Červen 2017

Červenolící opeřenec z jihoafrických listnatých lesů

22. června 2017 v 22:57 Současná příroda
Martin Heinrich Carl Lichtenstein byl lékař, průzkumník a zoolog německé národnosti, který byl zodpovědný za založení Zoologické zahrady v Berlíně. Během let 1802 až 1806 podnikl cestu po Jižní Africe a v roce 1842 popsal tamního opeřence, jakožto druh Tockus leucomelas, česky známý pod jménem Zoborožec jihoafrický.

Tento středně velký pták vyskytující se v Angole, Botswaně, Malawi, Mosambiku, Namibii, Zambii, Zimbabwe a Svazijsku, kde dosud patří k poměrně hojným druhům ptáků, obývá většinou suché, otevřené savany, avšak potrpí si taktéž na zalesněné prostředí s listnatými stromy typu akát. Jeho působivý vzhled je rozhodně nepřehlédnutelný a upoutá pozornost nejednoho nadšence. Na břiše je bílý, krk se barví do šeda a křídla jsou černá s velkým množstvím bílých skvrn. Kolem oka je charakteristická načervenalá kůže. Jeho velký žlutý zobák je hodně zahnutý a černě lemovaný. Celý živočich pak dorůstá do délky okolo 50 až 60 cm.


V době hnízdění byla zpozorována jakási spolupráce mezi samečkem a samičkou. Toto období kladení vajec následuje po vydatných deštích a obvykle se odehrává od září do října. Pár si vybere ve stromě vhodnou dutinu, kam samice klade 3-4 bílá vejce, na kterých sedí po dobu 25 dnů. Zajímavé je, že pro uchránění svého potomstva před predátory či okolními vlivy, se samička v dutině zazdí vlastními výkaly a ponechá pouze maličkou skulinku o velikosti 5-15 milimetrů. Sameček ji pak tímto otvorem krmí po dobu sezení na vejcích a potravu přináší i poté, co se mladí zoborožci vyklubou. Potom, co je mládě na světě přibližně měsíc, rodiče ochrannou zeď rozbijí, tím se konečně po dlouhé době dostává samička na denní světlo. Mláďata neopustí hnízdo ještě zhruba dva týdny a posléze se připojí ke svým rodičům, kteří je všemu pečlivě učí.

I když se jedná o skvělého letce, potravu vyhledává převážně na zemi. Strava se skládá z různých semen rostlin, malého hmyzu, pavouků, stonožek či dokonce škorpiónů. Když nastane období sucha, důležitou součástí jejich jídelníčku se stanou termiti a mravenci obsahující velké množství železa, bílkovin a tuků.

V mnoha domorodých kmenech je tento zajímavý pták uctíván jakožto posvátná bytost, které se nesmí za žádných okolností ublížit, jelikož kdyby se tak stalo, postihla by kmen ohromná zkáza. Ne ve všech kmenech tohle ovšem platí. Některé kmeny tohoto ptáka s oblibou loví pro konzumaci, využívají je ve svých léčitelských praktikách či je obětovávají v různých rituálech.



Echinodon

20. června 2017 v 19:40 Ptakopánví (Ornithischia)
Echinodon byl rodem malého dinosaura náležícího do čeledi Heterodontosauridae, která je význačná tím, že obsahuje nejprimitivnější zástupce této skupiny živočichů. Tento ptakopánvý dinosaurus žil na území dnešní západní Evropy v době spodní křídy stupně berrias před asi 145-140 miliony lety. Jeho dílčí fosilní pozůstatky nalezl britský sběratel fosilií Samuel Husbands Beckles v Anglii v geologické formaci Lulworth. Tento malý, bipedální (dvounohý) dinosaurus dosahoval délky 60 cm, výška nepřesahovala ani ne 30 cm a váha činila něco kolem 5 kilogramů. Živil se různými rostlinami, převážně jejich šťavnatými listy, ovšem má se za to, že nepohrdl ani drobným hmyzem.


Jeho nepřáteli byli velcí draví dinosauři typu Nuthetes, jenž dosahoval délky až 2 metry, a tak se mohl Echinodon stát snadno jeho kořistí. Jelikož Echinodon neměl žádné trny ani nic podobného, čím by se mohl bránit, je jasné, že jeho strategií pro přežití v tamním krutém světě byl útěk. K tomu mu dobře sloužili jeho hbité, dlouhé zadní nohy. Přední končetiny byly velmi krátké. Jediným dnes známým druhem je E. becklesii, pojmenovaný roku 1861 přírodovědcem sirem Richardem Owenem. Zajímavé je, že tento vědec považoval dochovaný materiál původně za pozůstatky pravěké ještěrky. V roce 1991 přeřadil tento rod do výše zmíněné čeledi americký paleontolog Paul Sereno, nejasnosti však přetrvávaly. Až v roce 2002 byla provedena analýza, která tuto klasifikaci potvrdila. Echinodon v překladu znamená "ježčí zub" a byl tak pojmenován na základě špičatých výstupků, které měl na svých zubech.


Arcusaurus

13. června 2017 v 20:04 Plazopánví (Saurischia)
Arcusaurus byl rodem primitivního sauropodomorfního dinosaura (Sauropodomorpha = dinosauří klad obsahující velké dlouhokrké dinosaury - sauropody, a jejich rodové příbuzné) a také býložravce, který se na naší Zemi vyskytoval v době spodní jury před asi 200 miliony lety stupně hettang až 195 miliony lety stupně sinemur. Obýval pradávné území dnešní Jihoafrické republiky. Fosilní pozůstatky dvou nedospělých jedinců byly objeveny v geologické formaci Elliot v roce 2006. Z celkového fosilního záznamu je známa jen jedna lebka, části končetin a několik obratlů. Jeho velikost je stále nejistá, kvůli tomu, že jeho fosilní zastoupení obsahuje jen dva mladé, nedospělé jedince. Arcusaurus pereirabdalorum - jak zní jeho celé jméno, byl pojmenován v roce 2011 a učinili tak vědci Adam Yates, Matthew Bonnan a Johann Neveling. Jméno v překadu znamená "duhová ještěrka". Rodové jméno je odvozeno z latinského slova "Arcus" neboli "duha" a slova "saurus" tedy "ještěr".


Označení souvisí s Jižní Afrikou, kde byl objeven a tzv. "duhovým národem" (označení pro Jihoafričany, neboť podle bývalého jihoafrického prezidenta Nelsona Mandeli, typický Jihoafričan neexistuje, protože v Jižní Africe můžete téměř na každém kroku vidět neuvěřitelnou směsici lidských bytostí, a tak nelze přesně definovat co jsou vlastně zač obyvatelé té dané země, čím se odlišují od ostatních národů, jak tráví volný čas, jaké mají zvyky.) Druhový název pereirabdalorum ctí příjmení objevitelů fosilie - Lucille Pereira a Fernando Abdala. Arcusaurus byl blízkým příbuzným sauropodomorfnímu rodu Efraasia.

...............................................................

Dole pod článkem můžete hlasovat v nové anketě. 🙂
Na otázku mě přivedla naše Pihovatá vopice (Opička) z blogu: pihovatavopice.blog.cz

Děkuji za návštěvu a mějte hezký zbytek dne. 💙💚


Lycorhinus

8. června 2017 v 20:26 Ptakopánví (Ornithischia)
Lycorhinus byl rod ptakopánvého dinosaura z čeledi Heterodontosauridae, jejíž členové patří k těm nejprimitivnějším. Fosilní pozůstatek byl nalezen v jižní Africe v provincii Kapsko v geologické formaci Elliot v roce 1924 a představoval pouze osamocenou čelist, a tak paleontologové věřili, že našli jakéhosi předka savcům podobného ještěra. Necelých 40 let poté, v roce 1962, byl objeven Heterodontosaurus a paleontologové poznali, že se jedná o blízkého příbuzného rodu Lycorhinus, takže ho zařadili také k dinosaurům.


Lycorhinus žil na Zemi v době spodní jury před 201,3 až 190,8 miliony lety stupně hettang až sinemur. Přestože to byl býložravec, nacházíme v jeho horní čelisti velké špičáky, které jsou běžné pro masožravce. Malý Lycorhinus byl snadnou kořistí větších masožravců, a proto se vědci domnívají, že špičáky používal v obraně. K chroupání výhonků mu stačil bezzubý zobák, žvýkal je potom tupými stoličkami. Byl dlouhý asi 1,2 metru, výška činila 40 až 50 cm a mohl dosáhnout hmotnosti 7 až 10 kg. Lycorhinus znamená v překladu "Vlčí tlama" - podle takřka vlčích zubů v čelisti. Tohoto dinosaura popsal jihoafrický paleontolog a geolog Sidney Henry Haughton.

Safírový pavouk z indických pralesů

4. června 2017 v 19:03 Současná příroda
Britský zoolog Reginald Innes Pocock popsal v roce 1899 druh stromového sklípkana, který je považován za nejkrásnějšího pavouka světa. Jeho jméno zní Poecilotheria metallica, neboli Sklípkan kovolesklý.



Tento zajímavý sklípkan se vyskytuje na jediném místě v hustých pralesích v jihovýchodní Indii mezi městy Nandyal a Giddalur, které má rozlohu menší než 100 km2. Jeho přirozené prostředí se vlivem člověka postupně ztrácí, a tak dnes, podle Červeného seznamu ohrožených druhů, patří mezi kriticky ohrožené druhy. Může za to těžba dříví a tlak z okolních vesnic, a také fakt, že i přes vysokou cenu, která se může vyšplhat i nad $ 500 (více než 11,5 tisíce CZK), patří mezi velmi oblíbené druhy mezi nadšenci a chovateli sklípkanů.


Jedná se o stromového sklípkana, který si staví svá hnízda v dutinách vysokých stromů anebo ve štěrbinách kmenů. Hnízda mají tvar asymetrické nálevkovité pavučiny. Pokud není v jejich blízkosti dostatek míst k vytvoření hnízd, mohou žít ve větších skupinách. Jelikož jim chitinový krunýř nedovoluje růst, musejí se v určitých časových intervalech svlékat. Mláďata se svlékají po 2 - 4 týdnech, starší jedinci po 2 - 3 měsících, dospělé samice se svlékají pouze jednou za rok a dospělí samci se nesvlékají vůbec. Svlékání sklípkanů je období, které je považováno za nejnebezpečnější v jejich životě. Je-li při svlékání sklípkan vyrušen, může se celý proces zastavit a on tak zůstane ve staré kůži a zahyne. Po svleku je sklípkan zbarven do své původní krásy. Obnoveno je také osrstění těla. Při plné velikosti může tento druh sklípkana dosáhnout 15 až 20 cm v závislosti, zdali se jedná o samce či samici. Samice se obvykle dožívají 11 až 12 let, nebo ve výjimečných případech i 15 let. Samci žijí po dobu 3 až 4 let.


Jeho pozoruhodné zbarvení je nezvykle safírovo-kovovo modré s duhovými odlesky, které mění barvu při pohledu z různých úhlů. Jedná se o velmi rychlý a poměrně agresivní druh pavouka, který má silný jed, který způsobuje zvýšení tepové frekvence a následně nadměrné pocení, bolest hlavy spojené s horečkou, křeče, ospalost a tuhost svalstva. Účinky mohou trvat až týden. Nikdy však ještě nebyla zaznamenána smrt člověka po kousnutí tímto pavoukem.