Červenec 2016

Utatsusaurus

30. července 2016 v 21:12 Tvorové dávných vod
Utatsusaurus byl mořský plaz z čeledi Utatsusauridae, který žil v období triasu před asi 245 až 250 miliony lety. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v prefektuře Mijagi v Japonsku a v provincii Britské Kolumbie v Kanadě. Utatsusaurus má ve fosilním záznamu velmi důležité zastoupení, neboť se jednalo o jednoho z prvních ichtyosaurů. Živil se zejména rybami, avšak na jeho jídelníčku se mohli objevit i hlavonožci a někteří další malí mořští plazi. Jeho ploutve byly velmi krátké, přední pár jen o málo delší, než zadní. Byl to živočich se štíhlým, pružným tělem, které měřilo na délku tři metry. Na rozdíl od pozdějších ichtyosaurů, Utatsusaurus postrádal hřbetní ploutev a měl poměrně širokou lebku, která se pak zužovala. K poměru velikosti jeho lebky, měl poněkud malé, ale ostré zuby. Pohyboval se pravděpodobně vlněním, tak jako dnešní úhoři. Utatsusaurus byl úzce spjat s diapsidními plazy jakým byl například Petrolacosaurus. Dnes je znám jen jeden druh a to Utatsusaurus hataii, kterého popsali v roce 1978 Shikama, Kamei a Murata.



Olorotitan

29. července 2016 v 0:41 Ptakopánví (Ornithischia)
Olorotitan byl rod býložravého dinosaura z čeledi Hadrosauridae, který žil na Zemi v období svrchní křídy stupně maastricht. Obýval území dnešního Ruska a východní a jihovýchodní Asie - Dálného východu. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny ve formaci Udurchukan nacházející se v regionu Amur. Holotyp se skládal z téměř kompletní kostry. Lebka byla vybavena chrupem specializovaným na žvýkání rostlinné složky a jeho krk byl pozoruhodně dlouhý - skládal se z osmnácti obratlů, takže byl delší, než u ostatních hadrosaurů. Olorotitan se také odlišoval svým dutým hřebenem, se kterým samozřejmě dokázal - tak jako ostatní jeho příbuzní - vydávat charakteristické hlasité houkavé zvuky, nicméně tento hřeben vybíhající ze zadní části lebky, kde se rozšiřoval, a vracel jako by zpět byl unikátní v tom, že připomínal tvar hlavy sekery. Jednalo se o velkého čtyřnožce, který dosahoval délky až 12 metrů. Na zadní nohy se stavěl jak v případě ohrožení, kdy pak mohl snáze utéct před nepřáteli, tak i v případě krmení. V roce 2003 ho pojmenovali Pascal Godefroit, Yuri Bolotsky a Vladimir Alifanov. Dodnes je znám jeden druh tohoto rodu a to O. arharensis. Jméno v překladu znamená "obří labuť" a bylo mu dáno právě kvůli dlouhému "labutímu" krku. Jeho objev dokazuje velkou rozmanitost podčeledi Lambeosaurinae. Nejbližšími příbuznými jsou rody Corythosaurus a Hypacrosaurus.



Thalassodromeus

28. července 2016 v 8:35 Létající Pterosauři

Thalassodromeus byl rodem ptakoještěra z čeledi Thalassodromidae. Žil na území Jižní Ameriky (Brazílie) před 108 miliony lety v období spodní křídy stupně alb. Jeho čelisti byly špičaté a bezzubé. Živil se ještěrkami, na které při chůzi po zemi narazil a také obojživelníky a rybami, na které číhal na mělčině u břehu, podobně jak to dělají dnešní volavky. Nepohrdl však pravděpodobně ani dinosauří mršinou. Tento ptakoještěr měl výrazný lebeční hřeben, který byl jeden z největších u doposud objevených pterosaurů, díky kterému celá hlava měřila na délku skoro metr a půl. Funkce hřebenu není známá, avšak mohl hrát svou roli v době rozmnožování, při rozlišování jednotlivců nebo k termoregulaci. Rozpětí křídel pak činilo 4,5 metru, avšak větší jedinci měli rozpětí možná až 5,3 metru. Pro své větší rozměry by jeho těžší tělo již aktivní let nejspíš neumožňovalo a pravděpodobně také nedokázal vzlétnout přímo ze země, ale musel se do vzdušného prostoru spouštět například ze skal. Ve fosilním materiálu jsou dvě kostry. Holotyp byl nalezen v souvrství Santana na severovýchodu Brazílie a obsahoval částečnou lebku. V současné době je znám jen jeden druh tohoto rodu a to T. sethi, který byl popsaný v roce 2002. Jeho jméno v překladu znamená "mořský běžec" a dali mu ho Kellner & Campos. Bylo mu dáno na počest staroegyptského boha Sutecha (nebo také Set či právě Seth), nicméně v roce 2006 navrhl André Jacques Veldmeijer možné zapletení Sutecha s bohem Amonem, jelikož právě Amonova koruna vykazovala velkou podobnost s hřebenem Thalassodromea, avšak druhové jméno sethi mu bylo ponecháno.



Ichthyovenator

26. července 2016 v 16:37 Plazopánví (Saurischia)
Ichthyovenator byl teropodní rod dinosaura z čeledi Spinosauridae, který žil na naši Zemi v období spodní Křídy před 125 až 112 miliony lety. Obýval jihovýchodní Asii, převážně území Laosu na poloostrově Zadní Indie, kde se živil rybami. Jeho fosilní materiál byl objeven v roce 2010 v provincii Savannakhet ve formaci Grès supérieurs a obsahoval částečně zachovalou kostru, avšak bez lebky. Pozůstavky se skládaly z pánve, křížové kosti, četných obratlů zádových a ocasních, které jsou dle vědců ve vynikajícím stavu. Na rozdíl od Spinosaura, Ichthyovenator měl dvě oddělené plachty, které dosahovaly až 50 centimetrů. Také měl řadu trnů začínající za hlavou a táhnoucí se na krk, které byly uprostřed největší a postupně se zase zmenšovaly. Na ocase měl taktéž trny, které směřovaly směrem dozadu. Kyčelní kost byla ve srovnání se stydkou kostí delší, než s jakýmkoliv jiným známým teropodem. Také některé jeho další rysy se zdají být jedinečné v rámci kladu Tetanurae. Ichthyovenator laosensis, jak zní jeho celé jméno, byl pojmenován v roce 2012 a je první popsaný spinosaurus v Asii. Díky tomuto objevu se ukázalo, že tito dinosauři byli v době křídy rozšířeni téměř po celé zeměkouli. Pojmenovali jej Ronan Allain, Tiengkham Xeisanavong, Philippe Richir a Bounsou Khentavong. Jeho jméno v překladu znamená "Lovec ryb" - rodové jméno je odvozeno od řeckého slova "ichthys" neboli "ryba" a latinsky "venator" znamená "lovec" - což naznačuje rybožravý styl života. Druhové jméno odkazuje na jeho původ z Laosu.



Excalibosaurus

25. července 2016 v 21:41 Tvorové dávných vod

Excalibosaurus byl rod rybího ještěra (ichtyosaura) z čeledi Leptopterygiidae, který žil v době spodní jury stupně sinekur až pliensbach před asi 196 až 189 miliony lety. Obýval moře a oceány na území pradávné Anglie, kde tento tvor lovil především ryby a měkkýše. Jeho charakteristickým znakem byl dynamický tvar těla, značně se podobajícím tomu, jaký mají dnešní delfíni a většina ryb. Díky tomu byl tento ryboještěr rychlým a obratnými plavcem. Holotyp byl objeven v roce 1984 v blízkosti pláže v hrabství Somerset a skládal se z dílčích zbytků lebky a některých dalších kostí včetně žeber, obratlů, neúplného ramenního pletence a částí kostí z ploutví. Jeho délka činila 4 metry, nicméně se jednalo o mladého jedince. Až jedinec objevený v roce 1996 byl dospělým a jeho délka činila 7 metrů, z čehož samotná lebka měřila přes metr a půl. Je známý především pro svůj velmi dlouhý, mečounovi podobný čenich, který mohl být využíván jako zbraň, zejména při lovu. Lovil tak, že se dostal do hejna ryb, začal se kolem sebe ohánět svým "mečem" a pak sežral zraněné ryby, které neměly možnost uniknout. Tento způsob lovu je známý i u dnešních mečounů. Jeho celé jméno je E. costini a byl popsán dva roky po nálezu holotypu, v roce 1986 a učinil tak McGowan.



Mawsonia

24. července 2016 v 16:05 Tvorové dávných vod
Mawsonia je rodem zaniklé lalokoploutvé ryby, která byla z této podtřídy nozdratých ryb tou největší. Dosahovala délky 4 až 6 metrů, avšak některé fosilie naznačují, že se vzácně vyskytovala i v mnohem větších podobách - v závislosti na daném druhu. Tato masožravá ryba byla oportunistický dravec, což znamená, že při lovu nevyhledávala konkrétní potravu, ale spořádala cokoliv živého, co se jí dostalo do cesty a bylo menší než ona. Jednalo se o nočního živočicha, ve dne odpočívala při mořském dně. Mawsonia žila v období Křídy před 112 až 99 miliony lety a její fosilní pozůstatky se našly v Brazílii v Jižní Americe a v Alžírsku a Maroku v severní Africe. Fosilní materiál obsahoval v největší míře lebeční kosti, dále četné vzorky jiných dílčích kostí a i téměř kompletní kostry. Je zajímavé, že Mawsonia se spíše vyskytovala v mělčích vodách, zatímco dnešní latimérie žije v hlubinách. Je to dokázané tím, že většina z nalezených fosilií pochází z formací, které v rané křídě splývaly s ústími řek a mangrovovými stanovišti. V dospělosti Mawsonia neměla příliš mnoho nepřátel, potenciální nebezpečí ji však hrozilo ze strany například žraloků ale i Spinosaura. Mawsonii popsal v roce 1907 britský paleontolog a světový expert na fosilní ryby - Sir Arthur Smith Woodward. Dnes je známo 6 druhů: typový exemplář M. gigas (kterého popsal již zmíněný Woodward roku 1907), M. libyca (Weiler, 1935), M. ubangiana (Casier, 1961), M. lavocati (Tabaste, 1963), M. tegamensis (Wenz, 1975) a poslední M. brasiliensis (Yabumoto, 2002).


Chtěl bych se také omluvit za neaktivitu, byl jsem na dovolené.
Hezký zbytek dne,
Dinosaurss :-)

Bellubrunnus

15. července 2016 v 17:55 Létající Pterosauři
Bellubrunnus byl rodem ptakoještěra z čeledi Rhamphorhynchidae, který žil na Zemi v období svrchní jury před asi 155 až 150 miliony lety stupně kimmeridž až tithon. Obýval území pradávného jižního Německa, kde se živil zejména rybami a hmyzem. K tomu mu napomáhal jeho zobák, který byl prohnutý směrem nahoru a obsahoval množství jehličkovitých ostrých zubů směrovaných dopředu. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v lomu Kohlstatt ve vrstvě Solnhofenského vápence u obce Brunn nacházející se ve vládním obvodu Horní Falc v Bavorsku. Fosilie patřila mladému jedinci a byla kompletní s výjimkou chybějící části pravé končetiny a pár kůstek ocasu. Mnoho informací o této fosilii bylo odhaleno díky ultrafialovému záření. Prvotně byl Bellubrunnus považován za rod Rhamphorhynchus, posléze však studie odhalila, že se jedná o naprosto jiný rod. Stejně jako právě Rhamphorhynchus měl i Bellubrunnus dlouhý ocas vyztužený vazem, který spojoval jednotlivé ocasní kosti a bránil tak jejich nadměrnému pohybování. Ocas byl zakončen "kormidlem" v podobě rozšířeného konce, jenž se skvěle hodil při udržování a změně směru pohybu. Rozpětí křídel u nalezeného jedince, jehož stáří se odhaduje na zhruba jeden rok, bylo přibližně 30 cm, i když v dospělosti mohlo být až mnohonásobně větší. Jeho lebka měla k poměru těla velké oči a měla čelisti, v nichž se dohromady nacházelo dvacet dva párů zubů, avšak uspořádání počtu na horní a dolní čelisti je stále nejisté. Popsali jej v roce 2012 David W.‭ ‬E.‭ ‬Hone,‭ ‬Helmut Tischlinger,‭ ‬Eberhard Frey a Martin Röper‭. Jeho rodové jméno by se dalo volně přeložit jako "kráska z Brunn", kde "Bellus" znamená "krásný" a "brunnus" se vztahuje k obci Brunn. Druhové jméno rodu zní rothgaengeri a ctí Moniku Rothgaenger, která holotyp objevila.



Ardeosaurus

12. července 2016 v 12:09 Ostatní plazi & obojživelníci mezozoika
Ardeosaurus byl rodem malého plaza z řádu šupinatých, který žil v období Jury před 155 až 150 miliony lety stupně kimmeridž až tithon a obýval území dnešního jižního Německa - Bavorska. Jeho fosilní pozůstatky se našly ve formaci Solnhofen. Ardeosaurus byl pravděpodobně vzdáleným předkem dnešních gekonů, neboť měl podobný fyzický vzhled. Celkově byl dlouhý 20 cm a měl zploštělou hlavu s krátkým čumákem a s velkýma očima, které dokazují, že se jednalo o nočního živočicha. Jeho malé drobné zoubky se specializovaly na lov malých členovců, jako jsou pavouci a hmyz. Měl delší ocas, který mu umožňoval lepší dynamický pohyb, a tak jako dnešní ještěrky, mu složil i při útěku před nepřáteli tím způsobem, že se při napadení od těla oddělil a znovu pak dorostl. Na krátkých končetinách měl dobře vyvinutých pět prstů, jež byly opatřeny drápky, které umožňovaly dobrý pohyb po kamenech či kmenech stromů. Jednalo se o vejcorodého živočicha, který kladl, tak jako gekoni, vajíčka s tvrdou, vápenitou skořápkou. Typový druh A. brevipes popsal Meyer roku 1855 a druhý druh A. digitalellus popsal Grier roku 1914.



Pederpes

9. července 2016 v 22:08 Život před dinosaury
Pederpes byl rodem čtyřnožce (Tetrapoda), který žil na Zemi v období Karbonu před asi 347 miliony lety stupně Tournaisian. Obýval území Velké Británie (Skotska) a jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v roce 1971 ve formaci Ballagan. Fosilní materiál obsahoval téměř kompletní kostru, u níž chyběl pouze ocas a některé kosti úzké lebky a končetin. Díky svým kloubovitým nohám s dopředu směřujícími prsty byl dobře adaptován na chůzi po souši. Navzdory těmto pozemním úpravám, byly jeho uši strukturovány takovým způsobem, aby mohl fungovat pod vodní hladinou, což znamená, že Pederpes trávil svůj čas i ve vodě, kde pravděpodobně i lovil. Pederpes je ve fosilním záznamu velmi důležitým, neboť představuje prvního tetrapoda, u kterého se stal pozemní životní styl primárním. Pederpes dosahoval velikosti jednoho metru a patřil do rodiny Whatcheeriidae. Rod dnes obsahuje jeden druh: P. finneyae, který pojmenovala v roce 2002 anglická paleontoložka a odbornice v oboru evoluční biologie Jennifer Alice Clack.



Zalmoxes

7. července 2016 v 20:18 Ptakopánví (Ornithischia)

Zalmoxes byl rodem herbivorního ptakopánvého dinosaura patřícího do čeledi Rhabdodontidae, který žil na Zemi před asi 70 až 65 miliony lety stupně Maastricht v křídovém období na území převážně dnešního Rumunska, v malé míře možná i Rakouska, kde obýval vlhké lesnaté porosty. Byl to středně velký dvounohý ornitopod s poměrně robustní stavbou těla. Jeho fosilní pozůstatky se nalezly ve formaci Sânpetru. Původně byl přiřazen k rodu Rhabdodon jako R. robustus, ale pak se zjistilo, že oba rody mají naprosto odlišné charakteristické rysy, a tak vznikl typový název pro rod Zalmoxes robustus. Rodové jméno odkazuje na boha Zalmoxise a druhové na jeho robustní stavbu těla. Původní exemplář Z. robustus dosahoval délky zhruba mezi 2 až 3 metry, druhý nalezený jedinec Z. shqiperorum pak až 4,5 metru. Je pravděpodobné, že Zalmoxes robustus se vyvinul na relativně izolovaném ostrově, což nasvědčuje i tomu, že měl zvláštní anatomické rysy, a vyvinul se u něj tzv. "ostrovní nanismus", kdy jsou zdroje potravin v dané oblasti omezeny, a tak se tamní zvířata zmenší, aby využívali jen dostupnou potravu. Odhad velikosti proto závisí na daném druhu. Typový druh Z. robustus byl popsán již v roce 1899 a další druh Z. shqiperorum posléze až v roce 2003.