Prosinec 2014

Patagonykus

24. prosince 2014 v 17:20 Plazopánví (Saurischia)
Patagonykus ("Patagonský dráp") byl rod teropodního dinosaura s pokrývkou peří žijícího na území Jižní Ameriky, zejména v provincii Neuquen v Argentině, před asi 92 miliony lety v období svrchní křídy stupně turon. Obýval otevřená stanoviště s nízkým vegetačním krytem a četnými potoky a nejspíš sdílel svůj ekosystém s dinosaury rodu Megaraptor, Unenlagia, Rinconsaurus a Antarctosaurus. Jednalo se o hmyzožravce, který dosahoval délky dvou metrů a výšky kolem jednoho metru, přičemž hmotnost činila asi 15 kg, tím se řadil mezi větší zástupce čeledi Alvarezsauridae. Fosilní nekompletní pozůstatky jediného známého druhu P. peuratai objevené v roce 1996 se skládaly z dobře zachovaných obratlů, částečné přední končetiny, zadní končetiny a pánevního pletence. Kostra postrádala lebku a nápadně se podobala rodu Alvarezsaurus. Tvor měl krátké přední končetiny s jediným silným drápem a s krátkou tenkou loketní kostí, která mohla vhodně sloužit jako jakási páka. Spojení mezi prvním ocasním obratlem a pánví naznačuje na schopnost živočicha posadit se na silnou stydkou kost. Patagonykus je s vysokou pravděpodobností "přechodníkem" mezi primitivními členy jakým byl Alvarezsaurus a těmi pokročilejšími typu Mononykus. Byl popsán argentinským paleontologem Fernandem E. Novasem v roce 1996.



Fedexia

21. prosince 2014 v 15:45 Život před dinosaury
Fedexia byl rod pozemního primitivního Temnospondyla mající silnou kůži, který žil před asi 300 miliony lety v období pennsylvanu (pozdního Karbonu) na území Severní Ameriky, která byla v této době subtropickým rájem plným bažinatých oblastí. Byl to masožravec živící se menšími zvířaty, než byl on sám, především obojživelníky o velikosti cca 5- 13 cm, obřími šváby atd. Vzhledově se velice podobal mloku, až na to, že byl asi půl metru dlouhý a vážil 2 až 4,5 kg. Aktivní byl především v noci nebo za soumraku, přes den se skrýval před sluncem v zemi nebo pod kmeny tehdejších rostlin. Lebka velká, jež se stala holotypem, byla objevena Adamem Striegelem- studentem univerzity v Pittsburghu v roce 2004 na pozemku společnost Federal Express v blízkosti mezinárodního letiště v Pittsburghu při exkurzi areálu. Později byla převezena do Carnegie Museum of Natural History pro další studium. Pozdější vykopávky objevily dva obratle a další lebky, které jasně ukazují k dravému způsobu života. Zvíře mělo velké špičaté zuby napomáhající k rozčtvrcení kořisti. Přesun k pozemnímu způsobu života byl uskutečněn pravděpodobně v důsledku teplejšího a celosvětově suššího klimatu, který později panoval v průběhu pozdně karbonské doby. Během této doby zalednění způsobilo, že klima začalo rychle kolísat a došlo k rychlému poklesu hladiny moří. To zapříčinilo ztrátu bažin, které byly hojné nejvíce ve vyšších zeměpisných šířkách. Fedexia je jasný příklad živočicha přizpůsobujícího se měnícímu se klimatu. Fedexia byla pojmenována v roce 2010 týmem vedeným Bermanem a její druhové jméno ctí příjmení nálezce (F. striegeli).



Materpiscis

21. prosince 2014 v 1:07 Život před dinosaury
Materpiscis ("matka ryb") byl rodem pancéřnaté ryby (Placodermi) pocházející ze svrchního devonského období před asi 380 000 000 lety a obývající mělké vody. Holotyp byl nalezen v oblasti Kimberley na západu Austrálie ve formaci Gogo při expedici prováděnou v roce 2005 vedenou Johnem Longem z muzea Victoria. Fosilie ze souvrství byly poměrně dobře zachovány ve vápencových vrstvách a vyjmuty za pomoci zředěné kyseliny octové, která se používá k rozpouštění okolního vápence, a následnému odhalení fosilního materiálu, který v případě rodu Materpiscis obsahoval jediný vzorek, nicméně je vysoce unikátní, jelikož uvnitř zvířete se nacházelo nenarozené embryo s pozoruhodným zachováním pupeční šňůry dokládající živorodost, neboli děj, kdy vývoj embrya probíhá v těle matky. Tím se stal Materpiscis nejstarším známým obratlovcem vykazující tuto schopnost. Materpiscis byl asi 28 cm dlouhý, jeho čelist neměla normální zuby, ale silné a ostré kostěné výčnělky, které se dobře hodily k drcení tvrdých krunýřů bezobratlých živočichů. Mládě by zaujímalo asi 25% prostoru v těle matky- velká velikost embrya k poměru těla matky naznačuje, že se mláďata rodila již dobře zformovaná, což rozhodně znamenalo plus před predátory a stejně jako Dunkleosteus, tak byl Materpiscis pokryt doslova brněním a pravděpodobně se o svá mláďata staral po určitou dobu. Jediný známý druh nese jméno M. attenboroughi na počest přírodovědce Davida Attenborougha, jenž jako první upozornil na význam ryb na místě jakým je Gogo ve svém seriálu Život na Zemi z roku 1979. Pojmenování proběhlo v roce 2008 pod týmem specializovaných vědců.



Hypsognathus

20. prosince 2014 v 12:31 Ostatní plazi & obojživelníci mezozoika
Hypsognathus ("vysoká čelist") je dnes zaniklý rod anapsida z čeledi Procolophonidae, jehož stanovištěm byly kdysi dávné bažiny na severu a severovýchodu Spojených států amerických před asi 215- 200 miliony lety. Je znám celkově z šesti nalezených sbírek objevených ve státě New Jersey ve formaci Passaic, ve státě Connecticut ve formaci New Haven a Kanadě v provincii Nové Skotsko v Blomidonských útvarech a formaci Wolfville. Hypsognathus se tělem velmi podobal dnešním ještěrům, zejména agamám, jeho tělo měřící asi 33 cm bylo nízké, široké a mělo relativně krátký a silný ocas, hlava byla až 12,5 cm široká. Jeho zuby byly široké a pravděpodobně i uzpůsobené k drcení rostlinného materiálu, proto se vědci domnívají, že se jednalo o býložravce. Okamžitě rozeznatelné znaky jsou velké hroty na hlavě, které rostou přímo z lebky. Většina těchto bodců rostla do stran, zatímco jeden pár směrem dolů. Hroty jsou nejčastěji vysvětlovány jako forma obrany proti nepřátelům, ale vedou k tomu jisté pochybnosti neboť se hroty nachází pouze na hlavě a případný dravec je tak schopen lehce toto zvíře lapit. Nicméně toto zvíře dokázalo velmi dobře svými končetinami hrabat v půdě a je i dost možné, že v podzemí trávilo většinu času, z čehož vychází i fakt, že hroty vlastně příliš nepotřeboval. Mohl klidně odpočívat u vchodu do nory, zatímco hlava byla položená směrem ven a tělo přitom zůstávalo schované uvnitř, takže hlava byla chráněná ostny a tělo zeminou. Hypsognathus je považován za jednoho z posledních členů čeledi Procolophonidae. Byl popsán v roce 1928 americkým paleontologem Ch. W. Gilmorem.



Bawitius

12. prosince 2014 v 18:19 Tvorové dávných vod
Bawitius byl prehistorickým rodem Paprskoploutvé dlouhověké ryby (Actinopterygi) z čeledi Polypteridae (bichirovití), který měl svůj rozkvět výskytu v době svrchní Křídy stupně cenoman na území dnešního Egypta před asi 94,3- 99,7 miliony lety, což znamená, že žil ve stejném období jako Mawsonia, Onchopristis a Neoceratodus- který přežil až do dnešních dnů. Jeho fosilní pozůstatky byly nalezeny ve formaci Bahariya Oasis ("přímořské oázy") v Gíze. Ve srovnání s dnešním Bichirem (Polypterus), který je velmi populární mezi akvaristy, byl Bawitius mnohem větší. Zatímco Bichiři dosahují délky (průměrně mezi druhy) asi 40 cm, tak rod Bawitius měřil i 3 metry na délku. Kromě jiných velkých ryb a dravých žraloků měl pravděpodobně ještě jednoho nepřítele, a to rod, jenž je v současnosti považován za největšího známého dravého dinosaura- Spinosaurus. Bawitius byl velmi dobře uzpůsoben dravému způsobu života. Vyznačoval se protáhlým válcovitým tělem, a i když byl velkým, tak dokázal bleskurychle vystartovat za kořistí, podobně jako dnešní štika. Tato pravděpodobně agresivní, poněkud nenáročná na prostředí ryba je známá z několika málo kostí a z šupin. Aktivní byla převážně večer a v noci a ráda se schovávala do různých úkrytů. Tělo bylo pokryté velkými šupinami. Jeho hřbetní ploutve se nacházeli přímo na vrcholku hřbetu a táhly se až k ocasní ploutvi. Tento dravý predátor lovil menší ryby, ale i je možné, že napadala příslušníky vlastního druhu. Jediný, doposud známý druh tohoto rodu se jmenuje Bawitius bartheli a byl popsán v roce 1984 jako typový exemplář. Rod je pojmenovaný po městě Bawiti, jež je největším městem v Bahariya Oasis.



Gerobatrachus hottoni

3. prosince 2014 v 17:24 Život před dinosaury
Gerobatrachus hottoni byl obojživelník z čeledi Amphibamidae, který obýval bažinaté oblasti před asi 290 miliony lety v době raného Permu na území Severní Ameriky v oblasti dnešního okresu Baylor County ve státě Texas v USA. Gerobatrachus byl původně objeven v Texasu v roce 1995 týmem ze Smithsonova institutu, v roce 2004 byl nicméně znovuobjeven ve sbírkách Národního muzea přírodní historie, Washington, D. C., a poprvé byl popsán až v roce 2008. Podle paleontologů je naprosto úžasné, jak jeden, neúplný fosilní záznam starobylého tvora dokáže zcela otřást světem paleontologie. Když debutoval v roce 2008, Gerobatrachus byl široce nazýván "frogamander", tedy do češtiny z anglického spojení dvou výrazů přeloženo jako "žabí mlok": frog- žába; salamander- mlok. Jedná se o posledního společného předka žab a mloků- alias dvou nejširších rodin moderních obojživelníků. Objev také začal řešit jeden z největších současných sporů pojednávající o evoluci obratlovců, a také proč se mloci a žáby vlastně vyvinuli do dvou odlišných skupin. Gerobatrachovi fosilní pozůstatky tedy napomáhají k lepšímu porozumění původu a vývoji moderních obojživelníků. Lebka, páteř i zuby mají funkční znaky žáby i mloka, např. fosilní dvě kondenzované kosti u kotníku, které lze normálně spatřit jen v případě mloků, a také, že je lehce stavěný a má širokou lebku, podobnou žábě. Jeho páteř je přesný jakýsi "meziprodukt" mezi moderními žábami a dalšími primitivními obojživelníky. Z tohoto vyplývá, že jeho hlavním poznávacím znakem je, že jeho hlava se nápadně podobá žábě, zatímco tělo by tedy spíše patřilo mloku. Pažní končetiny byly delší než stehenní kosti. Stydké a sedací kosti byly mnohem kratší, zatímco kyčelní nebyli tak vysoké. Celková dálka se pohybovala asi od 5 do cca 11 cm na délku. Živil se hmyzem, zejména jepicemi. Jméno rodu znamená "starší žába", druhové jméno ctí Nicholase Hottona III, což byl americký paleontolog, který proslul jako expert na dinosaury a plazy, a jenž pracoval pro Národní muzeum jako kurátor obratlovců v sekci paleontologie.