Leden 2015

Livyatan

30. ledna 2015 v 19:16 Tvorové dávných vod

Livyatan byl rodem pravěké vorvaňovité velryby žijící v době miocénu před asi 13-12 miliony lety stupně Serravallian. Jeho fosilní pozůstatky objevené v roce 2008 obsahují částečně zachovanou lebku s dolní čelistí a zuby. Místem nálezu se stalo pouze jedno místo v Peru, a to formace Picso, která je úžasná v tom, že doslova líčí příběh nejenom dávných velryb od narození až do jejich smrti. Fosilie jsou nyní uložené ve sbírkách tamního muzea přírodní historie. Nálezy naznačují jistý výskyt tohoto zvířete v jihovýchodním Tichém oceánu, avšak je docela pravděpodobné, že toto zvíře ve své době patřilo mezi nejrozšířenější tvory na světě a hojně se vyskytovalo od arktických vod až k rovníku, nicméně stanovištěm se stávaly právě pobřežní vody Jižní Ameriky. Livyatan byl 13,5 až 18,5 metrů dlouhý, vyznačoval se funkčními zuby v obou čelistech (na rozdíl od dnešních velryb) a měl přibližně tři metry dlouhou lebku. Čelisti byly robustní a jeho jáma spánková, která se nachází mezi jařmovým obloukem a šupinou spánkové kosti, byla také podstatně větší, než mají moderní vorvani. Zuby byly až 36 cm dlouhé a jsou považovány za největší doposud známé (větší "zuby"- kly jsou známé např. u mrože a také sloní kly, ale ty se nepoužívají přímo v potravě). Byl to masožravec, který lovil tehdejší druhy velryb. Je možné, že Livyatan využíval echolokace. Tento predátor měl velký význam pro stálou strukturu miocenních mořských společenství a svůj region sdílel s obřím žralokem Megalodonem. Živočich byl poprvé jmenován jako Leviathan, po biblické mořské příšeře (toto slovo taktéž znamená v hebrejštině "Monstrum"). Bohužel však Leviathan už bylo použito pro pojmenování vymřelého chobotnatce, dnes známého jako Mastodont (Leviathan je vlastně synonymem tohoto rodu), a tak byl přejmenován na Livyatan, to se uskutečnilo Lambertem a jeho týmem v roce 2010. Jeho druhové jméno L. melvillei mu bylo dáno na počest Hermana Melville, který napsal světově proslulý román "Moby Dick" (Bílá velryba).



Carodnia

18. ledna 2015 v 15:02 Život po dinosaurech
Carodnia byl rod většího endemického kopytníka žijícího v době Paleocénu v jihoamerické Brazílii (Itaboraí) a Argentině (Patagonie). Pozůstatky argentinského druhu se našly dříve, avšak ty z Brazílie jsou kompletnější. Navíc jsou jeho fosilie velmi vzácné, poněvadž nejsou příliš četné. Jednalo se o největšího savčího zástupce známého z Jižní Ameriky téže doby. Měl štíhlé, kratší končetiny a pět silných prstů, u nichž byla na konci širší, plochá kopyta. Jeho čelist měla řezáky dobře uzpůsobené k ukusování potravy, velké špičáky a ostré bilofodontní stoličky- s dvěma příčnými sedly, na nichž se zřetelně zdvíhají hrboly a ukazují na značnou specializaci. Vzhledem se tento živočich podobal primitivní formě rodu Probathyopsis z rodiny Uintatheriidae. Tento býložravec dosahoval velikosti dnešního tapíra, vyrůstal do výšky asi jednoho a půl metru a na délku něco málo přes dva metry. Hmotnost pak činila kolem 150 kg. Vzhledem k nedostatku kosterních pozůstatků je těžké něco říci o jeho životním stylu. Jistě se však jednalo o býložravce- dá se předvídat, že byl Carodnia živen rostlinnou potravou, skládající se z listí keříků a malých stromů, na které nemohli dosáhnout další býložravci, kteří žili v jeho blízkosti, dále pak bylinnými výhonky a kořeny. Za jeho vymizení s největší pravděpodobností může evoluce úspěšnějších zástupců odlišných skupin jihoamerických kopytníků, kteří se zkrátka zvětšili, a pro rod Carodnia už zde nebylo místo. V roce 1935 byl rod popsán Simpsonem, který ho pojmenoval v místním jazyce jako "hrom" a nyní má tři druhy: C. vieirai, C. cabrerai a C. feruglioi.



Wuerhosaurus

11. ledna 2015 v 11:27 Ptakopánví (Ornithischia)
Wuerhosaurus ("ještěr z Wuerho") byl rodem obrněného robustního stegosaura žijícího na území dnešní Číny a i Mongolska v období Spodní křídy před 135- 120 miliony lety. Jednalo se zřejmě o jednoho z posledních přežívajících zástupců skupiny stegosaurů, protože většina z nich byla jurská. Fosilie byly objeveny v geologickém útvaru Tugulu group v oblasti Sin-ťiang v Číně a ve formaci Ejinhoro ve Vnitřním Mongolsku. Bohužel Wuerhosaurovo fosilní zastoupení obsahuje pouze částečné zbytky, takže přesná rekonstrukce tohoto stegosaurida je problematická. Jednalo se o typického obyvatele asijských lesů s občasnými palouky a pásy křovin. Na délku měřil 6 až 8 metrů, sahal do výšky asi 1,8 metru a vážil přibližně 4 tuny. Stejně tak jako jeho americký jurský bratranec Stegosaurus, měl thagomizer- čtyři trny na konci ocasu sloužící k obraně proti predátorům, a na hřbetě řadu desek podél páteře. Tyto desky však byly delší a nižší než vysoké trojúhelníkové desky stegosaura. Boky se zdají být ještě širší, než u ostatních příslušníků čeledi stegosauridae, tento znak se mohl projevit v důsledku větší trávící soustavy. Hlavu držel docela nízko nad zemí a měl krátký krk, což naznačuje, že se živil výhradně nízkou vegetací. Někteří paleontologové se domnívají, že rod Wuerhosaurus je jen jakousi "podobiznou" pro více známého Stegosaura, nicméně ten je znám jen do stupně tithonian z Jury a také z úplně odlišné zeměpisné polohy. Avšak i tyto domněnky mohou být oprávněné, neboť dost časté je, že byl stejný rod náhle izolován a nadále se vyvíjel v zcela odlišných podmínkách do samostatného rodu. Pouze nové a úplnější fosilie by poskytly prokázání této teorie. A tak není zcela vyloučeno, že Wuerhosaurus byl pozdní přežívající potomek Stegosaura. Wuerhosaurus byl popsán v roce 1973 čínským vertebrálním paleontologem Dong Zhimingem, který se proslavil zejména popisem velkého množství dinosaurů. Rod obsahuje tři popsané druhy: W. homheni (1973- holotyp) & W. ordosensis (1993)- ti jsou popsané Dongem a druh W. mongoliensis pocházejícího z formace Khukhtyk a popsaný Ulanskym v roce 2014.