Savci žijící souběžně s dinosaury

Volaticotherium

14. května 2017 v 16:13
Volaticotherium byl aktivně se pohybující létavý savec, který žil kdysi na území pravěké Asie, konkrétně tam, kde se dnes nachází Vnitřní Mongolsko. Objevil se v době svrchní jury stupně oxford před 160 miliony lety a mizí z povrchu Země v době spodní křídy stupně hauteriv před 130 miliony lety. Poměrně kompletní kostra tohoto savce byla nalezena čínsko-americkým vědeckým týmem v geologické jednotce Daohugou nacházející se v kraji Ningcheng. Fosilní materiál poskytl důležité informace vedoucí k lepšímu pochopení původu jeho příbuzných.


Volaticotherium mělo tzv. patagium - neboli létající kožní blánu nataženou mezi končetinami, za pomoci, níž mohl klouzat ze stromu na strom. Tím tento tvor navíc ukazuje adaptaci, která se vyvinula opakovaně u různých savců, protože tento živočich není předchůdce současných klouzavých savců, jakými jsou například létající veverky typu Poletuška. Byl velký 12-14 cm, jeho hmotnost se odhaduje na 70 gramů. Jeho zuby byly skvěle uzpůsobené pro požírání hmyzu. Volaticotherium bylo hustě pokryto kožešinou, avšak jeho ocas nebyl silně chundelatý, ale poměrně plochý. Byl úzce příbuzný rodům Argentoconodon a Ichthyoconodon, možná i rodu Triconolestes. Byl popsán v roce 2006 a učinil tak profesor Jie Meng společně s jeho týmem.

Cronopio

11. ledna 2017 v 19:33
Cronopio je rod savce z kladu Meridiolestida, který žil na Zemi v období, kdy světu vládli dinosauři. Obýval oblast Argentiny před přibližně 98 miliony lety v čase svrchní křídy stupně cenoman. Je znám pouze ze dvou skrovných zkamenělin. Obě zkameněliny byly tvořeny částečně zachovalými lebkami. Fosilní materiál byl nalezen v argentinské provincii Río Negro poblíž vesnice La Buitrera, v geologické formaci Candeleros, jež zasahuje i do dalších provincií Neuquén a Mendoza. Cronopio je nejstarším známým dryolestoidem (zástupcem kladu druhohorních savců Dryolestoidea) z Jižní Ameriky. Jeho skutečná velikost je kvůli nedostatku fosilního materiálu neznámá, avšak je odhadována na 10 až 15 cm, což by odpovídalo přibližně velikosti myši či rejska, ovšem tento tvor byl mnohem robustnější. Měl protáhlou lebku do úzkého čumáku a na rozdíl od svých předků, kteří měli primitivně strukturované zuby, byly jeho zuby již podstatně vyvinutější.


Byly totiž tvořeny pozoruhodně dlouhými šavlovitě zahnutými "psími" tesáky. Podle paleontologa Guillerma Rougiera z Univerzity v Louisville je přítomnost takovýchto zubů u takovéhoto tvorečka skutečně velmi zajímavá. Zuby tak dokazují, jak moc různorodí starověcí savci byli. Jednalo se o hmyzožravce, který si možná dokázal tunelovat hluboké díry v zemi, jež mu poskytovaly ochranu před všudypřítomným nebezpečím. Holotypem je druh C. dentiacutus, kterého popsal v roce 2011tým paleontologů Guillermo W. Rougier, John R. Wible, Robin M. D. Beck a Sebastian Apesteguía. Jeho rodové jméno odkazuje na fiktivní typ osobnosti se stejným názvem "cronopio", který je zobrazován v knihách argentinského spisovatele Julio Cortázara, a je líčen jako nekonvenční a citlivá bytost. Druhové jméno tohoto tvora znamená "ostré zuby". Rodu Cronopio se díky jeho nezvyklým zubům začalo přezdívat "šavlozubá veverka" a inspiroval i veverku Scrata vystupující ve filmech Doba ledová.


Chiniquodon

8. září 2016 v 16:41
Chiniquodon byl živočich patřící do čeledi Chiniquodontidae, ze skupiny Cynodontia, do které patří i savci, jenž obýval planetu před 242-235 miliony lety v období středního triasu stupně ladin. Fosilní pozůstatky tohoto masožravce dosahujícího délky 50 cm a hmotnosti od dvou do pěti kilogramů, se nalezly v Argentině, Brazílii, Madagaskaru a Namibii. Poměrně k tělu byla jeho hlava dost velká, avšak mozek v ní byl malý. Měl robustně stavěné tělo, které bylo pravděpodobně pokryto srstí a nejspíše i horkokrevný metabolismus, a krátký štíhlý ocas. Patní kosti byly prodlouženy dozadu a vytvořily tak patu, kde se upínala Achillova šlacha, která mu pomáhala k lepšímu odpružení při každém kroku. Jeho čelist byla velmi silná a se svými zuby dokázal i drtit kosti, aby se dostal ke kostní dřeni. Žil v trvalých párech a stejně jako ostatní příslušníci skupiny Cynodontia, i Chiniquodon s největší pravděpodobností nerodil živá mláďata, ale kladl vejce, která střežil, a posléze se o svá mláďata i staral. Mezi jeho příbuzné patří například rody Massetognathus, Theriognathus či Cynognathus. Tento rod popsal německý paleontolog Friedrich von Huene v roce 1936.


Crusafontia

6. června 2015 v 14:11
V pravěkých lesích dávné západní Evropy se dobře dařilo malým savcům, o tom není pochyb. Tito savci buď šplhali po stromech, nebo běhali v zelených porostech s nižšími dřevinami. Jedním z těch, co dokázali šplhat po stromech, jako veverka byla i Crusafontia, která byla menší než dnešní krysa- měřila (bez ocasu) asi 10 cm. Byl to rod druhohorního savce vyskytujícího se během geologické periody zvané křída před asi 130 až 125 miliony lety stupně Hoteriv až Barem, a to na území dnešního Španělska. Pravděpodobně vypadala jako malá veverka a vedla i podobný styl života, nicméně se to nedá tvrdit s naprostou jistotou, neboť k tomu by bylo nutno objevit více pozůstatků. Tento rod je totiž znám pouze z několika nalezených zubů, a tak byl popis sestaven především na základě její podobnosti s tehdejšími, ale i dnešními živočichy. Nejpozoruhodnějším rysem tohoto savce byl dlouhý, možno i huňatý a pravděpodobně chápavý ocas, který měl za úkol dobře posloužit k udržování rovnováhy při lezení a skocích na stromech. Její jídelníček byl tvořen zejména různými semínky a bobulemi, ale je možné, že nepohrdla ani hmyzem. Byl to denní živočich, avšak ve vrcholné části dne se ukrývala před teplem a predátory, proto je možné, že obývala dutiny stromů, vysoko nad zemí, kam se nemohli právě predátoři dostat. Žila samotářským životem a ostatním příslušníkům druhu se většinu času snažila vyhýbat, samci byli rozhodně o něco větší než samičky. Jsou známy dva druhy; typovým je C. cuencana a dalším pak C. amoae. Za své jméno vděčí španělskému paleontologovi a specialistovi na savčí kosti Miquelu Crusafont i Pairó, popis byl uskutečněn v roce 1969.


Fruitafossor windscheffeli

17. března 2014 v 17:29
Fruitafossor windscheffeli ("bagr z Fruita") je typový exemplář savce, endemicky žijícího v lesích svrchní Jury před 155- 150 miliony lety stupně kimmeridž až tithon v Severní Americe na území USA, kde se mohl setkat se stegosaury, allosaury či jinými dinosaury této doby. Je známý z téměř kompletní 15 centimetrové kostry nalezené v Morrisonské formaci, která je mimo jiné jedním z nejznámějších souvrství svrchnojurského věku na světě, v Coloradu z regionu Fruita. Vážil zhruba 6 g, což je mnohem méně, než u průměrných Morrisonských savců (48,5 g). Jeho zuby, které postrádají sklovinu naznačují, že jakmile se opotřebovaly a vypadly, byly rázem nahrazeny novými. Zvířata, která konzumují termity obvykle nežvýkají, takže není nutné, aby zub pro tento proces chránila sklovina. Také se jeho zuby velmi podobají zubům dnešních Hrabáčů, což naznačuje, že se pravděpodobně živil hmyzem, jako jsou například mravenci a termiti. Měl špičatý čenich a jeho obrovské přední končetiny, které vědci přezdívají "Popeye" (do češtiny "Pepek námořník"), byly vybaveny silnými dlouhými drápy vhodnými pro hrabavý životní styl- například mohl snadno drápy proniknout do termitiště, ale také mohl vyhrabat v zemi díru pro svoji ochranu před nepřáteli. Páteř tohoto tvora se podobá pásovci nebo mravenečníkovi (řád Chudozubí, Xenarthra). Měla přídatné kloubní spojení mezi hrudní a bederní páteří, což zpevňuje páteř a pomáhá tak při hrabání do termitišť. Živočich byl pojmenován vědci Luo a Wible z Muzea přírodní historie Carnegie v Pittsburghu v Pensylvánii. Druhové jméno dostal po Wally Windscheffeli, dobrovolníku muzea Carnegie, který fosilii objevil společně s C. Safrisem. Jméno rodu je odvozeno od regionu, kde byl nalezen (Fruita). Latinský "Fossor" čili bagr, označuje hrabavou či kopavou specializaci předních končetin. Vědci o Fruitafossorovi tvrdí, že měl jistě velký vliv na evoluci savců, i když v dnešní době nemá žádné příbuzné.


Jeholodens jenkinsi

11. března 2014 v 17:29
Jeholodens jenkinsi ("Jeholský zub") byl primitivní savec patřící do řádu Eutriconodonta obývající podrosty v oblasti provincie Liaoning v Číně během druhohor v periodě spodní křídy před asi 125 miliony lety. Tvor je znám pouze z jednoho vzorku, holotyp se skládá z téměř kompletní kloubové lebky a kostry, které byly objeveny ve formaci Yixian. Většinou žil u mělkých sladkovodních jezer, kde koexistoval s bohatou faunou ryb, obojživelníků ,dinosaurů , ptáků, ještěrů a hmyzu. Měl velmi dlouhý ocas a velké oči, které naznačují noční způsob života. Struktura zubů odpovídá tomu, že se živil hmyzem a vodními členovci. Byl to plantigrádní živočich, to znamená, že při chůzi našlapoval celou plochou chodidla a jeho délka činila zhruba něco málo přes 10 cm. Jeho zadní nohy a pánev měly plazí držení těla, zato předloktí a ramena byly pružnější. Zvíře bylo přízemním savcem, což naznačuje, že savci pravděpodobně pochází ze zemského prostředí, místo ze stromů. Tento malý, skromný tvor byl vlastně začátek nadcházejícího nového světového řádu- éry savců. Jeholodens jenkinsi dostal své jméno od Luo Zhexi a Ji Kuo v roce 1999. Byl pojmenován podle Bioty Jehol, která zahrnuje všechny živé organismy v severovýchodní Číně před zhruba 133 až 120 miliony lety. Jeho fosilie je vystavena v Hongkongském muzeu vědy.

Malý dravý teropod Sinosauropteryx ("Čínské ještěří křídlo") pronásledující savce rodu Jeholodens v oblasti dnešní Číny před 125 miliony lety.

Juramaia sinensis

31. ledna 2014 v 13:24
Juramaia sinensis je zaniklým rodem bazálního placentálního savce žijícího v provincii Liao-ning v Číně před 160 miliony let- svrchní jura, stupeň oxford. Je znám na základě holotypu, jenž obsahuje téměř kompletní kostru, včetně neúplné lebky se zachovalými zuby a dokonce i otisky měkkých tkání, jako je srst. Tento živočich popsaný v roce 2011 týmem vědců Zhe-Xi Luo, Chong-Xi Yuan, Čching-Jin Meng a Kuo Ji z Muzea přírodní historie Carnegie v Pittsburghu- USA, vyplňuje významnou mezeru ve fosilním záznamu raného vývoje placentálů, protože tak posouvá vývoj o celých 35 milionů let, tím také napomáhá kalibraci DNA dnešních zvířat při bázi metody zvané datování vývoje. Fosilie byla nalezena v místě Daxigou v kraji Jianchang ve formaci Tiaojishan. Jeho končetiny naznačují, že tento hmyzožravý, asi jen jako rejsek velký a 15- 17 g vážící savec, jehož jméno znamená "Jurská matka z Číny", často pobýval ve větvích stromů, to znamená, že byl výborným šplhavcem, což se pro něj v jeho době jeví jako naprostá nezbytnost.

Eozostrodon

19. listopadu 2011 v 14:16
Eozostrodon byl rejsku podobný živočich, který obýval prostředí lesních půd a zde se živil hmyzem nebo jinými drobnými živočichy. A protože byl ve skupině Mammaliaformes, tak tím pádem patřil i k nejstarším pravým savcům (doba před 220-200 miliony lety). Patrně však ještě kladl vejce, ale již krmil mláďata mlékem tvořícím se v mléčných žlázách. Na hlavě měl posazené dvě velké oči ,které samy o sobě prozrazují, že eozostrodon patrně vedl noční život. Na štíhlém špičatém čenichu byly možná hmatové vousky, v tlamě byly skutečně savčí zuby (místo lícních zubů se vyvinuly jednoduché třenáky a stoličky s mnoha hrboly, tyto zuby se vyměňovaly jen jednou za život tohoto zvířete). Jeho 150ti gramovou váhu nosily čtyři krátké nohy, které se ještě pohybovaly trochu potácivě a končily pětiprstými tlapkami s drápky. Malé tělo (délka 10 cm) bylo porostlé srstí ,stejně tak jako jeho dlouhý ocas. Roku 1941 jej popsal F.R. Parrington, ale nejspíš se tento rod pravděpodobně shoduje s později popsaným rodem Morganucodon.

Thrinaxodon

14. října 2011 v 17:53
Tento padesáti -centimetrový, triasový "trojitý zub" byl pevně stavěný masožravec měl dlouhé tělo zřetelně rozděnené na hrudní a bederní část (poprvé mezi obratlovci). Rozdělení prozrazují žebra, vyrůstající již jen z hrudních obratlů. To napovídá, že thrinaxodon měl patrně již bránici jako moderní savci. Jedna z kostí zadní nohy se již vytvořila do podoby paty, takže se zřejmě noha dotýkala podkladu jen prsty, což umožňovalo rychlejší běh. Zuby byly zasazeny do jedné nedělené kosti, takže čelisti byly mnohem pevnější. Pravděpodobně byl pokrytý srstí. Žil na území jižní Afriky před 156- 145 miliony lety.

Triconodon

17. září 2011 v 11:08
Tento drobný ''trojhrotý zub'' byl primitivní savec podobající se mývalu či vačici. Původně jej vědci zařadili do stejné skupiny jako Eozostrodona ,ale podle současných rozborů, to však byl pravý savec ,nejspíše vačnatec. Jeho zuby byly nespecializované a všestranné, což naznačuje, že byl všežravý a živil se nejen bobulemi ,ale i hmyzem a drobnými plazy. Vývoj středního ucha savčího typu dobře harmonuje se zvětšením mozkovny, takže se dá soudit že byl ,ne přímo chytrý ,ale dokázal například dobře myslet dopředu. Ve své době to bylo před 150-144 miliony lety byl v celku velkým savcem. Měřil 50 centimetrů a vážil 750 kg.
 
 

Reklama