Létající Pterosauři

Sordes

16. července 2017 v 20:07
Sordes byl ptakoještěr obývající území pradávného Kazachstánu v době svrchní Jury před 163,5 až 152,1 miliony lety stupně oxford až kimmeridž. Jeho prvotní a téměř kompletní fosilní pozůstatky byly nalezeny v roce 1960 v geologické formaci Karabastau Svita, posléze bylo nalezeno dalších šest vzorků. Sordes měl štíhlou čelist se zašpičatělými, dozadu směřujícími zuby, které se hodily pro lov hmyzu či menších obojživelníků. Kromě toho měl v zadní polovině čelisti malinkaté a četné zoubky, které naznačují schopnost drcení potravy. Jeho hlava nebyla dlouhá, měřila jen 8 cm a postrádala jakýkoliv hřeben, který je pro většinu pterosaurů typický. Hlava byla napojena na krátký krk a rozpětí křídel činilo přibližně 63 cm. Ocas, který mu napomáhal ke změně letové dráhy fungující podobně jako kormidlo u lodi, tvořil více než polovinu celkové délky těla.


Zajímavé na něm je, že jeho tělo bylo pokryto primitivním jemným chmýřím připomínající spíše vláknitou srst, což se odborně jmenuje pycnofiber. Jde o důkaz toho, že někteří ptakoještěři byli zřejmě teplokrevní a chránili své tělesné teplo právě těmito pycnofibery. Jediným známým druhem rodu je S. pilosus a byl pojmenován v roce 1971. Učinil tak ruský paleontolog Aleksandr Grigorevich Sharov. Rodové jméno Sordes v překladu znamená "špína" a druhové pilosus "chlupatý" a odkazuje v místním folklóru na zlé duchy.

Istiodactylus

14. března 2017 v 14:21
Istiodactylus byl rod ptakoještěra z čeledi Istiodactylidae, který žil na Zemi před 130 až 125 miliony lety v době spodní křídy stupně hauteriv až apt. Brázdil pravěkou oblohou na území dnešního Spojeného království. Lebka tohoto pterosaura měřila téměř 60 cm. Jelikož jeho zobák byl plochý a zaoblený, je tento létající ještěr někdy nazýván "kachnozobý ptakoještěr". Na rozdíl však od vrubozobých ptáků, jeho ústní dutina obsahovala četné ostré zuby, které mu dobře sloužily k požírání ryb, případně ke konzumaci kostí a uhynulých živočichů. Pozůstatky několika jedinců byly objeveny v geologické formaci Vectis na ostrově Isle of Wight ležící při jižním pobřeží Anglie. Fosilní pozůstatky byly tvořeny částečně zachovalou kostrou. Jeho rozpětí křídel se pohybovalo od 4 m do 5 m. Prvotně jej popsal v roce 1913 amatérský paleontolog Reginald Walter Hooley, jakožto druh Ornithodesmus latidens, tím jej připojil k rodu Ornithodesmus, jenž popsal v roce 1887 britský paleontolog Harry Govier Seeley (holotyp byl pojmenován O. cluniculus). Ovšem v osmdesátých letech 20. století bylo zjištěno, že O. cluniculus je ve skutečnosti dromaeosaurid a nikoliv pterosaur, jak bylo původně usuzováno. Pojmenování bylo tedy pochopitelně dost matoucí, neboť tu byli dva naprosto odlišní tvorové - jeden dromaeosaurid a druhý pterosaurus - s naprosto identickým rodovým jménem. Teprve v roce 2001 byl Ornithodesmus latidens definitivně přejmenován na rod Istiodactylus latidens, za čímž stojí David Martill, Andrew Milner a Stafford Howse. V roce 2006 byl k rodu připojen další druh I. sinensis z Číny, kterého popsali B. Andres a Ji Qiang. Druhý popsaný z rodu byl o mnoho menší než první. Jeho rodové jméno v překladu znamená "plachtící prst".


Muzquizopteryx

3. března 2017 v 21:53
Muzquizopteryx byl rod pterosaura z čeledi Nyctosauridae, který žil na Zemi v době svrchní křídy před přibližně 94 miliony lety stupně cenoman až 85 miliony lety stupně santon. Vyskytoval se na území dnešního Mexika v Severní Americe, která byla v jeho době rozdělena na ostrovy Laramidii a Appalachii a panovalo zde příjemné teplé a vlhké klima. Jeho fosilní pozůstatky nalezl ve státě Coahuila v křídovém lomu El Rosario v roce 1990 José Martínez Vásquez, jenž ve vrstvách lomu prováděl průzkumy. Holotyp se skládal z téměř kompletní kostry, která obsahovala i pozůstatky měkké tkáně a dlouhé zkamenělé šlachy. Exemplář představoval dospělého jedince. Muzquizopteryx měl rozpětí křídel přibližně 2 metry. V porovnání tedy se svrchnokřídovými obry typu Quetzalcoatlus či Arambourgiania, kteří měli rozpětí křídel přes 10 metrů, byl rod Muzquizopteryx rozhodně nepříliš velkým pterosaurem. Tento ptakoještěr neměl nijak výrazný hřeben na své podlouhlé hlavě, jaký měl například rod Nyctosaurus či Tapejara, naopak jeho lebka byla hladká a pouze s nahoru zahnutým koncem. Jednalo se pravděpodobně o rybožravce, kterého pojmenoval v roce 2006 tým vědců, který vedl Eberhard Frey. Rod dnes obsahuje pouze jediný druh a to M. coahuilensis.


Caviramus

4. srpna 2016 v 13:34
Caviramus byl rod ptakoještěra ze skupiny Rhamphorhynchoidea, který žil na planetě před zhruba 212 až 201,6 miliony lety v periodě svrchního triasu stupně nor až rhaet. Jeho holotyp byl nalezen na západním svahu hory Schesaplana v pohoří Rätikon, které patří pod Alpy, na rakousko-švýcarské státní hranici. Holotyp obsahoval pouze spodní čelist dlouhou jen 50 mm, na které byly zachované dva zuby. V přední části tlamy měl pravděpodobně ostré špičaté zuby používané k zachycení kořisti, zatímco v zadní části tlamy byly zuby mající tři až pět hrbolků. Počet zubů je odhadován na nejméně dvanáct a nejvýše sedmnáct. Zuby tohoto rodu se podobají těm, které měl primitivní rod Eudimorphodon. Druhý vzorek se skládal ze dvou oddělených kostí u spoje a téměř úplné lebky. Lebka ukazuje, že měl vysoký tenký kostní hřeben. Tento ptakoještěr měl dlouhý ocas, na jehož konci bylo jakési kormidlo, které mu pomáhalo při letu. Objev tohoto rodu nese poněkud podstatný význam, neboť existuje jen málo známých pterosaurů z triasu. Caviramus se živil rybami a jeho rozpětí křídel bylo 135 cm. V roce 2006 ho popsali Nadia Fröbisch a Jörg Fröbisch.


Thalassodromeus

28. července 2016 v 8:35

Thalassodromeus byl rodem ptakoještěra z čeledi Thalassodromidae. Žil na území Jižní Ameriky (Brazílie) před 108 miliony lety v období spodní křídy stupně alb. Jeho čelisti byly špičaté a bezzubé. Živil se ještěrkami, na které při chůzi po zemi narazil a také obojživelníky a rybami, na které číhal na mělčině u břehu, podobně jak to dělají dnešní volavky. Nepohrdl však pravděpodobně ani dinosauří mršinou. Tento ptakoještěr měl výrazný lebeční hřeben, který byl jeden z největších u doposud objevených pterosaurů, díky kterému celá hlava měřila na délku skoro metr a půl. Funkce hřebenu není známá, avšak mohl hrát svou roli v době rozmnožování, při rozlišování jednotlivců nebo k termoregulaci. Rozpětí křídel pak činilo 4,5 metru, avšak větší jedinci měli rozpětí možná až 5,3 metru. Pro své větší rozměry by jeho těžší tělo již aktivní let nejspíš neumožňovalo a pravděpodobně také nedokázal vzlétnout přímo ze země, ale musel se do vzdušného prostoru spouštět například ze skal. Ve fosilním materiálu jsou dvě kostry. Holotyp byl nalezen v souvrství Santana na severovýchodu Brazílie a obsahoval částečnou lebku. V současné době je znám jen jeden druh tohoto rodu a to T. sethi, který byl popsaný v roce 2002. Jeho jméno v překladu znamená "mořský běžec" a dali mu ho Kellner & Campos. Bylo mu dáno na počest staroegyptského boha Sutecha (nebo také Set či právě Seth), nicméně v roce 2006 navrhl André Jacques Veldmeijer možné zapletení Sutecha s bohem Amonem, jelikož právě Amonova koruna vykazovala velkou podobnost s hřebenem Thalassodromea, avšak druhové jméno sethi mu bylo ponecháno.


Bellubrunnus

15. července 2016 v 17:55
Bellubrunnus byl rodem ptakoještěra z čeledi Rhamphorhynchidae, který žil na Zemi v období svrchní jury před asi 155 až 150 miliony lety stupně kimmeridž až tithon. Obýval území pradávného jižního Německa, kde se živil zejména rybami a hmyzem. K tomu mu napomáhal jeho zobák, který byl prohnutý směrem nahoru a obsahoval množství jehličkovitých ostrých zubů směrovaných dopředu. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v lomu Kohlstatt ve vrstvě Solnhofenského vápence u obce Brunn nacházející se ve vládním obvodu Horní Falc v Bavorsku. Fosilie patřila mladému jedinci a byla kompletní s výjimkou chybějící části pravé končetiny a pár kůstek ocasu. Mnoho informací o této fosilii bylo odhaleno díky ultrafialovému záření. Prvotně byl Bellubrunnus považován za rod Rhamphorhynchus, posléze však studie odhalila, že se jedná o naprosto jiný rod. Stejně jako právě Rhamphorhynchus měl i Bellubrunnus dlouhý ocas vyztužený vazem, který spojoval jednotlivé ocasní kosti a bránil tak jejich nadměrnému pohybování. Ocas byl zakončen "kormidlem" v podobě rozšířeného konce, jenž se skvěle hodil při udržování a změně směru pohybu. Rozpětí křídel u nalezeného jedince, jehož stáří se odhaduje na zhruba jeden rok, bylo přibližně 30 cm, i když v dospělosti mohlo být až mnohonásobně větší. Jeho lebka měla k poměru těla velké oči a měla čelisti, v nichž se dohromady nacházelo dvacet dva párů zubů, avšak uspořádání počtu na horní a dolní čelisti je stále nejisté. Popsali jej v roce 2012 David W.‭ ‬E.‭ ‬Hone,‭ ‬Helmut Tischlinger,‭ ‬Eberhard Frey a Martin Röper‭. Jeho rodové jméno by se dalo volně přeložit jako "kráska z Brunn", kde "Bellus" znamená "krásný" a "brunnus" se vztahuje k obci Brunn. Druhové jméno rodu zní rothgaengeri a ctí Moniku Rothgaenger, která holotyp objevila.


Eurazhdarcho langendorfensis

22. dubna 2013 v 17:08


V roce 2013, Vremir, Alexander Wilhelm Armin Kellner, Darren Naish a Gareth Dyke pojmenoval a popsali druh ptakoještěra nesoucí jméno Eurazhdarcho langendorfensis patřící do čeledi Azhdarchidae, jejíž příslušníci se vyznačují velmi dlouhým krkem a zobákem. Je zajímavý v tom, že žil současně s gigantickými formami, které jsou velikostně srovnatelné se slavným rumunským Hatzegopteryx thambema. Jeho protáhlý krk směřoval šikmo dopředu pod úhlem 30° podélnou osou. Eurazhdarcho měl třímetrové rozpětí křídel, takže patřil k velkým, ale ne gigantickým druhům. Jeho objev podpořil teorii, podle níž pterosauři z čeledi Azhdarchidae nežili na mořském pobřeží, kde se ze skal vrhali do vzduchu a lovili ryby v moři. Jeho domovinou byly pralesy, bažinaté oblasti a planiny ve vnitrozemí, kde hledal drobné živočichy k snědku. Fosilie obsahuje tři krční obratle, mezi nimiž téměř kompletní třetí a čtvrtý, třetí a čtvrtý pravý záprstní, horní část první části křídla falangy (článku) prstu, spodní část druhé falangy, nižší falangy jedné z dalších prstů a řada neurčitých fragmentů, lebka chybí. Anatomie kostry také naznačuje, že jejich křídla byla výrazně upravena k životnímu stylu, při pohybu na zemi se mohl opírat o špičky křídel a kráčet tak po všech čtyřech končetinách. Taktéž se stal důležitým článkem pro pochopení chování jiných obdobných létajících plazů. Eurazhdarcho se nejvíce podobá středoasijskému Azhdarcho lancicollis, ale má sadu autapomorfie (unikátních znaků, které se vyskytují pouze u jedné skupiny). Fosilie nebyla zcela zploštělá a kostra měla na zádech usazeniny bahna. To nasvědčuje tomu, že druh zemřel poblíž mokřadů a jelikož se našli otisky zubů od některého druhu crocodyliformes, je možné, že zvíře bylo najito a některé části jeho těla byla zkonzumována. Poté byla mršina vystavěna vzduchu a povětrnostním vlivům. Později již kostra byla pokryta tenkou vrstvou nečistot a následovně poškozena brouky a termity.

Ornithocheirus

29. května 2012 v 17:57
Ornithocheirus mohl dorůst délky do čtyř metrů a jeho rozpětí křídel činilo 12 metrů. Tento velkolepý létající plaz nebyl stavěný pro let na principu založeném na mávání křídel. Pohyboval se tak, že vyhledával stoupající proudy teplého vzduchu. Když dosáhl vrcholku jednoho z nich, mohl se přenést k dalšímu. Tento způsob letu byl velmi účinný a energeticky úsporný a Ornithocheirus tak mohl překonávat nemalé vzdálenosti bez většího úsilí. Měl, stejně jako ostatní pterodaktylové, tělo vpředu zatížené velkou hlavou a krkem, ocas byl pouze kratičký. U různých druhů se zobák se svislým hřebenem na špičce velmi lišil. Pravděpodobně lovil v moři olihně a ryby. Žil v období spodní křídy na území Evropy a Jižní Ameriky.

Preondactylus

23. ledna 2012 v 16:40
Preondactylus je jedním z nejstarších známých pterosaurů. Měl několik primitivních znaků, mezi něž patří např. dlouhé nohy a krátká lebka, ale byl to schopný letec, brázdící oblohu nad jezery a lagunami, kde chytal ryby. Jedna z fosilií představuje směs kostí, zřejmě vyvrhnutých velikou rybou. Preondactylus mohl být spolknout po nevydařeném přistání. Pro Preondaktyla, stejně jako pro ptáky, byl dobrý zrak a koordinace pohybů zásadními předpoklady pro let. Studium lebek pterosaurů ukazuje, že tito živočichové měli dobře vyvinuté mozky, umožňující jim přesně řídit let. Rozpětí křídel činilo jeden a půl metru. Fosilní nálezy tohoto pozdnotriasového ,létajícího plaza se našly v Itálii.

Tropeognathus

2. ledna 2012 v 12:11
Tento veliký (délka 6 metrů) jihoamerický pterosaur měl svislý hřeben nad a pod špičkou zobáku. Zobák byl vyzbrojen zuby zapadajícími do sebe, které dokazovaly, že se živil rybami, a je možné, že mu hřeben pomáhal při chytání potravy. Alternativní výklad je, že hřeben měl funkci imponovat při námluvách během období páření. Pokud tomu tak bylo, zžejmě se velikostně lišili mezi pohlavími, přestože to žádné fosilní zbytky neprokázaly.


 
 

Reklama