Ostatní plazi & obojživelníci mezozoika

Atopodentatus

5. května 2017 v 19:29
Atopodentatus byl rod mořského plaza, který se na naší Zemi vyskytoval v době středního triasu před 247 až 242 miliony lety stupně anis. Obýval pláže či skalnaté útesy v prostředí lagun a šelfových moří. Jeho prvotní fosilní pozůstatek byl nalezen nedaleko vesnice Daaozi v hornaté provincii Jün-nan nacházející se na jihu Čínské lidové republiky. Patří ke skupině plazů nazývající se Sauropterygia. Tato skupina zahrnující vodní ještěry, kteří nebyli příliš početní, ale určitě výjimeční, se vyvinula ze suchozemských plazů a na život ve vodě se dokázala adaptovat velmi dobře a rychle. Atopodentatus měřil na délku přibližně 3 metry, na výšku 75 cm a dosahoval hmotnosti asi 150 kg.


Měl krátký krk a vykazoval skvělé přizpůsobení na vodní životní styl. Nejvýraznějším znakem tohoto tvora byla jeho bizarní ústa, které měly tvar hlavice vysavače. V nich byly umístěny stovky malých jehlovitých zoubků, které měl tento plaz uspořádané v 35 řadách za sebou. Tyto zuby se skvěle hodily k pojídání řas. Jednalo se o společenského živočicha, který tvořil menší skupiny vedené jediným alfa samcem. Holotyp byl pojmenován Atopodentatus unicus, což v překladu znamená "unikátní atypická čelist" a bylo mu dáno kvůli jeho jedinečné morfologii. Není příbuzný žádnému současnému zvířeti, šlo o zcela jedinečný druh života. Atopodentatus byl popsán v roce 2014 týmem vědců vedeným paleontologem L. Chengem.

Brachyrhinodon

27. března 2017 v 17:19
Brachyrhinodon byl rod plaza z čeledi Sphenodontidae (hatériovití), který žil na Zemi před 235 až 205 miliony lety v době svrchního triasu stupně karn až rhaet. Obýval území pradávného Spojeného království a jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v oblasti Moray ve Skotsku ve formaci Lossiemouth Sandstone nacházející se poblíž města Elgin. Brachyrhinodon je znám z několika dílčích pozůstatků včetně těch lebečních. Lebka byla poměrně krátká a tupě zakončená. Celková délka těla se pohybovala od 15 cm do 20 cm. Na hřbetě měl tento plaz řadu špičatých šupin, které se podobaly například těm, které mají na svém hřbetě i mýtičtí draci.


Brachyrhinodon byl schopný tzv. kaudální autotomie, dokázal tedy odvrhnout ocas a uniknout tak predátorovi. Odvržená část se ještě chvíli pohybovala a odpoutávala tak pozornost predátora, zatímco Brachyrhinodon prchal do bezpečí. Jednalo se o nočního živočicha, který se však potřeboval ke své lepší hybnosti ohřát na slunci, i když se pohyboval poměrně pomalým tempem. Tento tvor se živil převážně hmyzem, ale i jinými drobnými bezobratlými. Jeho příbuznými jsou například rody Ankylosphenodon nebo Polysphenodon. Jedná se o jednu z nejstarších známých hatérií a pravděpodobně to byl živočich, který se dokázal dožít úctyhodného věku. Tento plaz byl pojmenován v roce 1910 a učinil tak německý paleontolog Friedrich von Huene.

Pleurosaurus

5. září 2016 v 21:49
Pleurosaurus byl rod diapsidního plaza, který patřil do řádu Rhynchocephalia (Hatérie). Jeho holotyp byl nalezen na území Německa - Bavorska, v sedimentech Solnhofenského vápence ve vrstvách datujících se do doby svrchní jury stupně kimmeridž před 155 miliony lety. Další fosilní pozůstatky se našly v litografickém vápenci na území Francie, v okolí vesničky Cerin, jež byla na rozhraní jury a křídy před 145 miliony lety tropickou lagunou. Tento vodní ještěr byl výborným a obratným plavcem, který měl dlouhé hydrodynamické tělo s velmi dlouhým, silným a zploštělým ocasem. Měl dlouhé a ostré drápy, kterými se mohl zachytit případně na skalách. Jeho dlouhé zadní nohy a krátké přední nohy byly opatřeny plovacími blánami. Jeho nozdry byly umístěny vzadu na hlavě, v těsné blízkosti očí. Tento živočich, který dosahoval délky 1,5 metru, trávil převážnou část svého života ve slaném moři, takže byl na přebytek mořské soli přizpůsoben pevnou a odolnou kůží. Když zrovna nebyl ve vodě, mohl se vyhřívat na kamenech - podobně jako dnešní leguáni mořští. Jeho kořistí se stávaly ryby, pro které se dokázal ponořit velmi hluboko pod hladinu oceánu. Dnes rod obsahuje dva druhy; P. goldfussi (nalezený v Německu) popsal Meyer roku1831, P. ginsburgi (nalezený ve Francii) popsal Fabre v roce 1974.


Cteniogenys

23. srpna 2016 v 21:48
Cteniogenys byl rod malého plaza z čeledi Cteniogenidae a řádu Choristodera, jenž zahrnuje diapsidní plazy, kteří trávili výraznou část svého života ve vodě. Cteniogenys žil na planetě před 167.7 až 70.6 miliony lety - objevil se tedy v době střední jury stupně bathon a vymizel z povrchu Země v době svrchní křídy stupně maastricht. Fosilní materiál byl objeven v těch nejrůznějších oblastech - v Severní Americe: v Jižní Dakotě, Utahu a Wyomingu - všechny v souvrství Morrison; v Kanadě: Albertě - v souvrství Oldman a Dinosaur Park; ve Velké Británii: Anglii - v souvrství Chipping Norton Limestone a Forest Marble a ve Skotsku v souvrství Kilmaluag; v Portugalsku v souvrství Camadas de Alcobaça a v Rusku v souvrství Moskovoretskaya. Jeho fosilní pozůstatky tedy naznačují, že se jednalo o velmi rozšířeného živočicha. Tento plaz byl 25 cm až 50 cm dlouhý a dosahoval hmotnosti maximálně 500 gramů. Měl dlouhý a ohebný ocas a lebka byla protáhlá a nasazená na dopředu se zužující kratší krk. Jeho čelist byla vyzbrojena jehličkovitými zuby, které se hodily převážně ke konzumaci hmyzu, nicméně je pravděpodobné, že dokázal ulovit i menší ryby. Tělo bylo pokryto poměrně silnou kůží s drobnými šupinkami. Dnes je známý jen jediný druh a to C. antiquus, který byl popsán na základě dolní čelisti nalezené již během expedice na hřebenu Como Bluff, kterou vedl jeden z nejvýznamnějších paleontologů Othniel Charles Marsh. Popis pak učinil v roce 1928 Charles Whitney Gilmore.


Ardeosaurus

12. července 2016 v 12:09
Ardeosaurus byl rodem malého plaza z řádu šupinatých, který žil v období Jury před 155 až 150 miliony lety stupně kimmeridž až tithon a obýval území dnešního jižního Německa - Bavorska. Jeho fosilní pozůstatky se našly ve formaci Solnhofen. Ardeosaurus byl pravděpodobně vzdáleným předkem dnešních gekonů, neboť měl podobný fyzický vzhled. Celkově byl dlouhý 20 cm a měl zploštělou hlavu s krátkým čumákem a s velkýma očima, které dokazují, že se jednalo o nočního živočicha. Jeho malé drobné zoubky se specializovaly na lov malých členovců, jako jsou pavouci a hmyz. Měl delší ocas, který mu umožňoval lepší dynamický pohyb, a tak jako dnešní ještěrky, mu složil i při útěku před nepřáteli tím způsobem, že se při napadení od těla oddělil a znovu pak dorostl. Na krátkých končetinách měl dobře vyvinutých pět prstů, jež byly opatřeny drápky, které umožňovaly dobrý pohyb po kamenech či kmenech stromů. Jednalo se o vejcorodého živočicha, který kladl, tak jako gekoni, vajíčka s tvrdou, vápenitou skořápkou. Typový druh A. brevipes popsal Meyer roku 1855 a druhý druh A. digitalellus popsal Grier roku 1914.


Albanerpeton

21. srpna 2015 v 0:26
Albanerpeton byl rodem ocasatého obojživelníka, z dnes již vymřelé čeledi Albanerpetontidae. Vyskytoval se během vlády dinosaurů v období křídy a přežil až do doby pliocenní, a to na území jak Severní Ameriky, tak i Evropy. Jeho přirozeným biotopem byly převážně vlhké lesnaté oblasti kolem řek, sladkovodních jezer a bažin a zřejmě se často přes den schovával do úkrytů pod zemí nebo pod kmeny stromů, či pod kameny, kde byl chráněn před sluncem, jelikož byl aktivní především v noci a za soumraku. Jeho trup byl válcovitý, přecházející v ocas, který byl u kořene zřetelně zesílený a na konci tupě zakončený. Dospělí jedinci pravděpodobně dosahovali délky okolo dvaceti centimetrů. I když to bylo poněkud robustnější stvoření protáhlého tvaru, pravděpodobně dokázal vyvinout při běhu díky mrštnému tělu a štíhlému ocasu vysokou rychlost. Jeho hlava byla široká a shora částečně zploštělá, s velkýma očima a lepkavým jazykem, který se dobře hodil ke konzumaci malých až středně velkých bezobratlých živočichů. Albanerpeton byl rozhodně jedním z nejvíce adaptabilních živočichů vůbec. Dokázal přežít vymizení dinosaurů a řadu dalších skupin živočichů, prudké oteplování i ochlazování, avšak výrazné ochlazování a aridizaci- proces vysušování krajiny kvůli nedostatku srážek, globálního klimatu, které přišlo v pliocénu, a které souviselo s rozšiřováním otevřených bezlesých krajin a následným příchodem studených výkyvů klimatu, přežít nedokázal, a tak v tomto období vymřel. V roce 1976 Albanerpetona popsali vědci Estes a Hoffstetter a je známo hned několik druhů, typovým exemplářem se stal druh A. inexpectatum.


...................................................................................................

Také bych chtěl upozornit na to, že odjíždím na chatu, to znamená, že v následujících několika dnech nebudu aktivní.

Icarosaurus

9. června 2015 v 17:22
Icarosaurus byl rodem plaza připomínajícího ještěrku, který žil na Zemi v období svrchního triasu před asi 228 miliony lety stupně Karn. Jeho jediný fosilní pozůstatek, který obsahuje neúplnou kostru s částečným ocasem, některá žebra a končetiny, pocházející z roku 1960 z městečka North Bergen ve státě New Jersey (USA), byl objeven třemi hochy, když zkoumali kamenolom, jedním z nich byl Alfred Siefker, jenž nález posléze přinesl vědcům do Amerického muzea přírodní historie v New Yorku, kde byla fosilie očištěna a studována. Zjistilo, že se jedná o zcela nový rod z čeledi Kuehneosauridae. Kurátor muzea Michael J. Novacek vysvětlil, že se Icarosaurus choval podobně, jako dnešní Dráček létavý z tropické jihovýchodní Asie a Indonésie, také dodal, že Icarosaurus plachtil vzduchem mnohem dříve než nejstarší pterosauři a o 80 milionů let dříve než do vzduchu vzlétli ptáci. V roce 1966 jej popsal význačný americký paleontolog obratlovců Edwin Harris Colbert jako Icarosaurus siefkeri- rodové jméno znamená "plaz Icarus" (podle řeckého mýtu o člověku, který chtěl létat), druhové ctí jméno jeho nálezce. Měl prodloužená žebra propojená napjatou kožní membránou, a když toto zařízení roztáhl, umožňovalo mu to právě plachtit z větve na větev v hustém tropickém pralesním porostu, a to na krátké vzdálenosti. Je zřejmé, že vzhledem k tvaru a jemnosti tohoto druhu jakýchsi "křídel" nemohl plynule létat. Živočich na délku měřil 10 až 18 cm a rozpětí jeho "křídel" bylo 25 cm. Živil se především hmyzem a housenkami. Icarosaurus blízce souvisí s Hatérií novozélandskou, která se řadí mezi živoucí zkameněliny.


Palaeosaniwa

1. dubna 2015 v 20:39
Asi nejjednodušším způsobem, jak popsat rod Palaeosaniwa, by bylo, že se zkrátka jednalo o pozdno-křídového varana. Název Palaeosaniwa znamená "starobylá Saniwa", což odkazuje na rod Saniwa (druh varana), který žil v Severní Americe (Wyomingu) i Evropě, ale mnohem později, a to během eocénu před asi 48 miliony lety. Palaeosaniwa byla tedy rodem masožravého ještěra z čeledi Varanidae se štíhlým tělem, delšíma silnýma nohama, velmi pružným ocasem a dopředu se zužující hlavou, který se vyskytoval na území Severní Ameriky v období pozdní křídy stupně Campanian až Maastrichtian. Byla příbuzná korovci jedovatému a je i dost pravděpodobné, že měla stejně jako on jed. Vzhledově velmi připomínala jakéhosi hybrida mezi varanem a korovcem. Palaeosaniwa byla velikostně srovnatelná s velikostí varana (zhruba 1,5 až 1,8 metru), čímž patřila mezi největší pozemské "ještěrky" známé z druhohor. Zřejmě byla schopna lovit i velkou kořist, kterou rozdrásala svými ostrými pilovitými zuby. Tyto zuby byly velmi efektivní pro uchopení a řezání právě velké kořisti a naznačují, že se tento živočich živil jinými obratlovci. Dospělý jedinec tohoto rodu mohl být schopen ulovit jak ptáky či savce známé z jeho doby, tak i malé dinosaury, zmocnit se vajíček, či napadnout nedospělé jedince větších dinosaurů. Jeho fosilní pozůstatky, které obsahují zbytky z mnoha jedinců, i když často jen izolované zuby, obratle či fragmenty končetin, (ale byly objeveny i dvě dílčí kostry), byly odkryty v Kanadě- Albertě, USA- Montaně a Severní Dakotě. Typovým druhem se stal P. canadensis z Alberty. Palaeosaniwa byla původně pojmenována na základě jedné hřbetní obratle. Tento mrštný tvor byl aktivní především ve dne a jeho přirozeným prostředím se často stávaly bažinaté tropické oblasti. Stejně jako moderní varani byl samozřejmě vejcorodý a ani tento rod se o své vejce či potomky nestaral. Palaeosaniwa byla pojmenována v roce 1928 americkým paleontologem Charlesem Whitney Gilmorem, který je mimo jiné známý za pojmenování několika dinosaurů pocházejících ze Severní Ameriky a Mongolska.


V popředí můžeme spatřit masožravého ještěra rodu Palaeosaniwa, který pronásleduje dvojici mláďat Edmontosaura, hned vedle je ještěrka Obamadon a nad nimi had Cerberophis. V pozadí se odehrává setkání mezi Tyrannosaurem a Triceratopsi.

----------------------------------------------------------------------------

Mimochodem, rád bych se taktéž chtěl omluvit za naprosto mizernou aktivitu, ale nemám vůbec žádný čas… Buďte si ale jisti, že i když zrovna vaše články nekomentuji, tak je vždy dočítám a jako vždy jsou úžasné. Snad se brzo moje aktivita zde na blogu zase zvýší, zatím přeji hezký zbytek dne, Dinosaurss.

Hypsognathus

20. prosince 2014 v 12:31
Hypsognathus ("vysoká čelist") je dnes zaniklý rod anapsida z čeledi Procolophonidae, jehož stanovištěm byly kdysi dávné bažiny na severu a severovýchodu Spojených států amerických před asi 215- 200 miliony lety. Je znám celkově z šesti nalezených sbírek objevených ve státě New Jersey ve formaci Passaic, ve státě Connecticut ve formaci New Haven a Kanadě v provincii Nové Skotsko v Blomidonských útvarech a formaci Wolfville. Hypsognathus se tělem velmi podobal dnešním ještěrům, zejména agamám, jeho tělo měřící asi 33 cm bylo nízké, široké a mělo relativně krátký a silný ocas, hlava byla až 12,5 cm široká. Jeho zuby byly široké a pravděpodobně i uzpůsobené k drcení rostlinného materiálu, proto se vědci domnívají, že se jednalo o býložravce. Okamžitě rozeznatelné znaky jsou velké hroty na hlavě, které rostou přímo z lebky. Většina těchto bodců rostla do stran, zatímco jeden pár směrem dolů. Hroty jsou nejčastěji vysvětlovány jako forma obrany proti nepřátelům, ale vedou k tomu jisté pochybnosti neboť se hroty nachází pouze na hlavě a případný dravec je tak schopen lehce toto zvíře lapit. Nicméně toto zvíře dokázalo velmi dobře svými končetinami hrabat v půdě a je i dost možné, že v podzemí trávilo většinu času, z čehož vychází i fakt, že hroty vlastně příliš nepotřeboval. Mohl klidně odpočívat u vchodu do nory, zatímco hlava byla položená směrem ven a tělo přitom zůstávalo schované uvnitř, takže hlava byla chráněná ostny a tělo zeminou. Hypsognathus je považován za jednoho z posledních členů čeledi Procolophonidae. Byl popsán v roce 1928 americkým paleontologem Ch. W. Gilmorem.


Desmatosuchus

26. června 2014 v 20:08
Desmatosuchus byl rodem plaza, který patřil do rodiny Stagonolepididae, kam se člení všichni jedinci z řádu Aetosauria- těžce obrnění, střední a velcí býložraví archosauři ze svrchního triasového období. Tento býložravec pojídající rostlinstvo měl slabé, tupé, krátké a kolíčkovité zuby a soustředil se především na měkkou vegetaci a popřípadě kořeny, existuje zde i myšlenka, že svou stravu občas zpestřil dokonce hmyzem. Žil před asi 230 miliony lety na světadílu Severní Ameriky, zejména pak hojně na území dnešního Texasu, ale i Arizony a Nového Mexika. Byl jeden z největších zástupců řádu Aetosauria. Jeho tělo dorůstalo do délky pěti metrů a výšky jednoho a půl metru a stejně jako většina jemu příbuzných živočichů mělo těžké pancéřové desky. Pásy těchto kostěných desek měly své místo na hřbetu, ocasu a spodní straně jeho břicha. Krátké bodliny pokrývaly boky zvířete, z toho největší trny, až 45 centimetrů dlouhé, se čněly na jeho ramenou. Rozhodně se mohly hodit na obranu před nepřáteli. Celý tvor pak mohl vážit i 300 kg. Jeho velkou hlavu zdobil lopatovitý čenich, jenž mohl posloužit pro vyrývání rostlin. Měl krátké nohy a trochu vzhledem připomínal krokodýla.




Nejlépe zachovalé exempláře pocházejí z Národního parku Petrified Forest v Arizoně, které je známé svými jedinečnými geologickými formami. Kostry můžeme vidět například v muzeu Rainbow Forest Museum ve státě Arizona, které je součástí již zmíněnému národnímu parku, dále v Muzeu přírodní historie a vědy a v Mesalands Dinosaur Museum nacházejících se v Novém Mexiku, a v Muzeu Přírodní Historie ve federálním státě Michigan,… Jeho latinské jméno, které dostal v roce 1920 od E. C. Caseho se dá volně přeložit jako "krokodýlí odkaz".

 
 

Reklama