Říjen 2014

Stegomastodon

27. října 2014 v 15:39 Život po dinosaurech
Stegomastodon byl asi 2,8 metru vysoký, vážil 6 tun a vypadal jako robustní verze dnešního slona. Žil v době Pliocénu až do Holocénu před 10 000 lety na území Severní a Jižní Ameriky. Řadí se mezi málo slonů (kromě rodu Cuvieronius), kterým se dařilo i v Jižní Americe, kde mohl přežít tak dlouho. Jeho jméno jistě pro mnoho nadšenců zní velmi působivě- jako kříženec mezi rodem ptakopánvého dinosaura žijícího v období Jury Stegosaura a rodem vymřelého chobotnatce Mastodonta, i když byl pojmenován na základě jeho neobvykle složitých lícních zubech, které tomuto tlustokožci dovolovaly jíst trávu- stoličky byly pokryty tlustou vrstvou zubní skloviny a měly jakési komplexní výstupky umožňující žvýkání. Tento býložravec měl v lebce usazen mozek o hmotnosti 5 kg a byl blízce příbuzný rodu Gomphotherium, ale na rozdíl od něj měl jen dva kly vyrůstající z horní čelisti a dosahující délky až 3,5 metru, které byly nikoli dolů, ale již nahoru zakřivené. Stegomastodon a Cuvieronius se objevili v Severní Americe první, ale když se ke konci Pliocénu vytvořila mezi Severní a Jižní Amerikou Panamská šíje, která se také nazývá "pozemský most", vyvolala tzv. Velkou americkou výměnu (The Great American Interchange), kdy se fauna stěhovala ze Severní Ameriky přes Střední Ameriku do Jižní Ameriky a naopak. Mezi zvířaty, jež přešla na jih, byli i tito dva rody slonů. Posléze se každý vydal vlastní cestou, zatímco Cuvieronius vyhledával vyšší a chladnější prostředí, tak Stegomastodon obsadil teplejší stanoviště v nižší nadmořské výšce. Stegomastodon se posléze rozcházel dál do odlišných druhů. Stegomastodon nejprve vymizel během Pleistocénu ze Severní Ameriky, ale podařilo se mu udržet v Jižní Americe až do Holocénu. Na nějaký čas je možné, že koexistoval s časnými lidskými osadníky, ale pravděpodobně byl tento rod příliš loven, což jej přivedlo k zániku. V červnu 2014 narazila skupinka táborníků, na pláži Elephant Butte Lake State Park v Novém Mexiku, na velmi vzácný nález - obrovitou, téměř kompletní, starobylou sloní lebku tohoto rodu. Ta byla opatrně vykopána a převezena do Muzea přírodní historie a vědy v Novém Mexiku (New Mexico Museum of Natural History and Science) pro další studium. Nalezený Stegomastodon zemřel před přibližně 3,2 miliony lety a byl asi 50 let starý. Vědci jsou z tohoto nálezu nadšeni a tvrdí, že se jedná o nejvíce kompletní sloní lebku jakéhokoli druhu, jež byla kdy nalezena.





Muraenosaurus

24. října 2014 v 15:33 Tvorové dávných vod
Muraenosaurus je středně velký plesiosaur žijící v průběhu středního až svrchního jurského období před cca 165 - 150 miliony lety v mořích, které pokrývaly prehistorickou Evropu, tedy na území dávného severu centrální Laurasie. Fosilní pozůstatky se pak nalezly především v Anglii a Francii. Pochází z čeledi Cryptoclididae a dokázal dorůst do délky až šesti metrů a váhy 455 kg, přibližně polovinu jeho délky tvořil krk, který měl 44 obratlů. Podobal se mnohem více proslavenému rodu Plesiosaurus, ačkoliv Muraenosaurus měl delší krk, který byl výborně adaptován na lov ryb a dalších malých vodních tvorů. Za krkem měl docela krátké, relativně moc ne flexibilní tělo a silné ploutve, přední byly o něco větší než ty zadní. Hlava byla pozoruhodně malá v porovnání s celkovou velikostí zvířete a měřila asi 40 cm na délku. Spodní čelisti byly vybaveny ostrými 19 až 22 páry zubů. V jeho lebce byl umístěn malý mozek. Je vysoce pravděpodobné, že byl tento tvor terčem velkých jurských pliosaurů, jako je například Liopleurodon, Pliosaurus a případně i Simolestes. Název Muraenosaurus je založen na čeledi mořských dravých ryb Muraenidae (Murénovití) a v překladu znamená "Muréní ještěr". Příslušníci této čeledi mají totiž velmi dlouhá těla a vědci je často srovnávají s plesiosaury, i když to jsou samozřejmě velmi různá stvoření. U rodu Muraenosaurus se může stát, že je mylně zaměněn s rodem Morenosaurus, což je další plesiosaur pocházející z Kalifornie z éry Křídy. Podobné formy živočichů jsou známé z Ruska, Wyomingu a i z Jižní Ameriky, proto je pravděpodobné, že tato zaoceánská zvířata měla skoro celosvětovou distribuci. Tento rod popsal britský paleontolog Harry Govier Seeley v roce 1874.



Pachnodus velutinus

2. října 2014 v 17:02 Vyhubená zvířata
Pachnodus velutinus byl suchozemský šnek z čeledi Cerastidae, který žil endemicky na ostrově Mahé v souostroví Seychely. Vyskytoval se převážně v mechových porostech a v korunách stromů v horských mlžných lesích s vysokou vlhkostí. Tento drobný druh nebyl širší než 1,5 cm. Jeho zbarvení těla se pohybovalo v černém odstínu, zatímco ulita byla matně šedě hnědo béžová. Ulita byla také velmi tenká a velmi málo kalcifikovaná, někteří jedinci postrádali vápenatou obalovou vrstvu úplně a měli pouze tenkou vnější vrstvu periostraka (schránky), vyrobenou z kaleného proteinu. Ačkoliv se ví jen málo o životě Pachnoduse, je známo, že nebyl schopen podstoupit estivaci (podobá se hibernaci, jenže nastává v horkém létě, kdy živočicha ohrožuje např. nedostatek vody). Většina ostatních druhů rodu Pachnodus jsou schopné tvořit jakýsi slizniční uzávěr u otvoru, čímž se zabrání ztrátě vlhkosti a umožňuje plži přežít, pokud hladina vlhkosti klesne pod 70%. Nicméně Pachnodus velutinus postrádal tuto schopnost a mohl přežít jen při relativní vlhkosti přes 80 až 90 procent, jenž kdyby klesla, rychle by pak vyschl a zemřel. To znamená, že tento druh byl opravdu velmi citlivý právě na úbytek vlhkosti a na klimatické změny. Jeho zánik ovlivnilo mnoho různých vlivů, které vzešly pravděpodobně z klimatických změn v místních ekosystémech. Přes pokles zalesněných oblastí národního parku Morne Seychellois a pravděpodobně i globální změny klimatu, jež přispěly ke ztrátě jedinečné složky biodiverzity Seychel. K vyhynutí došlo zřejmě v období od poloviny devadesátých let do začátku nového milénia. V důsledku chovu mezi druhem Pachnodus velutinus a Pachnodus Niger, byl vytvořen hybridní druh Pachnodus niger × velutinus, který stále dnes existuje a má vlastnosti obou rodičovských druhů, avšak co je nejdůležitější, má silnou, dobře kalcifikovanou skořápku, což mu umožňuje projít letním spánkem. Jedná se o první příklad hybridní nadřazenosti způsobující zánik obou rodičovských druhů a je také jedním z mála příkladů, kdy byl proces vymírání sledován až do jeho uzavření. Vědci nyní doufají, že výzkum této události poskytne užitečné informace pro prevenci budoucího vymírání týkajícího se některých druhů.



10 Nejdůležitějších dinosaurů

1. října 2014 v 17:15 Pravěké zajímavosti
Často proslavení dinosauři typu Tyrannosaurus, Velociraptor, Stegosaurus, Triceratops a Apatosaurus.., o kterých nás informují především novináři, sci-fi spisovatelé a filmoví tvůrci, patří bezpochyby mezi nejznámější dinosaury vůbec. Nicméně pro svět paleontologie existují mnohem podstatnější dinosauři, o kterých možná běžný člověk, jenž nijak nezkoumá Mezozoikum, nikdy neslyšel, avšak tomuto světu skrytí ještěři sehráli svou zásadní roli při objevování a významně přispěli k poznání pravěkého života během druhohor.

Camarasaurus
Diplodocus a Apatosaurus (dříve známý jako Brontosaurus) se během krátké chvíle dostali nejen do světových tisků, avšak nejpozoruhodnější sauropod pozdní Jury Severní Ameriky byl právě Camarasaurus. Tento dlouhokrký "ještěr s komůrkami" byl ve své době nejhojnějším sauropodem na západě USA. Jeho průměrná hmotnost se pohybovala asi okolo 20 tun. Ve srovnání s jeho 50ti tunovými slavnějšími současníky měl výrazné sociální vazby a před 150 miliony lety se potuloval okolím v nespočetných obřích stádech. Vědci se původně domnívali, že dinosaurus, jakým byl Camarasaurus prostě potřeboval polykat kameny pro rozmělňování potravy v žaludku, nicméně jeho stravu, která se mohla skládat z tužšího rostlinného materiálu, za pomoci 16 cm velkých silných zubů dokázal semlít tak, že gastrolitů již pravděpodobně nebylo třeba.



Coelophysis
Kosterní pozůstatky tohoto teropoda byly objevené v roce 1881 na lokalitě Ghost Ranch v Novém Mexiku. Tento lehce stavěný primitivní dinosaurus, jenž se vyskytoval v triasovém období, dosahoval délky 3 metrů a měl duté, tenkostěnné kosti. U tohoto rodu se nalezlo snad nejvíce vzorků fosilií vůbec, dnes jsou k dispozici i kompletní kostry jedinců všech věkových kategorií. Představoval roli rychlého a obratného dravce schopného při běhu uchopit kořist. Měl také ostré pilovité zuby. Coelophysis ("duté tělo") byl pravděpodobně přímý potomek velmi raných dinosaurů.



Euoplocephalus
I když je Ankylosaurus zcela nepochybně nejvíce populární obrněný dinosaurus, a ten, jenž dal jméno celé skupině- Ankylosauria, tak pokud jde o paleontologii, tak nejdůležitějším ankylosaurem je rezolutně Euoplocephalus. Tento masivní živočich měl na konci ocasu typický kostěný kyj, kterým mohl jedním máchnutím do strany rozdrtit útočníkovu nohu. Ve své době byl nejhojnějším obrněným dinosaurem Severní Ameriky a jeho život pravděpodobně trávil samotářsky.



Hypacrosaurus
Jméno Hypacrosaura znamená "téměř nejvyšší ještěr" a jednalo se o velkého hadrosaurida, u něhož se našly i kostřičky mláďat a zkamenělá vejce i hnízdiště, což velmi pomohlo k pochopení jeho čeledi. Rodiče pravděpodobně střežili svá hnízda stejně jako Maiasaura a obdobně jako Corythosaurus měl i tento dinosaurus dutý, přilbovitý hřeben na hlavě s téměř identickou vnitřní stavbou. Jeho fosilie pocházejí z oblasti Alberty a Montany.



Massospondylus
Byl to býložravý prosauropod žijící během období Jury. Měl slabší přední končetiny a dlouhý krk s malou hlavou. Pohyboval se po čtyřech, ale mohl se postavit i na zadní nohy. Jedná se pravděpodobně o všežravce, jak dokazují i dlouhé silné zuby (konzumace masa) a ploché zuby (drcení rostlinného materiálu). V jeho žaludku se nalezly gastrolity. V roce 2010 byla prozkoumána zatím nejstarší známá embrya patřící právě tomuto rodu a jsou důležitá pro pochopení vývojových zákonitostí u sauropodomorfů. Jeho nálezy také dokazují, že prosauropodové byli hbitější, než si vědci mysleli.



Psittacosaurus
Byl to ceratopsidní dinosaurus, jenž náleží do stejné rodiny jako například monumentální Triceratops. Mezi paleontology je jedním z nejpopulárnějších dinosaurů vůbec, je znám ze stovek fosilních nálezů a rod obsahuje velké množství druhů. Šlo o jedinečnou vývojovou linii primitivních ceratopsidů, o čemž svědčí například nepřítomnost jednoho prstu předních končetin. Měl papouščí zobák a jeho zuby rostliny nikoli žvýkaly, ale odřezávaly. Podél špičky ocasu měl pravděpodobně řadu podivných dutých ostnů trčících do stran, přičemž není známo, k čemu je potřeboval.



Saltasaurus
Saltasaurovy fosilie byly nalezeny v argentinských provinciích Salta a Rio Negra a dále v Uruguayi. Dříve Saltasaurus představoval opravdovou záhadu: byl považován za vzor Ankylosaura. Jeho kostěné pancéřování mu chránilo hřbet a boky a skládalo se z velkého množství malých kostěných desek a větších kostěných hrbolků. Poněkud zarážející je, že žil během svrchní křídy, zatímco rozkvět sauropodů se uskutečnil během svrchní Jury. Je jedním z prvních identifikovaných titanosaurů.



Shantungosaurus
Tento dinosaurus byl se svoji délkou často přesahující 14 metrů jedním z největších hadrosauridů vůbec. Délka samotné stehenní kosti je asi 1,7 metru a mohl vážit asi tolik, kolik středně velký sauropod. Jeho hlava postrádala typické výrazné výrůstky, proto se řadí mezi tzv. "ploskolebé" kachnozobé dinosaury. Shantungosaurus byl také vybaven asi patnácti sty drobnými zoubky, s nimiž konzumoval velké množství vegetace.



Sinosauropteryx
Mnozí z nás pravděpodobně již slyšeli o Archeopteryxovi- nejznámějšímu praptáku nebo spíše ptákům podobnému neptačímu dinosauru, avšak jen málo lidí je obeznámeno se Sinosauropteryxem, jehož fosilie objevené v severovýchodní Číně roku 1996 měli kolem sebe kousky vláken peří. Jeho objev způsobil celosvětovou senzaci, ale chvíli nato byl zastíněn jinými objevy. Nicméně v roce 2010 byl opět vyzdvižen díky skenovacímu elektronovému mikroskopu, kdy se zjistilo, že měl na ocase oranžovo- bílé pruhy, a stal se tak vůbec prvním neptačím dinosaurem, u kterého bylo zjištěno jeho přibližné zbarvení.



Therizinosaurus
Již jeho jméno "Ještěr s kosou" napovídá, proč mu bylo dáno. Tento, dnes největší známý terizinosaurid, měl obdivuhodně dlouhé drápy sahající přes délku 1 metru a neuvěřitelně, až 2,5 m dlouhé paže. Jeho tělo pravděpodobně pokrývalo jemné chmýří. Obýval lesy dávného Mongolska před asi 70 miliony lety. Měl zobák, který byl bezzubý. Je znám pouze z několika kosterních pozůstatků uchovaných včetně obrovských drápů. Hodně důležitým objevem se stala unikátně zachovaná fosilie embrya tohoto teropoda.