Červen 2015

Adasaurus

25. června 2015 v 19:12 Plazopánví (Saurischia)
Adasaurus byl rodem lehce stavěného theropoda blízkého ptákům, ze skupiny Coelurosauria, jež se vyznačovala theropody, kteří byli nejvíce vyvinutí a pravděpodobně opeření. Od klasických theropodů, kteří byli saurischidní (Plazopánví), se lišil ptačí pánví- byl totiž orniischidní neboli ptakopánvý. O Adasauru by se dalo říct, že byl docela inteligentním a velmi hbitým predátorem, který žil na území dnešního Mongolska ve střední Asii v období svrchní křídy stupně Campan až Maastricht. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny v provincii Bayankhongor ve formaci Nemegt, kde byly objeveny i fosilie mnohem známějších dinosaurů, například typu Deinocheirus, Avimimus, Tarbosaurus, Gallimimus, Mononykus, nebo Therizinosaurus. Měl velmi citlivé smysly, které skvěle využíval při pronásledování své kořisti tvořenou malými savci či plazy, ale i mláďaty jiných dinosaurů. Pravděpodobně žil a lovil ve smečkách. K tomu měl na noze, podobně jako Velociraptor, zatahovací, srpovitě zahnutý nebezpečný dráp, který normálně držel vztyčený nad zemí, aby se při běhu nepoškodil, ale při uchvácení kořisti s ním dokázal zasazovat hluboké sečné rány. Tomuto rychlému běžci, který měřil na délku kolem dvou metrů a na tyčil se do výšky okolo 70 cm, napomáhal k držení rovnováhy a přesnému směru jeho dlouhý, dozadu natažený ocas. Je u něj dost vysoká pravděpodobnost výskytu peří. Adasaurus byl pojmenován podle zlého démona Ada vyskytujícího se v mongolské mytologii a jeho jméno v překladu znamená "Adův ještěr". Popsal ho v roce 1983 Dr. Rinchen Barsbold- významný mongolský paleontolog, který nese velkou zásluhu v poznání dinosauřích fosílií v mnoha lokalitách pouště Gobi.



Icarosaurus

9. června 2015 v 17:22 Ostatní plazi & obojživelníci mezozoika
Icarosaurus byl rodem plaza připomínajícího ještěrku, který žil na Zemi v období svrchního triasu před asi 228 miliony lety stupně Karn. Jeho jediný fosilní pozůstatek, který obsahuje neúplnou kostru s částečným ocasem, některá žebra a končetiny, pocházející z roku 1960 z městečka North Bergen ve státě New Jersey (USA), byl objeven třemi hochy, když zkoumali kamenolom, jedním z nich byl Alfred Siefker, jenž nález posléze přinesl vědcům do Amerického muzea přírodní historie v New Yorku, kde byla fosilie očištěna a studována. Zjistilo, že se jedná o zcela nový rod z čeledi Kuehneosauridae. Kurátor muzea Michael J. Novacek vysvětlil, že se Icarosaurus choval podobně, jako dnešní Dráček létavý z tropické jihovýchodní Asie a Indonésie, také dodal, že Icarosaurus plachtil vzduchem mnohem dříve než nejstarší pterosauři a o 80 milionů let dříve než do vzduchu vzlétli ptáci. V roce 1966 jej popsal význačný americký paleontolog obratlovců Edwin Harris Colbert jako Icarosaurus siefkeri- rodové jméno znamená "plaz Icarus" (podle řeckého mýtu o člověku, který chtěl létat), druhové ctí jméno jeho nálezce. Měl prodloužená žebra propojená napjatou kožní membránou, a když toto zařízení roztáhl, umožňovalo mu to právě plachtit z větve na větev v hustém tropickém pralesním porostu, a to na krátké vzdálenosti. Je zřejmé, že vzhledem k tvaru a jemnosti tohoto druhu jakýchsi "křídel" nemohl plynule létat. Živočich na délku měřil 10 až 18 cm a rozpětí jeho "křídel" bylo 25 cm. Živil se především hmyzem a housenkami. Icarosaurus blízce souvisí s Hatérií novozélandskou, která se řadí mezi živoucí zkameněliny.



Pareiasaurus

7. června 2015 v 18:19 Život před dinosaury
Pareiasaurus byl rodem anapsida patřícího do čeledi Pareiasauridae, který se na Zemi vyskytoval v době permu na území jižní a východní Afriky a na východě Evropy. Jeho kompletní kostra byla 2,5 metru dlouhá a tvrdá hlava s kostěným límcem, který chránil jak jeho krk, tak i čelisti, mu dodával hrozivý výraz. Pravděpodobně měl tento límec za úkol nahnat strach nepřátelům, přilákat samice nebo zastrašit případného soupeře. V takové situaci třásl hlavou a používal také rohy po stranách hlavy, jež byly vlastně prodloužením lícních kostí. Výrazný kostěný krční límec velmi připomínal dinosaury poslední třetiny křídy, jako byli Protoceratops, Pentaceratops a Triceratops, kteří byli rovněž býložravý. Pareiasaurus měl malé, na okrajích pilovité zuby, aby mohl oddělit tuhá vlákna rostlin, kterými se živil. Bylo to velmi robustní zvíře, jeho nohy musely zvládat unést značnou váhu těla i mohutnou a širokou lebku, ale to pro Pareiasaura nebyl žádný problém, protože měl krátké, podsadité a silné nohy umístěné téměř pod tělem, což mu i umožňovalo spíše chodit než se plazit. Tento způsob později zdokonalili právě dinosauři. Jeho kůže byla taktéž velmi silná, s dobře vyvinutým brnění skládajícího se z mnoha osteodermů. Vzhledově se náramně podobal rodu Scutosaurus, až na to, že Scutosaurus měl mnohem delší nohy, což mu i dodávalo vyšší vzhled. Jeho jméno v překladu znamená "Ještěr s lícními kostmi" a popsal ho v roce 1876 významný anglický paleontolog Sir Richard Owen.


Crusafontia

6. června 2015 v 14:11 Savci žijící souběžně s dinosaury
V pravěkých lesích dávné západní Evropy se dobře dařilo malým savcům, o tom není pochyb. Tito savci buď šplhali po stromech, nebo běhali v zelených porostech s nižšími dřevinami. Jedním z těch, co dokázali šplhat po stromech, jako veverka byla i Crusafontia, která byla menší než dnešní krysa- měřila (bez ocasu) asi 10 cm. Byl to rod druhohorního savce vyskytujícího se během geologické periody zvané křída před asi 130 až 125 miliony lety stupně Hoteriv až Barem, a to na území dnešního Španělska. Pravděpodobně vypadala jako malá veverka a vedla i podobný styl života, nicméně se to nedá tvrdit s naprostou jistotou, neboť k tomu by bylo nutno objevit více pozůstatků. Tento rod je totiž znám pouze z několika nalezených zubů, a tak byl popis sestaven především na základě její podobnosti s tehdejšími, ale i dnešními živočichy. Nejpozoruhodnějším rysem tohoto savce byl dlouhý, možno i huňatý a pravděpodobně chápavý ocas, který měl za úkol dobře posloužit k udržování rovnováhy při lezení a skocích na stromech. Její jídelníček byl tvořen zejména různými semínky a bobulemi, ale je možné, že nepohrdla ani hmyzem. Byl to denní živočich, avšak ve vrcholné části dne se ukrývala před teplem a predátory, proto je možné, že obývala dutiny stromů, vysoko nad zemí, kam se nemohli právě predátoři dostat. Žila samotářským životem a ostatním příslušníkům druhu se většinu času snažila vyhýbat, samci byli rozhodně o něco větší než samičky. Jsou známy dva druhy; typovým je C. cuencana a dalším pak C. amoae. Za své jméno vděčí španělskému paleontologovi a specialistovi na savčí kosti Miquelu Crusafont i Pairó, popis byl uskutečněn v roce 1969.



Eoherpeton

5. června 2015 v 17:53 Život před dinosaury
Eoherpeton byl rodem živočicha s pravděpodobnou adaptací na brakickou vodu (smíšená slaná a sladká voda při ústí řek do moře), který se specializoval na lov tehdejších menších ryb, k čemuž mu napomáhala velká tlama s ostrými zuby. Je umístěn v čeledi Eoherpetontidae, jež zahrnuje právě brakické nebo přímo mořské živočichy. Vyskytoval se na území Velké Británie (Skotska) v době před asi 326.4 až 318.1 miliony lety stupně serpuchov až baškir. Žil v teplém a vlhkém prostředí se spoustou bylinné a stromové flóry, v níž převládaly výtrusné rostliny, jako jsou plavuně či přesličky. Pravděpodobně se jednalo o živočicha, jenž byl aktivní ve dne. Eoherpeton byl poměrně velký, jeho lebka měřící 15 cm směřovala přímo dopředu a zužovala se. Celkově na délku pak měřil odhadově asi jeden metr. Byl hodně dlouhý, měl zavalité nízké tělo se silným ocasem a poněkud kratšíma robustnějšíma nohama, které byly zakončeny pěti prsty s drápky. Jeho končetiny mohly stejně jako u dnešních krokodýlů unést i vyšší hmotnost a ve vodě se skvěle hodily k rychlému výpadu, avšak na souši jim to moc neběhalo. Tělo bylo nejspíše pokryté silnou kůží s drobnějšími šupinkami a oči chráněné víčky měl umístěné po stranách lebky. Z typového a jediného druhu (E. watsoni ) objeveného ve Vápenci Coal Group se nalezla částečně zachovalá lebka a fragmenty pletence ramenního. Jeho popis uskutečnil A. L. Panchen v roce 1975.