Listopad 2014

Rattus nativitatis

16. listopadu 2014 v 19:21 Vyhubená zvířata
Rattus nativitatis neboli Krysa buldočí byl endemický druh krysy žijící na Vánočním ostrově, jenž má jedinečnou topografii s endemity a leží v Indickém oceánu a územně patří k Austrálii. Tyto krysy žili v malých koloniích, v norách mezi kořeny stromů nebo pod dutými kmeny, a to na vyšších kopcovitých vyvýšeninách v hustších lesích, a na rozdíl od krysy Maclearovy nelozily po stromech. Jejich strava se pravděpodobně skládala z lesních plodů, mladých výhonků a dokonce i kůry některých stromů. Měli krátký ocas a silné končetiny, které jim dobře sloužily při hrabání. Jejich hřbet byl pokryt dva cm tlustou vrstvou tuku. Byli to pomalí hlodavci, kteří byli uzpůsobeni na noční životní styl. Její srst byla dlouhá a samozřejmě velmi hustá. Měla tmavě žluto hnědé či dočervena tmavě hnědé barvy po celém těle. Někteří jedinci mohli být mnohem více hnědí než ostatní a mohli mít na břiše nepravidelnou bílou skvrnu, tento rozdíl se vyskytoval bez ohledu na pohlaví. Srst velmi mladých krys je zbarvena do lesklé tmavě modročerné barvy. Její silný, poměrně krátký ocas neměl srst a byl jednotně černohnědý. Drápy byly širší a docela silné. V případě krysy buldočí (Rattus nativitatis) stačilo doslova pár let, aby se z hojného druhu stal druh vyhynulý. Zvrat v osudu tohoto hlodavce nastal v roce 1899, kdy na australském Vánočním ostrově přistál parník Hindustan a s ním mezi jinými pasažéry také krysa obecná (Rattus rattus). Příjezdem krysy obecné se pro endemickou krysu buldočí zavřela pomyslná opona. Konkurenční přivandrovalec se totiž na ostrově nejen rychle zabydlel, ale také s sebou přivlekl parazitického prvoka Trypanosoma lewisi. Nemoc, kterou tento prvok způsoboval, se šířila prostřednictvím blech, a krysy buldočí proti ní nebyly imunní. Epidemie brzy zdecimovala celou populaci. Vyhynutí se datuje mezi rok 1900 a 1904. Poslední ověřený záznam výskytu tohoto endemického druhu pochází z let 1897 -1898, kdy ostrov navštívil paleontolog Charles William Adrews z Britského muzea. Ten zde ještě odchytil devět exemplářů. Když však roku 1904 dorazil na ostrov německý přírodovědec Richard Hanitsch, nemohl již žádné exempláře původních druhů krys najít. Spolu s krysou buldočí vyhynula totiž také krysa Maclearova (Rattus macleari), a tak se na ostrově dařilo již jen nepůvodnímu obyvateli - kryse obecné. Její lebka je popisována jako obzvlášť malá, štíhlá a subtilní. Andrews o krysách buldočích píše: "Zdá se, že žijí v malých koloniích v norách, často mezi kořeny stromů, a příležitostně se mohou vyskytovat v dlouhých, dutých kmenech padlých nebo napolo shnilých ságových palem. Jejich potrava sestává z divoce rostoucích plodů, mladých výhonků a, dle mého názoru, kůry některých stromů." Krysa buldočí je prvním druhem, u něhož bylo vědecky dokázáno, že vymřel výhradně v důsledku rozšíření nemoci. Krysu buldočí popsal v roce 1889 britský zoolog Thomas. Ani nedávné rozlehlé pátrání nepotvrdilo nějaké přeživší jedince, a tak i nadále v dnešních dnech zůstává kryse buldočí označení "vyhynulý".