Svět očima mamutů 3/7

5. února 2014 v 16:30 |  Příběhy
Proti lidem stopující jelena se ale najednou obrátil vítr a začal foukat směrem k jelenovi. Ten je zvětřil a začal pelášit pryč. Lidé nemohou déle vyčkávat. Teď, nebo nikdy! Vrhli se na něj ze všech stran a zvíře obklopili.


Zaťali mu do svalnatého těla několik ran kopím. Mohutné zvíře ještě uběhlo asi pětadvacet metrů a poté kleslo k zemi. To již k němu přiběhli lidé a ještě jej párkrát bodli kopími. Za několik minut nebohé stvoření vydechlo naposledy. Kromaňonci Megalocera rozpárali a začali vytahovat vnitřnosti a porcovat maso. Musejí si pospíšit, protože mrtvola za chvíli přiláká dravé šelmy, například šavlozubou kočku jménem Metailurus major, která vyhynula asi před 11 tisíci lety. Rashmi, pozorujíc nešťastný konec tohoto zvířete raději rozhodla, že se posunou více na střed paseky. Všichni členové stáda jsou teď velice spokojení- mají dostatek potravy a je tu příjemné počasí- dávají to na sobě znát tak, že mručí tlumeným zvukem. Opodál si razí cestu podrostem robustní samec nosorožce, který se chystá zápolit se svým protivníkem o teritorium a o samice žijící v něm. Druhý nosorožec zpozoroval rivala na svém území. Bude bránit svá mláďata i samice.


Je si však vědom, že to bude těžký boj, jelikož jsou na tom oba nosorožci velikostně stejně. I tak však vyráží k tomu druhému a vstříc svému osudu. Oba nosorožci nejdříve třou své rohy o zem, a když ani jeden nehodlá ustoupit, vrhají se do opravdového boje. Nelítostný boj trvá hodinu, pak jeden z nosorožců pokořeně odbíhá pryč. Je to rival, jenž vnikl na toto teritorium. Majitel stačil obhájil své území, proto mu také právem náleží. Nyní má pyšně zvedlou hlavu a vydává zastrašující zvuk, aby dal najevo, kdo je tady pánem. Co se týče hyen, tak ty mají dnes větší štěstí, než poražený nosorožec, protože našly zdechlinu Leptobose- obřího losa vážícího až 750 kg. Jakmile si pořádně naplní břicha, lehnou si a budou odpočívat. Jejich mláďata si můžou hrát s kostmi, které dotahali od mršiny.


Nastal podzim a zelené pláně se rychle mění v hnědou a zvlhlou vegetaci, ale i ta se dá ještě konzumovat. Zanedlouho jsou však na tomto území ke spatření jen mamuti, jelikož jsou nejodolnější a zůstávají nejdéle. Jiná migrující zvířata už tyto, dnes již nehostinné pastvy opustila a vydala se na jih. Dnešní noc byla poměrně nejchladnější, co mamuti tento rok zažili. Rashmi věděla, že z rána budou muset vyrazit na dlouhou pouť krajinou i oni. Konečně se počalo rozednívat. Sotva se ukázal jasný záblesk na východní obloze, rozplynula se v několika minutách temnota a nastal den. Tohoto zářijového rána se mamuti probouzejí a zjišťují, že je vše pokryto něčím bílým. Mládě se se sněhem ještě nesetkalo, tak je to pro něj něco výjimečného. Ostatní mamuti se se sněhovou nadílkou setkali již několikrát, takže jim to nepřipadne nijak zvláštní a ihned se vydávají sněhem na cestu. Pro mládě to je první cesta, kterou bude za svůj život absolvovat každým rokem. Bunko je velice čiperná a odvážná mladá samička a chce všechno prozkoumat jako první. Mája ji ale má stále na očích. A když se jí něco opravdu nezdá, zavolá si Bunko k sobě. Zatím ale mláděti nechává volný prostor na dovádění. Ne všechna mláďata jsou takto nebojácná, většina je co nejvíce přitisknutá u své matky. Avšak ani Bunko není nejodvážnější, jen co ji něco vyleká, například nějaké křupnutí v lese- prudce a krátce zatroubí, aby to dala vědět i ostatním a upaluje se schovat k mámě. Když vidí, že jí nic nehrozí, jde si znovu hrát. Devítiletý samec Monty je na hraní už velký, a tak si neposlušného mláděte hopsajícího kolem něho nevšímá a hledí si svého. Na cestě potkávají smečku jeskyních lvů. Mezi nimi jsou i tři dospívající jedinci, kteří zkoumají svou nově objevenou sílu při vzájemných soubojích. Tyto souboje jsou však jen hrou, ale brzy se stanou velmi důležitou úlohou pro přežití. Další, starší jedinci musejí obstarat něco k snědku, ale na jejich teritoriu nezbylo nic jiného, než svišti, či pišťuchy a nechtějí riskovat střet s druhou, silnější tlupou, která má na svém teritoriu megalocery. Jednoho lumíka uviděla starší samice utíkat a pokouší se ho chytit, ale ten ihned zalézá do svých pečlivě vybudovaných nor. Lvi je zkoušejí vyhrabat, ale poctivá práce se lumíkům vyplatila. Tvrdá půda znemožňuje, aby se k nim lvi dostali. Svoje štěstí zkouší i liška polární. Ta je velmi mazaná a chytrá. Ví, že jsou chodby duté a někde i protkané sněhem- tam bude tvrdost nejslabší. Na pomoc jí jde její společník. Mají několik taktik a jedna z nich bude určitě fungovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl série Putování s pravěkými zvířaty je nejzajímavější?

Nové svítání
Dravá velryba
Země obrů
Nejbližší příbuzní
Šavlozubý tygr
Cesta mamutů

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 5. února 2014 v 16:31 | Reagovat

Překrásný příběh!!! Čtu ho jen chvíli poté, co jsi ho zveřejnil!  :-D

2 martinoraptor martinoraptor | Web | 5. února 2014 v 17:23 | Reagovat

Krásné, těším se na pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama