Ptakopánví (Ornithischia)

Echinodon

20. června 2017 v 19:40
Echinodon byl rodem malého dinosaura náležícího do čeledi Heterodontosauridae, která je význačná tím, že obsahuje nejprimitivnější zástupce této skupiny živočichů. Tento ptakopánvý dinosaurus žil na území dnešní západní Evropy v době spodní křídy stupně berrias před asi 145-140 miliony lety. Jeho dílčí fosilní pozůstatky nalezl britský sběratel fosilií Samuel Husbands Beckles v Anglii v geologické formaci Lulworth. Tento malý, bipedální (dvounohý) dinosaurus dosahoval délky 60 cm, výška nepřesahovala ani ne 30 cm a váha činila něco kolem 5 kilogramů. Živil se různými rostlinami, převážně jejich šťavnatými listy, ovšem má se za to, že nepohrdl ani drobným hmyzem.


Jeho nepřáteli byli velcí draví dinosauři typu Nuthetes, jenž dosahoval délky až 2 metry, a tak se mohl Echinodon stát snadno jeho kořistí. Jelikož Echinodon neměl žádné trny ani nic podobného, čím by se mohl bránit, je jasné, že jeho strategií pro přežití v tamním krutém světě byl útěk. K tomu mu dobře sloužili jeho hbité, dlouhé zadní nohy. Přední končetiny byly velmi krátké. Jediným dnes známým druhem je E. becklesii, pojmenovaný roku 1861 přírodovědcem sirem Richardem Owenem. Zajímavé je, že tento vědec považoval dochovaný materiál původně za pozůstatky pravěké ještěrky. V roce 1991 přeřadil tento rod do výše zmíněné čeledi americký paleontolog Paul Sereno, nejasnosti však přetrvávaly. Až v roce 2002 byla provedena analýza, která tuto klasifikaci potvrdila. Echinodon v překladu znamená "ježčí zub" a byl tak pojmenován na základě špičatých výstupků, které měl na svých zubech.

Lycorhinus

8. června 2017 v 20:26
Lycorhinus byl rod ptakopánvého dinosaura z čeledi Heterodontosauridae, jejíž členové patří k těm nejprimitivnějším. Fosilní pozůstatek byl nalezen v jižní Africe v provincii Kapsko v geologické formaci Elliot v roce 1924 a představoval pouze osamocenou čelist, a tak paleontologové věřili, že našli jakéhosi předka savcům podobného ještěra. Necelých 40 let poté, v roce 1962, byl objeven Heterodontosaurus a paleontologové poznali, že se jedná o blízkého příbuzného rodu Lycorhinus, takže ho zařadili také k dinosaurům.


Lycorhinus žil na Zemi v době spodní jury před 201,3 až 190,8 miliony lety stupně hettang až sinemur. Přestože to byl býložravec, nacházíme v jeho horní čelisti velké špičáky, které jsou běžné pro masožravce. Malý Lycorhinus byl snadnou kořistí větších masožravců, a proto se vědci domnívají, že špičáky používal v obraně. K chroupání výhonků mu stačil bezzubý zobák, žvýkal je potom tupými stoličkami. Byl dlouhý asi 1,2 metru, výška činila 40 až 50 cm a mohl dosáhnout hmotnosti 7 až 10 kg. Lycorhinus znamená v překladu "Vlčí tlama" - podle takřka vlčích zubů v čelisti. Tohoto dinosaura popsal jihoafrický paleontolog a geolog Sidney Henry Haughton.

Talarurus

27. května 2017 v 16:44
Talarurus byl rodem obrněného býložravce z čeledi Ankylosauridae, který žil na Zemi v období svrchní křídy před přibližně 99,7miliony lety stupně cenoman a vytrácí se z fosilního záznamu před 89,3 miliony lety stupně coniac. Tento ankylosaur byl objeven v 50. letech sovětskou paleontologickou expedicí v mongolské geologické formaci Bayan Shireh. Jeho boky a hřbet pokrývaly řady tlustých štítů a dutých trnů. Jakýkoliv masožravec pokoušející se zakousnout se do něj by si naplnil hubu jen nesnesitelným brněním. K aktivní obraně měl na konci ocasu kyj, jímž mohl zasadil útočníkovi mrzačící ránu.


Jeho těžké tělo nesly čtyři statné nohy. Široká chodidla končila malými kopýtky. Úctyhodný trávicí systém sytil nízkým roštím a kvetoucími rostlinami. Okusoval je bezzubým zobákem a rozemílal je malými stoličkami. Přes svou velikost byl schopen klusu, ale nejlepší obranou přece jenom bylo jeho brnění a kyj na konci ocasu. Délka zvířete byla asi 4-6 metrů, výška byla přibližně 1,8 metru a hmotnost činila zhruba dvě tuny, tudíž se svými rozměry řadí ke středně velkým ankylosauridům. Talarurus také patří k nejstarším ankylosauridům objeveným v Asii. Jeho jméno v překladu znamená "košíkový ocas" podle uspořádání kostí ocasu jako spletených z proutí. Jeho jméno mu dal v roce 1952 sovětský paleontolog Evgeny Aleksandrovich Maleev.

Anabisetia

4. ledna 2017 v 19:36
Anabisetia byl rod býložravce, který žil ve svrchní křídě stupně cenoman před 95-92 miliony lety. Vyskytoval se na území dnešní Argentiny a jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v provincii Neuquén ležící v Patagonii. Fosilní pozůstatky zcela náhodně objevil ve formaci Cerro Lisandro roku 1985 argentinský farmář Roberto Saldivia Blanco. Za osm let, v roce 1993 tyto fosilie přinesl vědcům na prozkoumání. Holotyp dostal označení MCF-PVPH 74 a jedná se o nejkompletnější fosilii ze čtyř doposud objevených exemplářů. Holotyp se skládá z částečně zachovalé lebky se spodní čelistí, která obsahovala i mozkovnu a dále pak z kompletně zachovalých předních i zadních končetin. Další tři nalezené fosilie byly spíše fragmentální, obsahující dohromady několik krčních, páteřních a ocasních obratlů a kompletní pánev. Všechny čtyři doposud nalezené exempláře jsou dnes k vidění v expozici v argentinském Museo Carmen Funes ve městě Plaza Huincul. Anabisetia byl bipedální dinosaurus, který dosahoval délky 2 metry a jeho pravděpodobně blízkým příbuzným byl rod Gasparinisaura a možná i severoameričtí ornitopodi rodu Thescelosaurus a Parksosaurus. Rod Anabisetia se mohl na svých toulkách pravěkou Argentinou setkat s jihoamerickým velkým predátorem rodu Mapusaurus, jenž byl zhruba stejně velký jako jeho příbuzný Giganotosaurus. Celé jméno zní Anabisetia saldiviai a druhové jméno ctí nálezce holotypu. Popsali jej v roce 2002 argentinští paleontologové Rodolfo Aníbal Coria a Jorge Orlando Calvo.


Tylocephale

2. ledna 2017 v 15:47
Tylocephale byl rod býložravého pachycefalosaurida, který žil na Zemi v době svrchní křídy stupně campan před 75 miliony lety. Obýval vnitrozemí, ale vydával se i do vyšších nadmořských výšek. Chrup tohoto dinosaura byl na pachycefalosaurida docela velký a pravděpodobně jím konzumoval tužší nízké rostliny. Jeho fosilní pozůstatky tvořila pouze jediná poškozená lebka, která byla objevena ve formaci Barun Goyot v Mongolsku. Šlo o menšího dvounohého (bipedálního) dinosaura, jehož odhadovaná délka se pohybovala od 1,5 m do přibližně 2,5 m a výška činila něco málo přes jeden metr. Tento pozoruhodný dinosaurus měl nejvíce vyklenutou lebku ze všech doposud známých pachycefalosauridů. Nejvyšší část lebky byla ve srovnání s ostatními zástupci této skupiny posunuta více dozadu a poměrně úzká. Zadní část lebky lemovaly malé hroty. Tylocephale byl blízce příbuzný s rodem Prenocephale, se kterým sdílel i svůj habitat, a ve skutečnosti může jít o nový druh tohoto rodu. Tylocephale také mohl narazit při svých toulkách krajinou pradávného Mongolska na známější rody, jako je například masožravý dravec Velociraptor či rohatý dinosaurus Protoceratops. Tylocephale v překladu znamená "oteklá hlava" - jméno poukazuje na jeho zajímavou lebku. Pojmenovali ho v roce 1974 dvě polské paleontoložky T.‭ ‬Maryanska a H.‭ ‬Osmolska.


Secernosaurus

20. prosince 2016 v 19:21
Secernosaurus byl rodem kachnozobého dinosaura, který žil v době svrchní křídy před zhruba 70 miliony lety stupně Maastricht. Žil na území pravěké Jižní Ameriky a obýval pláně střídané s lesními porosty, kde vyhledával rostlinnou potravu typu kapradiny, jehličnany a kvetoucí byliny. Secernosaurus je prvním kachnozobým dinosaurem, který byl v Jižní Americe objeven. Jeho dost neúplné fosilie byly nalezeny v Argentině. Byly sesbírány roku 1932, nicméně popisu se tento býložravec dočkal až v roce 1979, protože se jeho fosilními pozůstatky do té doby nikdo nezabýval a nestudoval je. Vědci je totiž nepovažovali za významné. Kvůli nedostatku fosilního materiálu není úplně jisté, zda měl na hlavě nějaký hřeben, a proto jej ilustrátoři vyobrazují právě bez něj. Díky zachovalé pánevní kosti je jeho délka těla odhadována na tři metry a výška pak zhruba na 1,5 metru. Stejně jako jeho severoameričtí příbuzní, i Secernosaurus chodil vzpřímeně po dvou. Při konzumaci zeleně se však pohyboval po všech čtyřech. Jeho zuby byly postaveny proti sobě tak, aby se při žvýkání rostlinné stravy navzájem brousily. Secernosaurus byl společenský a shlukoval se do stád, která mu poskytovala ochranu proti nepřátelům. Jeho jméno znamená "oddělený ještěr" a bylo mu dáno kvůli tomu, že se vyskytoval na jižní Gondwaně, zatímco většina ostatních hadrosaurů žila na severní Laurasii, tudíž byl oddělen od svých příbuzných. Pojmenoval ho muzejní specialista Michael K. Brett-Surmanem z washingtonského Národního muzea přírodní historie, který je mimo jiné i autorem mnoha knih o dinosaurech.


Prenocephale

10. prosince 2016 v 20:05
Prenocephale byl rod ptakopánvého dinosaura z čeledi Pachycephalosauridae, který žil na území pradávného Mongolska a Severní Ameriky před přibližně 83-65 miliony lety v době svrchní křídy stupně campan až maastricht. Je znám z lebečních pozůstatků a dalších fragmentů z koster. Většina z fosilií byla nalezena během polsko-mongolských expedic do pouště Gobi. Na vrchu hlavy měl tento býložravec kopulovitou vybouleninu, která byla typická pro pachycefalosury. Patrně však nepoužíval hlavu jako nárazové beranidlo v soubojích o samice, potravu či teritorium nebo při útoku masožravce, protože lebce chybělo pórovité tkanivo k absorbování síly nárazů, a tak by mohlo dojít k poškození mozku. Je možné, že samci nenaráželi hlavami o hlavy soků, ale o široká bedra. Avšak není vyloučeno, že se mohli navzájem hlavami jen tak postrkovat. Je však prokázáno, že krk byl vyztužen vazivem, které odolávalo tlaku. Okolo lebeční klenby měl jakési "cvočky", tedy malé kostěné výrůstky. Jeho chrup byl skvěle uzpůsoben k drcení plodů, semen i konzumaci nízké vegetace. Prenocephale byl bipedální dinosaurus, který se shromažďoval do stád. Jeho zadní končetiny byly silné a dlouhé, avšak přední končetiny byly naopak krátké. Dosahoval délky 2 až 3 metrů a výšky do 1,5 metru. Váha se pak pohybovala okolo 135 kilogramů. Jediný druh P. prenes byl popsán v roce 1974.


Pinacosaurus

27. října 2016 v 15:14
Pinacosaurus byl rod dinosaura z čeledi Ankylosauridae, který žil na Zemi v době svrchní křídy před 80-75 miliony lety stupně santon až campan. Obýval území pradávného Mongolska a Číny. Především se vyskytoval na polopouštích, které se střídali s oázami. Jeho fosilní pozůstatky poprvé objevil Roy Chapman Andrews v roce 1920 v poušti Gobi. Od té doby bylo objeveno mnoho dalších fosilií tohoto zvířete. Například v geologickém souvrství Bayan Mandahu a Djadokhta (Mongolsko) a v chuejské autonomní oblasti Ning-sia, která se nachází v Čínské lidové republice. Dohromady se nalezlo více než 35 fosilií od téměř kompletních, přes dílčí kosti a lebeční pozůstatky a dále samostatné lebky. Fosilní materiál byl nacházen zejména pohromadě, což naznačuje, že se tento dinosaurus potuloval ve stádech. Fosilie obsahovaly i pozůstatky několika mladistvých, což napomáhá k pochopení jeho růstu. Pinacosaurus byl relativně lehce stavěný a pravděpodobně dokázal i poměrně rychle běhat, avšak zůstal typicky zavalitým ankylosauridem.


Pinacosaurus byl přibližně 5,5 metrů dlouhý a dosahoval hmotnosti dvou tun. Hlava byla chráněna doslova brněním ve formě silných zkostnatělých "desek" - (odtud bylo odvozeno jeho jméno, které v překladu zní "prkenný ještěr"). Nejen jeho hlava byla takto obrněna, ale i jeho krk, záda a ocas byly pokryty kostěnými útvary, které byly podobné dlaždičkám, jimž se říká osteodermy. Zvíře se také mohlo aktivně bránit pomocí ocasního kyje. Hladký zobák se skvěle hodil ke konzumaci pozemní vegetace. Predátoři, jako například Linheraptor, Byronosaurus či Velociraptor si na dospělého jedince Pinacosaurus netroufli, dokonce ani na mladistvého. Jediným snad možným protivníkem mu byl neurčitý rod tyranosaura. Je pravděpodobné, že se jednalo o rod Alectrosurus, avšak pozůstatky jsou příliš neúplné k identifikaci. Holotyp popsal v roce 1933 americký paleontolog Charles W. Gilmore. Dnes jsou známé dva druhy rodu Pinacosaurus, a to: P. grangeri a P. mephistocephalus.

Agilisaurus

1. října 2016 v 17:24
Agilisaurus byl rod ornithopodního dinosaura, který se vyskytoval na Zemi během jury stupně bathon až oxford před 168 až 161 miliony lety. Obýval území dnešní východní Asie. Fosilní pozůstatky tohoto dinosaura byly nalezeny v geologické formaci Xiashaximiao, známé též jako Dašanpu, v provincii S'-čchuan v Čínské lidové republice. Je znám z poměrně kompletní kostry, které scházely jen části přední a zadní končetiny. Fosilní materiál Agilisaura byl nalezen při stavbě muzea Zigongských dinosaurů. V současné době je i v prostorách samého muzea vystaven. Agilisaurus byl malý býložravec, který dosahoval délky 1,2 metru. Jeho holeň byla delší než stehenní kost, což naznačuje, že se jednalo o rychle běhajícího dvounožce, který se před svými nepřáteli snažil zachránit právě útěkem. Svůj dlouhý ocas používal k rovnováze při běhu. Na všechny čtyři nohy se stavěl jen v době, kdy hledal potravu. Živil se vegetací, která rostla nízko při zemi. Byl to denní živočich, který byl aktivní po celý den, a se západem Slunce se odebíral k odpočinku - prokázala to analýza skléry, což je tuhá blanka, do jejíž tkáně přecházejí úpony zevních očních svalů. Agilisaurus znamená v překladu "agilní ještěr" a odkazuje na latinské slovo "agilis", což znamená "agilní" (čilý) a napovídá jeho lehkou kostru a dlouhé nohy a řecké "sauros", což znamená "ještěrka". Pojmenoval ho čínský paleontolog Peng v roce1990 a dodnes je znám jediný druh A. louderbacki.


Gravitholus

29. srpna 2016 v 18:27
Gravitholus byl rod býložravého dinosaura z čeledi Pachycephalosauridae, který obýval Zemi na území Severní Ameriky - Kanady v Albertě před 75 miliony lety v období svrchní křídy stupně campan. Jednalo se o dinosaura, o němž se dříve myslelo, že je synonymem k rodu Stegoceras, avšak nejnovější studie prokázaly, že byl samostatným rodem. Gravitholus byl vysoký 1,8 metru a dosahoval délky okolo tří metrů. Zajímavost je, že jeho lebka byla mnohem širší a tlustší než u rodu Stegoceras, proto byl hlavně Gravitholus uznán jako samostatný rod. Je pravděpodobné, že tento dvounohý dinosaurus se ztluštělou lebkou, v níž se nacházel velmi malý mozek, žil ve stádech. Měl dlouhý ocas, menší hlavu a silné končetiny. Jeho zuby se skvěle hodily ke spásání tuhé vegetace. Gravitholus je znám jen podle fosílií temenní části lebky. Typovým a dosud jediným známým druhem je G. albertae. V roce 1979 ho popsali paleontologové W. P. Wall a P. M. Galton.


 
 

Reklama