávala potravou různých plesiosaurů.


Tělo bylo protáhlejší a pokryté šupinami. Mohlo přesáhnout dva metry na délku a mělo charakteristicky utvářenou, vztyčitelnou hřbetní ploutev, která se táhla po celé délce hřbetu zvířete. Mimo klasické párové břišní a prsní ploutve byla její řitní ploutev protáhlá až téměř k ploutvi břišní. Také měla velmi silný ocas, který jí umožňoval rychlý pohyb a schopnost skvělého kličkování. Lebka byla mimořádně tvrdá a velmi odolná. Kromě toho však měla desítky malých zubů, proto se předpokládá, že se živila především drobnými živočichy, jakými jsou například korýši. Holotyp Bananogmius ellisensis popsal v roce 1940 britsko-australský vědec Gilbert Percy Whitley zajímající se především studiem ryb a měkkýšů. Rod dále obsahuje další dva druhy: B. zitteli a B. crieleyi. Jméno se překládá jako "Banánová ryba" a bylo jí dáno podle záhybu hřbetní ploutve.

Diplomoceras

26. března 2017 v 16:17
Diplomoceras byl rod rychle se pohybujícího hlavonožce z podtřídy amoniti. Tento mořský živočich se vyskytoval na planetě Zemi před přibližně 71 až 65 miliony lety v době svrchní křídy stupně maastricht. Jeho fosilní pozůstatky se nalezly jak na souši, tak na pobřeží, a i přímo v moři. Obýval rozsáhlá území a ve své době byl skutečně hojným. Fosilní pozůstatky byly objeveny takřka po celém světe a bylo jich doposud objeveno více než sto. Na severní i jižní polokouli - v Grónsku i Antarktidě, dále v zemích Asie jako je Arménie, Japonsko či Rusko, v Evropských státech - Nizozemí, Rakousku, Belgii, Dánsku, Francii, Španělsku a Ukrajině, dále v Austrálii, v Africe - v Jihoafrické republice na jihu a na severu v Tunisku, v Jižní Americe v přímořském státě Chile a v Severní Americe - v Mexiku a státech USA - Aljašce, Alabamě, Kalifornii, Mississippi a Texasu.


Obýval jak hluboká moře, tak i pobřežní mělčí vody. Diplomoceras mohl dorůst do velikosti 2 metrů. Jednalo se především o rybožravého tvora, ovšem svůj jídelníček si mohl zpestřit i o něco jiného, co se potloukalo v pradávných mořích, například o různé korýše. Zatímco většina amonitů měla svoji zavinutou schránku spirálovitě srostlou, rod Diplomoceras ji měl velmi neobvyklou, jelikož spirála nebyla spojená. Schránka se vyvinula výrazně rovně a dozadu, poté se stočila do "U" a pokračovala horem zpět. Celkem se takto do "U" stočila až 4x a poté přišel konec schránky. Přesný důvod, proč vápenitá schránka nesrostla a vyvíjela se tímto zvláštním směrem není bohužel znám. Vědci ovšem předpokládají, že jeden z důvodů, proč se tak stalo, je kvůli vzájemnému rozpoznání druhu, neboť přeci jenom v pravěkých oceánech plavalo spoustu různých amonitů. Schránka taky mohla být mnohem efektivnější pro rychlé plavání, tím pádem měl tvor i větší šanci na únik před možnými predátory typu Prognathodon či Globidens. Tento tvor byl ve své době velmi úspěšný, protože nejenže obsadil značnou část planety, ale také se dokázal vyvinout do tří druhů - D.‭ ‬cylindraceum,‭ ‬D.‭ ‬lambi,‭ ‬D.‭ ‬notabile. Zmizel na konci mezozoika stejně jako drtivá většina všech živočichů. Mezi jeho příbuzné se řadí například Glyptoxoceras, Lewyites či Scalarites. Holotyp popsal v roce 1900 americký zoolog a paleontolog Alpheus Hyatt, jenž se věnoval především evoluci hlavonožců.

Rhinconichthys

15. března 2017 v 20:30
Rhinconichthys byl rodem paprskoploutvé ryby z čeledi Pachycormidae, která se vyskytovala v pradávných mořích před přibližně 93 miliony lety v době svrchní křídy na přelomu stupně cenoman a turon. Rod obsahuje dnes tři druhy - R. taylori, R. purgatoirensis a R. uyenoi, které se vyskytovaly na různých místech od sebe.


První zmíněný druh, kterého popsal v roce 2010 Matt Friedman s týmem, se vykytoval na území pravěkého Spojeného království, druhý a třetí druh byly nově objeveny v roce 2016 a oba je popsal Bruce Schumacher a jeho tým. Druhý jmenovaný druh je znám ze Severní Ameriky z formace Carlile v jihovýchodním Coloradu. Poslední druh pochází z formace Mikasa nacházející se na japonském ostrově Hokkaidó. Už když byla objevena první anglická fosilie, paleontologové předpokládali, že bude rod velmi různorodý a tím pádem i rozšířený, což se koneckonců i potvrdilo při nálezu dalších dvou druhů.


Jak už je zmíněno výše, Rhinconichthys byl součástí čeledi Pachycormidae, do které spadají i ty největší kostnaté ryby, které kdy žily na Zemi, jsou to například rody Bonnerichthys dosahující 6 metrů či Leedsichthys dosahující úctyhodných 16 metrů. Rhinconichthys dosahoval délky od 2 do 5 metrů, v závislosti na druhu. Hyomandibula (jakýsi shluk kostí, který připojuje čelisti ke zbytku lebky) byla u tohoto rodu nezvykle podlouhlá, což způsobilo obří ústní otvor. Nicméně tento tvor byl jen neškodným jedlíkem planktonu.

Dakosaurus

21. srpna 2016 v 23:03
Dakosaurus byl rod mořského plaza ze skupiny Crocodylomorpha, jež zahrnuje krokodýly a jejich vyhynulé příbuzné. Dakosaurus se na Zemi vyskytoval v období od svrchní jury po spodní křídu před přibližně 150 až 130 miliony lety. Obýval převážně mělká moře na území Eurasie a Jižní a Severní Ameriky, kde se živil rybami, hlavonožci a malými mořskými plazy. Svým vzhledem velmi připomínal rod Mosasaurus, který ale žil o desítky milionů let později, a to před 70 až 65 miliony lety v období pozdní křídy. Dakosaurus dosahoval délky okolo čtyř a půl metru, maximálně pak metrů pět a jeho váha se pohybovala v rozmezí od 450 kg do 900 kg. Měl charakteristickou hlavu připomínající hlavu teropodního dinosaura. Díky své lebce dostal v populárních médiích přezdívku "Godzilla". Jeho čelisti byly vyzbrojeny pilovitými zuby velkými 5,5 cm. O velikosti jeho zubů svědčí i nález zubů vylovených z mořského dna poblíž Chesil Beach v hrabství Dorset v Anglii. Výzkumníci se shodli, že vzhledem ke své velikosti měl Dakosaurus velmi velké zuby. Sice se nejednalo o vrcholového predátora, nicméně z něj jeho zuby rozhodně činily mimořádně nebezpečného protivníka. Vylovené zuby se nyní nachází ve fosilní sbírce anglického Přírodovědeckého muzea. Měl poněkud primitivní zadní ploutve, které byly delší než ty přední. Dakosaurus měl také silný ocas, který mu pomáhal při pohybu ve vodě. Rod popsal již v roce 1856 německý geolog a paleontolog Friedrich August von Quenstedt .


Utatsusaurus

30. července 2016 v 21:12
Utatsusaurus byl mořský plaz z čeledi Utatsusauridae, který žil v období triasu před asi 245 až 250 miliony lety. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v prefektuře Mijagi v Japonsku a v provincii Britské Kolumbie v Kanadě. Utatsusaurus má ve fosilním záznamu velmi důležité zastoupení, neboť se jednalo o jednoho z prvních ichtyosaurů. Živil se zejména rybami, avšak na jeho jídelníčku se mohli objevit i hlavonožci a někteří další malí mořští plazi. Jeho ploutve byly velmi krátké, přední pár jen o málo delší, než zadní. Byl to živočich se štíhlým, pružným tělem, které měřilo na délku tři metry. Na rozdíl od pozdějších ichtyosaurů, Utatsusaurus postrádal hřbetní ploutev a měl poměrně širokou lebku, která se pak zužovala. K poměru velikosti jeho lebky, měl poněkud malé, ale ostré zuby. Pohyboval se pravděpodobně vlněním, tak jako dnešní úhoři. Utatsusaurus byl úzce spjat s diapsidními plazy jakým byl například Petrolacosaurus. Dnes je znám jen jeden druh a to Utatsusaurus hataii, kterého popsali v roce 1978 Shikama, Kamei a Murata.


Excalibosaurus

25. července 2016 v 21:41

Excalibosaurus byl rod rybího ještěra (ichtyosaura) z čeledi Leptopterygiidae, který žil v době spodní jury stupně sinekur až pliensbach před asi 196 až 189 miliony lety. Obýval moře a oceány na území pradávné Anglie, kde tento tvor lovil především ryby a měkkýše. Jeho charakteristickým znakem byl dynamický tvar těla, značně se podobajícím tomu, jaký mají dnešní delfíni a většina ryb. Díky tomu byl tento ryboještěr rychlým a obratnými plavcem. Holotyp byl objeven v roce 1984 v blízkosti pláže v hrabství Somerset a skládal se z dílčích zbytků lebky a některých dalších kostí včetně žeber, obratlů, neúplného ramenního pletence a částí kostí z ploutví. Jeho délka činila 4 metry, nicméně se jednalo o mladého jedince. Až jedinec objevený v roce 1996 byl dospělým a jeho délka činila 7 metrů, z čehož samotná lebka měřila přes metr a půl. Je známý především pro svůj velmi dlouhý, mečounovi podobný čenich, který mohl být využíván jako zbraň, zejména při lovu. Lovil tak, že se dostal do hejna ryb, začal se kolem sebe ohánět svým "mečem" a pak sežral zraněné ryby, které neměly možnost uniknout. Tento způsob lovu je známý i u dnešních mečounů. Jeho celé jméno je E. costini a byl popsán dva roky po nálezu holotypu, v roce 1986 a učinil tak McGowan.


Mawsonia

24. července 2016 v 16:05
Mawsonia je rodem zaniklé lalokoploutvé ryby, která byla z této podtřídy nozdratých ryb tou největší. Dosahovala délky 4 až 6 metrů, avšak některé fosilie naznačují, že se vzácně vyskytovala i v mnohem větších podobách - v závislosti na daném druhu. Tato masožravá ryba byla oportunistický dravec, což znamená, že při lovu nevyhledávala konkrétní potravu, ale spořádala cokoliv živého, co se jí dostalo do cesty a bylo menší než ona. Jednalo se o nočního živočicha, ve dne odpočívala při mořském dně. Mawsonia žila v období Křídy před 112 až 99 miliony lety a její fosilní pozůstatky se našly v Brazílii v Jižní Americe a v Alžírsku a Maroku v severní Africe. Fosilní materiál obsahoval v největší míře lebeční kosti, dále četné vzorky jiných dílčích kostí a i téměř kompletní kostry. Je zajímavé, že Mawsonia se spíše vyskytovala v mělčích vodách, zatímco dnešní latimérie žije v hlubinách. Je to dokázané tím, že většina z nalezených fosilií pochází z formací, které v rané křídě splývaly s ústími řek a mangrovovými stanovišti. V dospělosti Mawsonia neměla příliš mnoho nepřátel, potenciální nebezpečí ji však hrozilo ze strany například žraloků ale i Spinosaura. Mawsonii popsal v roce 1907 britský paleontolog a světový expert na fosilní ryby - Sir Arthur Smith Woodward. Dnes je známo 6 druhů: typový exemplář M. gigas (kterého popsal již zmíněný Woodward roku 1907), M. libyca (Weiler, 1935), M. ubangiana (Casier, 1961), M. lavocati (Tabaste, 1963), M. tegamensis (Wenz, 1975) a poslední M. brasiliensis (Yabumoto, 2002).


Chtěl bych se také omluvit za neaktivitu, byl jsem na dovolené.
Hezký zbytek dne,
Dinosaurss :-)

Hupehsuchus

5. července 2016 v 13:28
Hupehsuchus je rodem již zaniklého malého mořského plaza z čeledi Hupehsuchidae, který žil na Zemi v triasovém geologickém období stupně Olenkian až Ladinian na území dnešní Číny. Hupehsuchus se podobal svému blízkému příbuznému Nanchangosaurovi, ale odlišoval se od něj například v tom, že měl více obrněná záda, které měly podobný povrch, jako mají dnešní krokodýli. Hupehsuchus měl tenké, dlouhé čelisti podobající se čelistem gaviálů, říčních delfínů či Ichtyosaurů. S pomocí jeho protáhlého čenichu, jenž byl vybaven malými ostrými zoubky, chytal svou potravu, kterou tvořily ryby či vodní bezobratlý živočichové. Jednalo se o malého živočicha, jeho délka v dospělosti dosahovala jen 90 až 100 cm. Hupehsuchus sice svým vzhledem připomínal ranou formu ichtyosaura, ale pravděpodobně s nimi vůbec nesouvisel. Jednou z možností, proč se Hupehsuchus svým vzhledem podobal ichtyosaurovi je, že oba sdíleli společného předka anebo se jednalo o případ konvergentní evoluce. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v čínské provincii Chu-pej (Hubei), odkud pochází i jeho jméno - "Hupehský krokodýl" (Hupeh je jiný způsob jak psát Hubei). Popsali jej v roce 1972 Young & Dong.


Mammalodon

8. července 2015 v 16:54
Mammalodon byl rodem z podřádu Mysticeti (Kosticovci) a stejně tak jako všechny velryby, byl savcem. Žil na Zemi před asi 30 miliony lety v době Oligocénu a jeho fosilní pozůstatky se nalezly v Austrálii a Novén Zélandu. Byl to přes 2,5 metru dlouhý mořský živočich, což znamená, že byl mnohem menší než moderní kosticovci a pravděpodobně i jeden z nejmenších kosticovců vůbec. Tělo této velryby bylo podobně jako u ostatních velryb zavalité, hlavu měl velkou a trojúhelníkovitou s očima vyznačujícími se tzv. binokulárním viděním, což znamená, že mu bylo umožněno sledovat kořist pohybující se v sedimentu současně oběma očima. Postrádal hřbetní ploutev, místo ní měl obvykle jen malý hřbetní výklenek či hrbolek zhruba v půlce jeho zad. Jeho fosilie ukazují, že na rozdíl od moderních velryb, měl dobře vyvinuté zuby a je možné, že se jednalo o předchůdce dnešních kosticových velryb, které se vyznačují tím, že mají v horní čelisti řadu tenkých kostěných destiček, kterými cedí drobné mořské živočichy z obrovského množství vody, kterou spolykají. Kvůli nedostatku fosilního materiálu není přímo jasné, jestli měl typickou kostici sloužící k zachycování mořských tvorů z vody. Také je možné, že v mezerách mezi jeho zuby v horní čelisti původně vyrůstaly kostice, anebo do těchto mezer zapadaly zuby z protilehlé čelisti, a tak si filtroval potravu jen s pomocí běžných zubů. U rodu je znám pouze jediný druh a to M. colliveri. Jeho jméno znamená "savčí zub" a dal mu ho v roce 1939 Pritchard.


 
 

Reklama