Kryptozoologie

Žabí monstrum z Ohia

7. července 2017 v 21:48
Nad silnicí přelétne letadlo a stovky metrů pod ním tlačí rozčílený muž automobil ke krajnici. Když nahlas proklíná porouchaný motor, všimne si náhle několika podivných bytostí, stojících opodál. Americký obchodník je šokován. Podivné kreatury mají vypadat jako malí lidé s žabí hlavou! Bizarní nestvůry mají mít oproti běžným lidem i další "vylepšení" - mezi jejich prsty na rukách a nohách jsou prý blány, podobně jako u obojživelníků. Když se na ně překvapený muž podívá pozorněji, všimne si, že jedna z bytostí drží nad hlavou něco jako prut. Muž místo raději rychle opouští, nevšední zážitek si ale nenechá jen pro sebe.

Mohl si snad celý příběh, jenž se měl odehrát v květnu roku 1955 u amerického Lovelandu, vymyslet? Podle názoru velké většiny vědců nemohou podobní tvorové vůbec existovat. Jak je pak ale mohli vidět i další, poměrně věrohodní svědci?


Další pozorování žabího netvora má pocházet z 3. března 1972, kdy "žabího muže" zahlédne jeden místní policista jménem Ray Shockey. Během cesty do Lovelandu po silnici Riverside Drive / Kemper Road nedaleko továrny Totes a řeky Little Miami River, si má u příkopu všimnout jakéhosi neznámého zvířete. Když mu netvor skočí před auto, v září reflektorů prý vidí napůl žabí a napůl člověčí stvůru. Dvounohá bytost je údajně vysoká kolem jednoho metru a vzhledem kůže připomíná žábu. Ke strážce auta s ní naštěstí nedojde, protože muž prudce zabrzdí a monstrum rychle přeskočí svodidla u okraje silnice. Poté mizí v nedaleké řece.


O měsíc později toto monstrum na stejné silnici zahlédne jiný americký policista Mark Mathews - kolega a přítel Raye Shockeye. Dokonce na stvoření vystřelí, ale zraněný netvor se stihne odbelhat pryč.

Co jsou tito tvorové zač? Podle některých názorů se může jednat o mutanty - snad vedlejší produkt evolučního vývoje, podle jiných o důsledky tajných vědeckých experimentů. Dnes již vytvoření podobných netvorů údajně není pro genetické inženýry nemožné. Ale mohlo se něco takového uskutečnit před tolika desítkami let?

Roky po svém údajném pozorování "žabího muže", v roce 2001 policista Mark Mathews ovšem změnil svůj příběh.

To, co viděl, prý nechodilo vzpřímeně. Místo toho se to po silnici plazilo, ale jevilo se to i tak dost zvláštně. Netušil, na co se to vlastně dívá a věděl, že by mu nikdo historku o záhadném stvoření nevěřil, stejně jako nikdo nevěřil jeho příteli, a tak střílel. Mathews vzal mrtvé tělo zvířete a dal jej do kufru svého vozu, aby ho ukázal i svému příteli. Ray Shockey mu přikývl, že viděl stejné stvoření.

Jednalo se o velkého plaza - leguána, který pravděpodobně utekl někomu z terária. Byl dlouhý zhruba metr, ale chyběl mu ocas, což je i důvod, proč jej nešlo zprvu rozpoznat. Svoji lež odůvodnil tak, že chtěl pouze podpořit historku svého kolegy a kamaráda Raye Shockeye.


Možná, že však Mathews změnil verzi svého příběhu kvůli posměchu nebo již slabší paměti. Každopádně to, co se onu temnou noc na zledovatělé silnici odehrálo zůstane asi v otázkách.

Dodnes jsou ovšem hlášena různá pozorování podivných bytostí vypadajících jako "Lovelandský žabí muž". Nejnovější pochází ze dne 3. 8. roku 2016, kdy dvě dospívající dívky hrající Pokemon Go údajně spatřili mezi Lovelandskou silnicí Madeira Road a jezerem Isabella Lake žabí nestvůru, která údajně vstala a kráčela po zadních nohách.

A co si o tomto "Žabím monstru" myslíte vy? Jedná se o geneticky upraveného živočicha, o hříčku přírody, o leguána bez ocasu či o smyšlenou legendu, která už patří k folklóru města Loveland? Nebo snad doopravdy existuje něco takového? Můžete svůj názor napsat dole v komentářích. ✨

Já už jen poděkuji za návštěvu a přeji hezký zbytek dne. 💛💛

Bolívijský Kerberos?

20. dubna 2017 v 18:00
Bolivijská řeka Beni v Jižní Americe, rok 1883.

Po tmavé hladině řeky Beni pluje loďka se dvěma Bolívijci. Jeden ukazuje svému kamarádovi na něco u břehu. Na něm stojí skupina mužů kolem čehosi, co připomíná spojení obrovské ryby s mytologickou bytostí antického Řecka - trojhlavým psem Kerberem. Tělo přes 10 metrů dlouhé obludy je pokryto šupinami a na spodní části má jakýsi krunýř. Končetiny prý připomínají suchozemské zvíře a jsou zakončeny silnými drápy.

Co je ale vůbec nejpodivnější, to jsou tři hlavy, podobné psím. Největší z nich zakončuje netvorovo tělo, dvě menší hlavy se pak údajně nacházejí asi 3,5 metru za ní. Zdá se vám něco takového jako zcela jasný výmysl?

Pak vězte, že má jít o jeden z vůbec nejlépe zdokumentovaných případů nalezení neznámého živočicha! Roku 1883 o něm dokonce informuje renomovaný americký vědecký časopis Scientific American. Mohl tedy být bájný pes Kerberos, jehož řecké báje považují za strážce podsvětí, vymyšlen na základě setkání s podobným tvorem?


No a co vlastně ukrývají archivy? Mrtvola podivného tvora je tehdy převezena do brazilského města La Pazu, kde se stává obrovskou senzací. Jak by taky ne, že? Poté je prý obluda předána k výzkumu do rukou bolívijského profesora zoologie Gilvetiho, kde její stopa navždy mizí. Vědec přitom na konci svého výzkumu vydává prohlášení, že prý jde o velmi vzácné zvíře, téměř vyhynulého druhu. Šlo snad jen o tvrzení, které mělo zamlžit nedostatečné výsledky bádání, anebo bolívijský odborník rozeznal v hrůzostrašné bestii konkrétní zmutované zvíře?

Avšak dnešní vědě není znám žádný alespoň částečně podobný živočich. Jsou tedy naše znalosti fauny natolik nedokonalé, anebo popis zvláštního bolívijského živočicha značně přikrášlený? Vždyť jsou známé třeba případy znetvořených psů či dalších živočichů narozených se dvěma i třemi hlavami! K vyšetření jihoamerické záhady nás nepřiblížil ani další osud mrtvoly. Prý končí v uzavřených sbírkách muzea v La Pazu, kam nemá veřejnost povoleno vstoupit. Báli se někteří vědci, že by se lidé dozvěděli o existenci tvorů, kteří nezapadají do současných přírodovědných škatulek? Kdo ví...


Čipekve – řádí v Zambii oživlý ohromný ještěr?

7. prosince 2016 v 15:40
V srdci Afriky má ještě v první polovině 20. století žít obrovský nebezpečný plaz. Jeho nesmírná dravost a tajemnost jsou důvodem, proč z něj mají domorodci velké obavy. Byly zprávy o něm založené na skutečnosti?

Poklidná hladina jezera se zavlní. Vylézá z ní plazí stvoření a blíží se ke třem domorodcům přivázaných u stromů. Monstrózní plaz se prodírá hustým křovím na břehu a pod jeho mohutnýma nohama praskají větve spadené na zemi. Po chvíli si ho všimne nejbližší ze zajatců a začíná hystericky křičet. Zatímco bezbranný muž v nesmírné hrůze omdlévá, bestie se k němu přiblíží a otevře tlamu plnou ostrých zubů. Zakousne se do jeho těla a jako bezvládnou loutku ho táhne k močálu. Další dva přivázaní muži mají oči rozšířeny hrůzou. Vědí, že se monstrum brzy vrátí a jeho kořistí se tentokrát stanou oni.

Opravdu se tento hrůzostrašný příběh odehrál? Jsou o tom přesvědčeni mnozí cestovatelé, kteří Afriku dobře znají…

Příslušníci kmenů žijících blízko pralesních jezer a močálů centrální Afriky (současná Demokratická republika Kongo, severovýchodní Angola a severní Zambie) se do 50. let 20. století prý občas setkávají s hrozivým plazím netvorem. Živočich s protáhlou tlamou má údajně na hlavě cosi jako roh a na předních nohou obrovské drápy, kterými párá své oběti. Podle domorodců je velmi vzácný, dravý a útočný. Živit se má především velkými zvířaty - slony, hrochy a nosorožci! Vysvětluje to, proč v některých zdejších jezerech již na počátku 20. století nejsou žádní hroši? Domorodci tajemného tvora nazývají čipekve či libata, ale i jinak. "Je to obrovský a nebezpečný ještěr, mnohem větší než krokodýl," dozvídá se o něm roku 1969 od jednoho domorodého Zambijce český spisovatel a kryptozoolog Jaroslav Mareš (*1937). Jak uvádí ve své knize "Legendární příšery a skutečná zvířata", zambijští domorodci mu prý vyprávějí, že některé kmeny toto zvíře kdysi uctívaly jako krvavé božstvo, jemuž obětovávaly zajatce. Jde pouze o výmysl pověrčivých tamních obyvatel?


Anglický spisovatel Trader Horn (1861-1931) při cestách centrální Afrikou údajně spatří v jedné z jeskyní zvláštní starou malbu. Jsou na ní zobrazeni spoutaní otroci, vedle kterých vylézá z jezera velký ještěr. Byla snad znázorněná příšera právě čipekve? Ve 30. letech 20. století prý v angolské oblasti Dilolo spatřil čipekve na vlastní oči švédský lovec J. C. Johansson: "Mělo to hlavu a ocas plaza, poměrně dlouhý krk a protáhlou tlamu… Rvalo to z nosorožce obrovské kusy masa a hltavě je požíralo. Občas se to vztyčovalo na zadní nohy." Vystrašený lovec prý až do svého úkrytu slyšel praskání drcených kostí obětí a neodvážil se na záhadnou bestii vystřelit.

Jisté řešení záhady jménem "Čipekve" nabízí německý obchodník a cestovatel Carl Hagenbeck (1844-1913). Na počátku 20. století organizuje za čipekve expedici k zambijskému jezeru Bangweulu. Je sice neúspěšný, ale přichází s jistou teorií - čipekve by prý mohl být přeživší velký dravý dinosaurus. Někteří domorodci totiž popisují tvora jako napůl draka a napůl slona. A právě sloní nohy jsou vzdáleně podobné nohám některým dinosaurů, stejně jako další charakteristický rys - občasné chození po zadních. Ale velcí druhohorní dinosauři měli vymřít již před 65 miliony lety. Je tedy v oficiálních teoriích chyba? Vždyť ještě v 70. letech 20.století zaslechne v Zambii svědectví o pozorování neznámého veleještěra ruský spisovatel Sergej Kulik.

V roce 1983 je v Anglii nalezena zkamenělina dravého dinosaura rodu Baryonyx walkeri, který je svým vzhledem i způsobem života identický s údajným zambijským monstrem. Jak ale mohli nevzdělaní afričtí domorodci již desítky let před tímto objevem znát jeho podobu? Žil snad tento tvor ještě poměrně nedávno uprostřed Afriky?


Lidožravá Mngwa – bestie silnější než lev?

25. října 2016 v 16:30
Kolem jednoho z domků malého města v Tanzanii prochází policista. Náhle zaslechne téměř neznatelný šramot, a tak se otáčí za směrem hluku. "Zdá se mi to, anebo se za chatrčí mihlo něco šedého?" pomyslí si muž ještě předtím, než na něj zezadu dopadnou tlapy ohromné bestie. Chroptící policista již nestačí použít zbraň, ale v posledním záchvěvu života ještě vytrhne ze zvířecí srsti chomáč šedých chlupů. Pak už se do jeho krční tepny zakousnou ostré špičáky netvora, které ukončí policistův život. O něco později je nalezena jeho mrtvola, která v ruce svírá důkaz o svém vrahovi - zmačkanou srst neznámého zvířete. Zatímco policie vyšetřuje smrt svého kolegy, místní obyvatelé tvrdí, že za vše může mngwa - záhadná kočkovitá šelma, silnější než lev a levhart dohromady. Jaké zvíře na počátku 20. let 20. století zabilo v Tanzanii tohoto nešťastníka?

O podivné události se Evropané dozvídají roku 1922 ze zprávy tehdejšího oblastního správce Tanzanie, britského kapitána Williama Hichense (Tanzanie je tehdy britskou kolonií). Podle jeho zprávy zranění na policistově těle sice odpovídá napadení lvem, ale tato hypotéza má vážné nedostatky. V těchto místech u jezera Tanganika totiž na počátku 20. let lvi nežijí, přestože v jiných oblastech centrální Afriky jsou běžní. A podivná šedá srst? Ta podle pozdější analýzy patří neznámé kočkovité šelmě. Ale jaké? Podle Svahilců i dalších místních obyvatel prý žije na jihovýchodním pobřeží jezera Tanganika vzácný predátor, kterého nazývají mngwa (česky "požírač lidí"). Mají z něj ohromnou hrůzu, neboť se údajně nebojí ani ohně, ani velké skupiny lidí. Jeho neohroženost a útočnost je prý tak nesmírná, že neváhá vstoupit mezi lidské domy, kde vyhlíží svou kořist - bezbranné lidi.


Podle českého kryptozoologa Jaroslava Mareše (*1937) kdysi dvojice těchto šelem rozpráší četu tanzanské armády. Zatímco mngwy trhají tělo jednoho z vojáků na kusy, jeho kolegové v panice utíkají pryč. Jak strašlivé musí být toto zvíře, když se ho báli i ozbrojení vojáci? Jindy prý mngwa napadne před zraky zatýkaného zloděje tanzanského policistu a odtáhne ho do pralesa. Může jít jen o výmysly? Ale kromě nalezené srsti jsou údajně nalezeny i obří stopy zvířete. Hichens shromažďuje mnoho svahilských vyprávění a písní, které se o tomto zabijáku tradují. Co je zač tato tajemná bestie? Podle domorodců jde o kočkovitou šelmu výšky osla, pokrytou šedou srstí. Její tělo údajně nemá hřívu a je výrazně mohutnější než lvi. Prý také postrádá ocas. Charakteristická je pro ni i velká síla a většinou osamělý život v pralese. Může být neobjeveným poddruhem lva, který se přizpůsobil pro život v husté džungli?

Hypotézu, že by mohlo jít o dosud nepopsaný poddruh lva, ale vylučuje nepřítomnost ohonu. Chybějící ocas vylučuje rovněž možnost, že by mohlo jít o jeskynního lva, který ještě před 10 000 lety děsil naše předky. Na leoparda je zase mngwa příliš velká a drzá. Jde tedy o dosud zcela neznámou kočkovitou šelmu? Podle odvážných hypotéz je prý ale vše jinak. Ještě před sedmi miliony let se v Africe vyskytují až 900 kilogramů vážící krvelační savci Megistotherium, kteří jsou vybaveni dlouhými špičáky. Tito obávaní predátoři dokázali ulovit i mnohem větší kořist, než byli oni sami. Mohlo snad toto zvíře přežít dodnes? Ale není to příliš fantastické řešení? Do tajemství nevnáší jasno ani japonská expedice, uskutečněná na konci 80. let 20. století. Japonci prý dokonce pořídí snímek mngwy, je ale příliš nekvalitní a není nikde zveřejněn. Proč má fotografie, i když nekvalitní, zůstat lidem skryta? Mohou snad mít pravdu kryptozoologové, kteří si myslí, že tento tvor nedávno vyhynul? A žil vůbec někdy?


De Loysova opice

1. září 2016 v 17:24
Proč slavný snímek vyvolává tolik rozporů?


Snímek De Loysovy opice pořízený roku 1917

V dějinách výzkumu neznámých živočichů nalezneme několik fotografií, které jdou vědci považovány za kontroverzní. Patří mezi ně i tajemný snímek, pocházející z hlubin jihoamerických džunglí. Zachycuje neznámého lidoopí či opici, nebo jde o laciný podvrh?

Nad zelenou pokrývkou hustého pralesa vyletí poděšený pták. Jeho klid naruší skupina mužů, kteří se roku 1917 prodírající pralesem na venezuelsko-komumbijských hranicích. Unavení členové expedice pod vedením švýcarského geologa Françoise de Loyse (1892-1935) po marném hledání ropných nalezišť kráčejí k domovskému táboru. Neujdou příliš daleko, když na zpáteční cestě zahlédnou dva vřískající neznámé tvory, podobné opicím. Tyto bytosti jsou velmi agresivní, začnou na muže házet své výkaly a chystají se na ně zblízka zaútočit. Překvapený François de Loys a další člen jeho výpravy na ně při obraně namíří pušky a několikrát vystřelí. Zatímco opičí samec je lehce raněn a uteče, samice padá mrtvá k zemi. Vedoucí celé výpravy prý později posadí její mrtvé tělo na bednu a vyfotografuje ho. Proč však najdeme v této události tolik rozporů? A jakého tvora vlastně zobrazuje snímek, jenž později obletí celý svět pod názvem "De Loysova opice"?


Švýcarský ropný geolog, celým jménem Louis François Fernand Hector de Loys

Ještě předtím, než naše fotografie proslaví celý svět, postihne De Loysovu expedici neštěstí - zákeřný indiánský útok. Kromě lidských obětí mají domorodci údajně na svědomí také krádež bedny, v níž je uloženo tělo zvláštního tvora. Proto se prý zbylí členové výpravy vracejí do Evropy bez nejcennější kořisti, o níž se veřejnost dozví až za několik let. Tehdy De Loysův známý, švýcarsko - francouzský geolog George Montandon, údajně nachází v jeho deníku neobyčejnou fotografii. Ale, co je na ní vlastně zobrazeno? Kolem 160 centimetrů vysoký sedící tvor s poloopičím vzezřením, jehož hlava je podepřená klackem. Podle nejrozšířenějšího názoru odborníků je na snímku zachycená běžná opice z této oblasti - chápan. Proč však nemá ocas, který je u dospělých chápanů výraznou součástí jejich vzhledu? Také uváděná výška opičí bytosti je pro běžné chápany (dorůstající cca 60 cm) až příliš velká. O jakého živočicha tedy může jít?


Alexis George Montandon byl švýcarsko - francouzský lékař, antropolog a průzkumník

"Zvíře údajně nemělo ocas, podle pořízené fotografie je však jasné, že nemůže jít o lidoopí ani opočlověka, ale v nejlepším případě o obrovskou opici, blízce příbuznou chápanovi," míní známý český spisovatel a kryptozoolog Jaroslav Mareš (* 28. prosince 1937, Brno). Máme tedy co do činění s neznámým druhem bezocasého chápana? Jenže přílišná velikost a chybějící ocas nejsou jediné anatomické odchylky, které vyvracejí, že by mohlo jít právě o chápana. Například obličej tvora je podle některých názorů až příliš podobný lidoopům, a nesouhlasí ani počet zubů.


Chápan středoamerický (Ateles geoffroyi) je opice obývající tropické deštné lesy a území mangrových bažin. Má dlouhé přední i zadní končetiny, štíhlé tělo, malou hlavu a charakteristicky dlouhý ocas. Je snad chápan záhadným tvorem?

Podle amerického kryptozoologa Lorena Colemana (* 12. července 1947, Norfolk) jde prý o Montandonův podvod provedený ať už při manipulaci s fotografií, nebo jiným způsobem. K tomuto závěru se přiklání také známý britský kryptozoolog Ivan Terence Sanderson (1911 - 1973), protože z této oblasti prý ení znám podobně velký primát. Kromě těchto argumentů má k falzifikované verzi vést i fakt, že hlava tvora na snímku prý vypadá jako dodatečně přidaná, a pozadí za ním jako by bylo upraveno. Jde tedy snad opravdu o zjevný podvod?


Americký kryptozoolog Loren Coleman, který napsal již více než 40 knih o populární kultuře, zvířecích tajemstvích, folklórech a kryptozoologii

Indiáni, žijící v divočině na rozhraní Venezuely, Brazílie a Kolumbie, si vyprávějí o podivných poloopičích tvorech, vysokých kolem 1,5 metru. Nazývají je vasitri, širu, di-di i jinak. Má jít o agresivní a zlé opice, jež prý občas vraždí muže a unášejí ženy. Zmínka o nich se objevuje již v díle slavného německého přírodovědce a geografa Alexandra von Humboldta (1769 -1859), který tyto historky slyšel v letech 1799-11804 při svých cestách po Jižní Americe. Podle německého vědce se vasitri obávají nejen indiáni, ale také misionáři v povodí řeky Orinoco, jež protéká Venezuelou a Kolumbií. Tito nebezpeční tvorové prý používají i primitivní nástroje a staví si jednoduché příbytky. Naznačuje popisovaná inteligence, že máme co dočinění s neznámými opolidmi či lidoopí? Na konci 90. let 20. století se za tajemstvím De Loysovy opice vydává do Venezuely vědecká expedice. Přestože nepřivážejí pádný důkaz o její existenci, od domorodců o ní zaznamenává další zprávy. Může být tedy fotografie švýcarského geologa pravá?


Zbývá tedy poslední otázka: skrývají tento překrásný deštný prales záhadného živočicha?

Legenda, nebo živý Plesiosaurus?

13. června 2014 v 20:21
Ninkenanka (v angličtině Ninki Nanka), je další z dlouhé řady vodních monster, svým vzhledem se podobající údajné Lochnesce, které bylo v roce 1983 nalezeno mrtvé na břehu Gambie ve stejnojmenném africkém státě.

Nález oznamuje britský student Owen Burnham, tehdy teprve patnáctiletý. Na mršinu obrovského tvora naráží 12. června 1983 při procházce po pláži v deltě řeky Gambie. Ani přes veškerou jeho snahu se ale tělo nedostane k odpovědným lidem, kteří by jeho původ potvrdili, či vyvrátili. Domorodci mezitím totiž mršině odřízli nejdřív hlavu a později zničili i tělo. Vedl je k tomu snad strach z tvora, který žije v řece? Těžko říct.. Zatímco Ninkenanka je podle svědectví dlouhá až 10 metrů, mršina měřila jen kolem pěti, což by v tomto případě mohlo znamenat, že mršina byla uhynulé mládě.

O Ninkenance se ve svých poznámkách zmiňuje Thomas H. Darlympl, který působil na území Gambie v roce 1935 jako lékař. V jedné z nich líčí událost: "Jedné noci mě probudil značný hluk způsobený domorodci. Ráno jsem zjistil, že příčinou rozruchu bylo objevení se takzvané Ninkenanky. Podle popisu mělo toto zvíře koňskou tlamu, krk jako žirafa, tělo podobné krokodýlímu, dlouhý ocas a dosahovalo délky asi devíti nebo deseti metrů."


Mezi místními byly totiž vyprávění o pozorování Ninkenanky celkem dost rozšířená. Domorodci posléze vypráví bělošským výpravám, že když Ninkenanku jako první spatří běloch, tak se mu nic prý nestane, ale kdyby tvora uviděl černoch, určitě zemře. Thomas H. Darlympl se dozvěděl o tajemném obyvateli zdejší řeky a ostrova Lililobong právě od místních obyvatel a několikrát se dokonce s pomocí domorodců pokoušel živočicha zahlédnout, avšak marně. Jejich popis mu ale vnuknul myšlenku a připomněl mu jednoho zástupce vyhynulých plazů- konkrétně druhohorního mořského Plesiosaura, který měl vyhynout před 65 miliony lety, tak jako dinosauři, když na poloostrov Yucatán v Mexickém zálivu dopadla planetka o velikosti 10 kilometrů. Při nejbližší příležitosti tedy obstaral jeho obrázek a ukázal ho domorodcům, kteří ani na okamžik neváhali a poznají právě Ninkenanku, která má údajně obývat zdejší řeku. Nicméně problémem je, že přeci jenom Plesiosauři obývali prehistorické moře a oceány, a ne sladkovodní řeky….

Jako by zvláštní stvoření tak nějak Darlympl přitahoval. Protože ve stejnou dobu, kdy se na scéně objevuje Ninkenanka, má oblast v deltě řeky Niger v Nigérii obývat další podivný africký tvor, o kterém Darlympl taktéž vypráví: "Když jsem se vracel dozorčí lodí do Nigérie, říkal mi důstojník námořní pěchoty, že když kontroloval jízdní dráhy v deltě Nigeru, upozornila ho posádka na obrovského mořského hada". Střet námořních pěšáků s monstrem prý pokračoval střelbou, pušky sice tvora nezasáhli, poněvadž byl již příliš daleko, ale upozorní ho na možné nebezpečí. Tvor nakonec uprchne. Důstojník námořní pěchoty v něm však poznává tvora podobajícího se dávným plazům. Nigérie je od Gambie vzdálena přes 2000 kilometrů, což by mohlo znamenat, že někde v rozmezí tohoto území existuje místo, odkud by se tito tvorové mohli dostat na obě strany. Jak je ale možné, že v deltě řeky dalšího západoafrického pobřežního státu, Nigérie, žije tvor, který je Ninkenance tolik podobný…?


Existuje teorie o možnosti, že jak Ninkenanka, tak druhý tvor, přichází do Afriky z Atlantského oceánu, potažmo z Guinejského zálivu. To by pak mohlo i vysvětlovat vzájemné druhové přežití, neboť celý druh v jediné řece přežívat nemůže, protože podle přírodovědců je k tomu, aby druh postupně nevyhynul, potřeba alespoň 200 příslušníků. Takové množství obrovitých tvorů by se v Gambii zcela jistě neutajilo. Zmíněný oceán či záliv by tak skýtal dostatečný prostor pro dávné "přeživší".

Poslední z výprav do Gambie za účelem najít konečný důkaz o existenci gambijské příšery vyslala roku 2006 společnost Centre for Fortean Zoology (organizace zaměřená na kryptozoologii a příbuzné obory).


Projekt: Veleještěři možná nevymřeli 3/3

17. září 2013 v 16:38

Malba nahoře je přirovnávána k plesiosauru. Anebo je to jen obyčejný pták?..

Jeskyně, již objevil H. Cosquer u Francie.

Příď luxusní jachty rozráží modravé vlny Středozemního moře. Hluboko pod nimi, nedaleko jihofrancouzského města Marseille, francouzský potápěč Henri Cosquer objevuje zatopené přírodní podzemí. Podvodní vstup do dlouhé skalní chodby zakončené jeskyní leží 37 metrů pod mořskou hladinou. Na stěnách jeskyně se ve světle potápěčovy svítilny vynořují staré rytiny a malby koní, zubrů, medúz, ptáků a dalších zvířat. Jejich stáří je později pomocí radiokarbonové metody určeno na 18 000 až 27 000 let. Jsou tedy vytvořeny lidmi již ve stáří doby kamenné, kdy tato jeskyně ještě nebyla zatopena mořskou vodou. Zvláštní je na nich, tedy kromě nesmírného stáří, zobrazení zvířete s dlouhým krkem, malou hlavou, robustním tělem a velkými ploutvemi ve tvaru pádel. Tento tvor nejvíc připomíná dávného plesiosaura- druhohorního mořského plaza. Jak je ale možné, že je naši předci znali, když tito tvorové měli vyhynout již před desítkami milionů let? Objevil snad Cosquer roku 1985 důkaz, že tito plazi přežili až do relativně nedávných dob? Jeskyně, nazvaná francouzsky po svém objeviteli jako Grotte Cosquer (Cosquerova jeskyně), je od 90. let 20. století podrobena pečlivému vědeckému výzkumu. Ten mimo jiné odhaluje, že v případě kreseb téměř jistě nejde o podvrh. Znamená to tedy, že se lidé v době kamenné opravdu setkali s plesiosaury? Zdánlivě logický protiargument zní, že na některých kresbách z této lokality nelze pro jistou zjednodušenost přesně rozeznat, o jaké zvíře se jedná. Například u náčrtů ptáků se pouze předpokládá, že u některých z nich má jít o příbuzné alek z čeledi rackovitých. Také několik jiných rytin a kreseb nelze přesně přiřadit ke konkrétním tvorům. Znamená to, že i v případě údajného plesiosaura se může jednat o jiné zvíře? Přestože to není jisté, k senzační variantě setkání našich předků s obrovskými ještěry nás přibližuje několik dalších indicií. První z nich je charakteristický tvar těla plesiosaurů s dlouhým krkem, který je na kresbě z jižní Francie patrný. Druhým důkazem pak mají být dobře zdokumentovaná setkání námořníků s obrovskými živočichy, kteří plesiosaury údajně velmi připomínají. Tito plazi jsou údajně během 19. a 20. století na několika místech oceánů spatřeni více než desetkrát. Mezi nejznámější patří pozorování ze 7. prosince 1905 hlášené od brazilského přístavu Belém Pará. Britský přírodovědec Edmund Meade- Waldo (1855- 1934) zde spatří z paluby lodě Valhalla část neznámého tvora. Nad hladinu údajně vyčnívá jeho obrovská ploutev a dlouhý krk zakončený hadí hlavou. U svědectví prostých námořníků můžeme předpokládat jejich neznalost mořských živočichů nebo výmysly. Jak ale vysvětlit svědectví zkušeného zoologa? Vždyť Meade- Waldo zcela otevřeně přiznává, že zmíněného živočicha nezná. Další příběh nás zavádí necelých 50 kilometrů východně od novozélandského přístavu Christchurch. 25. dubna 1977 zde japonská rybářská loď Zuiyo- Maru vytahuje z moře podivnou zdechlinu. Páchnoucí mršina je záhy na příkaz kapitána Akira Tanaky hozena zpět do moře, aby nekontaminovala úlovek ostatních ryb. O jaké zvíře šlo? Přestože se podle odborníků jednalo o žraločí tělo v rozkladu, někteří se přiklánějí k verzi mrtvého plesiosaura. K názoru, že šlo o plesiosaura, se přiklání i přírodovědec Fujiro Yasuda z Tokijské univerzity. Může se snad odborník mýlit? Na pořízených fotografiích je prý možné rozeznat na těle mrtvého živočicha klasické znaky plesiosaura- malou hlavu na dlouhé šíji, dlouhý ocas a ploutevnaté končetiny. Naznačuje to snad existenci těchto tvorů v nedávné době? Podobně je tomu také u starověké pečeti z doby panování egyptského faraona Thutmose III. (vládl 1479 př. n. l.- 1425 př. n. l.). Na tomto předmětu je zobrazen tvor připomínající plesiosaura. Přestože stáří Egypťané někdy na svých malbách vykreslují neexistující stvoření, v tomto případě tomu tak údajně být nemusí. Vždyť Egypt se rozkládá na březích Středozemního moře, u nějž leží i tajemná francouzská jeskyně s podivnou kresbou. Žili tito tvorové právě zde? Také v americkém kaňonu Havasupai ve státě Arizona objevuje americký archeolog Dr. Samuel Hubbard roku 1924 na jeho skalních stěnách pravěké portréty koní, jelenů a dalších zvířat.

Také jeskynní malba z kaňonu Havasupai (Arizona, USA) zobrazuje podivného tvora. Jedná se snad o Tyrannosaura rexe?

Mezi nimi je opět jeden zcela výjimečný obrázek, připomínající podle některých mínění dinosaura. V celkovém držení jeho těla prý rozeznáváme prehistorického tyranosaura rexe. Tento mocný teropod byl postrachem tamějšího světa. Ale mohli se před ním obávat i naši předci žijící ještě poměrně nedávno? Vždyť v době, kdy se na Zemi objevili první lidé, neměl již T-Rex dávno žít. Nález z kaňonu Havasupai ovšem není zdaleka výjimečný. U obce Thompson v americkém státě Utah se na skalách nacházejí černé petroglyfy (obrazy vzniklé opracováním kamene) z doby kamenné. Mezi nimi zaujme zcela nezvyklá rytina- údajně ptakoještěra.

Kámen s kresbou jakéhosi draka z amerického státu Utah. Je to pteranodon? Toho ale pravěcí lidé- autoři kresby- nemohli znát....

Podle německého spisovatele a záhadologa Hartwiga Hausdorfa (*1955) napovídá této hypotéze jak specifický tvar jeho křídel, tak i prodloužení zadní části hlavy tohoto tvora. Tato anatomická rarita je příznačná právě pro pteranodona. Může jít v případě zmínění pravěkých obrazů pouze o zobrazení snů nebo halucinačních vizí dávných šamanů? Jenže podle mnoha svědectví jsou tito tvorové pozorováni i během 20. století. Mají být spatřeni například v brazilských a venezuelských džunglích, střední Africe, ale také v USA. Například v roce 1948 údajně nad státem Illinois pozoruje několik lidí velkého holého ptáka o velikosti malého letadla s některými anatomickými znaky plazů. Podobné hlášení přinesli dvě děti z Texasu. Chlapec Jackie Davic (*1962) a jeho kamarádka Tracey Lawson (*1965) prý v lednu 1976 vidí přilétat podivného černého ptáka se špičatým zobákem, lysou hlavou a nezvyklým zjevem. O den později další lidé nacházejí na místě jeho pozorování podivné stopy. Prý nepatří žádnému známému zvířeti. Jsou snad americké petroglyfy zhotoveny na základě skutečných pozorování?

Zajímavost k tomu: Co ukrývá Nazca?
Nejznámější lokalita s více než třemi stovkami obrovských geoglyfů (obrazci na zemském povrchu) se nachází na peruánské planině Nazca. Mezi geoglyfy, jejichž důvod vytvoření není dodnes objasněn, nalezneme jak výjevy známých zvířat- ptáků, hmyzu, i ryb, tak i tajemných postav. Ač se zdálo, že tyto obrazce, staré více než tisíc let a pozorovatelné jen z výšky stovek metrů, už nemohou překvapit, byly v posledních 15 letech objeveny další dosud neznámé kresby. Na třech z nich jsou znázorněna zvířata podobná druhohorním plazům. Čím se jejich dávní tvůrci inspirovali? Realitou, či si je zkrátka vymysleli?...

Projekt: Veleještěři možná nevymřeli 2/3

28. srpna 2013 v 21:23


Hlídač u vstupu do rozlehlé haly se ostražitě dívá za skupinkou japonských turistů, kteří v Pergamonském muzeu v Berlíně přicházejí ke kopii slavné Ištařiny brány. Originál tohoto stavitelského skvostu byl kolem roku 575 př.n.l. postaven v mezopotamském městě Babylonu (území dnešního Iráku). Kromě ozdobných prvků si na ní lze všimnout i zobrazení podivných živočichů, pojmenovaných sirruš. Zvláštní zvíře s malou hlavou na dlouhém krku, protáhlým tělem a dlouhým ocasem by prý mohlo znázorňovat velkého dinosaura. Může to být pravda? Či jde pouze o mytologické ztvárnění vymyšleného tvora, jak nejčastěji historici tvrdí? Možná, že je skutečnost mnohem neuvěřitelnější! Vždyť výjevy dinosaurů (mnohokrát společně s lidmi) jsou zvěčněny i na kamenech z peruánského města Ica. Stejně tak i mytologie téměř všech národů světa zná pověsti o dracích podobných dinosaurům! Tajemný peruánský příběh se začíná psát roku 1961, když povodeň odkryje v korytě řeky Rio Ica desítky neobyčejných kamenů. Na nich jsou kromě složitých lékařských zákroků a výjevů ze života neznámé civilizace vidět i dinosauři spolu s lidmi. Na jednom z kamenů je například člověk se stegosaurem. Během následujících třiceti let mají indiáni a rolníci u peruánského města Ica (250 km jihovýchodně od Limy) najít další tisíce těchto kamenů. Kromě toho, že se potenciální tvůrci zvláštních rytin nedají přiřadit k žádné známé jihoamerické kultuře, je dodnes záhadou i jejich stáří a původ. Kdo vytvořil tyto unikáty, které dlouhá léta sbíral peruánský chirurg a badatel Janvier Cabrera (1924-2001)? První kámen z Icy prý získává v roce 1966 od jednoho z peruánských rolníků jako dárek za jeho ošetření. Také většinu z pozdější mnohatisícové sbírky má Cabrera nashromáždit díky svým chudým pacientům, kteří mu neobyčejnými kameny platí za jeho lékařskou péči. Otázkou však je, kde je ale vzali? U většiny kamenů se jedná o zjevné padělky z 20. století, vyrobené nejspíš za účelem rychlého zisku. Dá se to však říci o všech? Vždyť velké stáří některých kamenů z Icy potvrzují i nezávislé vědecké expertízy! Na konci 60. let 20. století například provádí jejich zkoumání peruánští vědci Dr. Fernando de las Casas a Dr. Cesar Sotillo z laboratoří Národní technické univerzity v Limě. Podrobná analýza odhaduje, že se na povrchu částí z kamenů nachází tenká zoxidovaná vrstvička. Podle ní specialisté usuzují, že některé kameny jsou staré více než 12 000 let! Jejich pravosti mají nahrávat i velice staré zápisy o nich. Zmínka o kamenech pokrytých nesmírně starými rytinami z oblasti dnešního Peru je zapsána již roku 1592 na seznamu španělských dobyvatelů určeném španělskému králi Filipu II. Habsburskému (1527-1598) nebo ve španělské knize Dějiny starého Peru z roku 1613. Dokazuje to, že jsou (alespoň některé) kameny z Icy pravé? Také v Kolumbii jsou nalezeny velmi staré kamenné desky, které jsou, podobně jako peruánské kameny, pokryty rytinami lidí a druhohorních plazů. Znamená to, že lidé kráčeli historií společně s nimi? Vždyť ve vzpomínkách lidstva se objevují mnohé tradice a zmínky o dracích- podobných právě dinosaurům! Například švýcarský lékař a přírodovědec Conrad Gesner (1516-1565) o nich dokonce píše jako o zcela běžných tvorech! Původní vědecký názor, že draci jsou pouze výtvorem lidské fantazie na základě neúplných nálezů koster dinosaurů, se nezná příliš věrohodný. Vždyť pro laika je velmi obtížné vytvořit z pouhých kosterních nálezů obraz celého zvířete, navíc nepodobnému žádnému známému tvoru. Objevuje se proto hypotéza, že se možná v příbězích o dracích ukrývá dávná vzpomínka lidstva na ohromné dinosaury.



Zajímavost k tomu:Záhadná kniha šokuje.
Francouzský misionář Lievin Bonaventura Proyart ve své knize: Et Autres Royaumes D'Afriqoue z roku 1776 popisuje záhadné zvíře, o němž ho informují afričtí domorodci a další misionáři. Živočich s dlouhým krkem a ocasem, malou hlavou a nohama podobnýma sloním údajně žije v oblasti rovníkové Afriky. Popis netvora nejčastěji nazývaného Mokele Mbembe prý dokonale připomíná druhohorní býložravé sauropodní dinosaury. Jak ho mohl Proyart tak dokonale znát, pokud je vzhled dinosaurů na základě kosterních nálezů poprvé zrekonstruován až o 50 let později?!

Projekt: Veleještěři možná nevymřeli 1/3

14. srpna 2013 v 17:37
Dnes ze všech koutů světa přichází různá svědectví týkající se dinosaurů v dnešní době. Nevysvětlitelné objevy se již uskutečnili a podporují teorii přežití dinosaurů do dnešních dob. Začíná to malou figurkou zpodobňující druhohorního ještěra, zhotovenou z pálené hlíny, kterou objevil průvodce německého obchodníka Waldemara Julsruda- Odilon Tinajero, když byli na pohoří Sierra Madre, nedaleko od mexického města Acambara poblíž Mexico City. Později, v letech 1945- 1952 zde objevili spolu se svými pomocníky, asi 150 centimetrů pod zemí, přes 32 000 sošek různých velikostí (přibližně 15 cm na výšku). Mezi soškami plazů se však nalezly i výjevy lidské rasy. Sošky plazů jsou podobné sauropodům i stegosaurům, triceratopsům nebo létajícím ptakoještěrům. V jednom z nejpodivnějších předmětů dokonce poznáváme ženu krmící stegosaura. Avšak jsou tyto figurky skutečné, či jde o padělky? V roce 1954 byli vysláni Národním institutem pro antropologii a mexické dějiny z Mexico City do Acambry čtyři jejich odborníky. Pod vedením mexického specialisty na prehistorii- Eduardem Noguerym bylo místo nálezu sošek i jejich samotná sbírka prošetřena. Tým na základě průzkumů vyjevil na svět šokující zprávu. Všechny vykopané sošky jsou v naprostém pořádku, tudíž nejde o padělky. Přesto se odborníci zcela nelogicky shodují, že nemohou připustit současnou existenci dinosaurů a lidí. Bezradní jsou i z jiného důvodu- figurky totiž nepatří k žádné známé jihoamerické kultuře. Proto byl později průvodce Tinajero podezříván, že figurky úmyslně zfalšoval, a ty jsou následně všechny prohlášeny za podvrh. Báli se snad vědci odhalení nepohodlné pravdy? Vždyť když se do Mexika roku 1955 jako jeden z mála vědců vydává americký profesor historie Charles Hutchins Hapgood z univerzity v New Hampshire, přiklání se k pravosti záhadných sošek. Nálezce se totiž nikdy nepokoušel využít svůj objev v komerčním duchu. Opravdu velmi intenzivně se pokoušel přesvědčit profesionální archeology, aby odborně posoudili jeho sbírku, konstatuje o majiteli acambarských figurek Hapgood. On sám má dokonce najít několik sošek. Po dlouholetých sporech jsou provedena vědecká datování. První roku 1968 pomocí radiokarbonové metody laboratořemi v New Jersey. A výsledek? Nejstarší předměty ze Sierra Madre jsou údajně staré asi 6500 let. K podobnému výsledku dochází i vědecká analýza provedená odlišnou metodou roku 1972 na americké Pensylvánské univerzitě. U prověřených sošek je zjištěno průměrné stáří 4500 let. O stáří sošek kolem 4000 let vypovídají i výsledky další expertízy provedené na americké Státní univerzitě v Ohiu v 90. letech 20. století. Mohou snad být některé sošky z Acambary pravé, zatímco jiné jsou pouhými falzifikáty? A nebo jde ve všech případech o padělky, jak tvrdí většina odborníků? Vždyť jinak by šlo o důkaz, že dinosauři žili společně s lidmi…



Zajímavost k tomu: Znali indiáni dávné veleještěry?
Na rozhraní amerických států Nové Mexiko, Colorado a Arizona se před 1300 až 700 lety nacházelo centrum indiánského kmene Anasaziů. Tato tajemná a vyspělá kultura, obývající zvláštní kruhové kamenné domy, nám po sobě zanechala mnoho uměleckých památek. Mezi ně patří i skalní malby z kaňonu Chaco v Novém Mexiku. Na jedné z nich lze rozeznat zvíře podobné Apatosaurovi. Na hliněných nádobách Anasaziů jsou pro změnu zase ucha ve tvaru velkých ještěrů. Viděli je snad Anasaziové na vlastní oči? Navíc byli dinosauři také vyobrazeni na Mayských vázičkách z 1. století n.l., ale jak mohli znát staří Mayové tyto dávno vyhynulé tvory?...
 
 

Reklama