Listopad 2013

Nový druh teropoda z Utahu

27. listopadu 2013 v 15:53 Pravěké zajímavosti
Paleontologové popsali nový druh dravého dinosaura z Utahu. Byl jedním ze tří největších, jací kdy žili v Severní Americe.

Siats meekerorum dostal rodové jméno podle kanibalské nestvůry z mytologie indiánů Ute. Jeho fosilie byla v roce 2008 objevena v souvrství Cedar Mountain. Roztroušený nález vědci dávali dohromady po dvě sezony vykopávek a nyní konečně popsali nový druh. Dinosaurus, který žil asi před 98 miliony lety, měřil na délku více než 9 metrů a vážil nejméně 4 tuny. Spolu s dinosaury Tyrannosaurus rex a Acrocanthosarus byl největším teropodem, jakého známe ze severoamerického fosilního záznamu.

Navzdory své velikosti Siats meekerorum nebyl blízce příbuzný tyranosauridům, kteří byli vrcholovými predátory Severní Ameriky během posledních 20 milionů let existence dinosaurů. Náležel do skupiny karcharodontisauridů, mezi které patří například argentinský Giganotosaurus nebo již zmíněný Acrocanthosarus. Ve svém prostředí Siats meekerorum jen těžko hledal konkurenci. Fosilie ze souvrství Cedar Mountain naznačují, že žil po boku časných tyranosauridů, kteří byli výrazně menší než on. Ti se do obřích forem, jako byl Tyrannosaurus rex, vyvinuli až poté, co karcharodontosauridi v Severní Americe vymřeli.


Nejstaší z Pantherinae

23. listopadu 2013 v 0:06 Pravěké zajímavosti
Podčeleď velkých koček zřejmě vznikla o miliony let dříve, než se kdy domnívalo. Navíc na jiném místě, než naznačovaly dosavadní fosilní nálezy.

Dosud nejstarší známé fosilie velkých koček (Pantherinae) jsou staré 3,8 milionu let a pocházejí z Afriky. Molekulární studie však naznačují, že kolébkou velkých koček nebyla Afrika, ale Asie, a to v době před 10 až 11 miliony lety. Tento rozpor byl bez nového fosilního nálezu prakticky neřešitelný. Tím, kdo jej konečně získal, je paleontolog Jack Tseng z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. Se svým týmem hledal fosilie obratlovců na Tibetské plošině, kde kromě kostí různých býložravců objevili i zuby, několik čelistí a lebku dosud neznámé kočkovité šelmy.

Pravěká velká kočka, která dostala pojmenování Panthera blytheae, žila před 5,95 až 4,10 miliony let. Je tedy starší než africké nálezy a podporuje teorii, podle níž velké kočky pocházejí z Asie. Vzhledem připomínala současného sněžného levharta, s nímž sdílela některá přizpůsobení životu ve vysokohorských podmínkách - například širokou lebku, v jejíchž dutinách se ohřívá chladný vzduch. Byla však asi o 10 % menší.

Objev Panthera blytheae zřejmě pozmění dosavadní pohled na evoluci velkých koček. Vědci totiž zkombinovali data získaná zkoumáním fosilií s molekulárními daty a došli k závěru, že velké kočky mohly vzniknout už před 16,4 miliony lety.


Amygdalodon

15. listopadu 2013 v 16:35 Plazopánví (Saurischia)
Amygdalodon znamená "zub ve tvaru mandle", to proto, že je jméno odvozeno podle zubů, které svým tvarem připomínají mandle. Obýval Jižní Ameriku- Argentinu ve střední juře stupně bajok, zhruba před 170 miliony let. Tento sauropod patří mezi tzv. Pochybné (Nomen dubium)- nemůže být s jistotou připsán taxonomické skupině, protože popis nepostačuje k identifikaci. I přes to se podle zubů usuzujeme, že patří mezi cetiosaury, známé z Evropy. Ze dvou nalezených jedinců rodu Amygdalodon pochází zuby, části obratlů, několik žeber, kosti pánve a fragment končetiny. Protože byla nalezena a identifikována pouze část kostry, nezbývá než předpokládat, že odpovídal sauropodům s dlouhým krkem a ocasem, i když je docela pravděpodobné, že krk i ocas byly kratší, než u pozdějších sauropodů. Objevil se zhruba o deset milionů let dříve než různí titanosauridi, kteří pak v období křídy zaujali na tomto kontinentu dominantní postavení. Je tak vývojově nejstarší jihoamerický sauropod. Předky rodu Amygdalodon lze hledat mezi různými prosauropody, kteří obývali území Jižní Ameriky nebo je možné, že se primitivní skupina cetiosaurů celosvětově rozšířila z místa svého původu- z Evropy. Tento poměrně velký čtyřnožec byl 13- 15 metrů dlouhý a vážil 15- 24 tun. Jako druh byl popsán A. patagonicus v roce 1947 španělským zoologem Ángelem Cabrerem.


Granastrapotherium

9. listopadu 2013 v 20:05 Život po dinosaurech
Granastrapotherium je vyhynulý endemický kopytník z Jižní Ameriky (Venezuela, Kolumbie, Peru- před zhruba 16- 5,3 miliony let), který byl velký 3,2 metru na délku, 150 cm na výšku a váha se pohybovala v rozmezí od 1,5 do 3,5 tun. Jeho končetiny byly třikrát delší a masivnější, než u typických představitelů této rodiny (Astrapotheriidae). Lišil se také tím, že neměl řezáky a jeho horními a dolními kly (horní kly dosahovaly délky i 1 metru). Soudě podle jeho lebky, měl také svalnatý chobot, který Granastrapotherium používal k uchopení listů a výhonků při krmení. Spolu s jeho kostmi se nalezly i pozůstatky malého Notoungulata, velkých jedinců z rodiny Toxodontidae a hlodavce podobajícího se pacaraně, což je dnes již jediný existující člen rodu Dinomyidae. To umožnilo rekonstrukci prostředí, ve kterém Granastrapotherium žil- deštné lesy s údolími a obrovskými pastvinami, v blízkosti vodních zdrojů. Podobal se nosorožcům, hrochům a slonům (jako je například Palaeomastodon). V roce 1977 jej popsali Johnson & Madden.



Paleoparadoxia

8. listopadu 2013 v 15:38 Tvorové dávných vod
Paleoparadoxia ("starověký paradox") je běžný miocenní desmostylid, nacházený v mořských uloženinách. Vyskytoval se v severním Pacifiku před 30- 12 miliony lety od vod v Japonsku na Aljašku až po Baja California (Svobodný a suverénní stát Dolní Kalifornie). Jeho výborně vyvinuté končetiny dokazují, že byl schopen se pohybovat po souši i ve vodě. Avšak velká chodidla se mohla lépe hodit k plavání, i když ne tak dokonale jako lachtanovi. Stoličky tohoto druhu byly složeny z mnoha sloupců a velké, dopředu čnějící tesáky sloužily k vytrhávání kořenů a zřejmě sloužily ke spásání spíše pobřežních rostlin než mořských řas. Paleoparadoxia dosahoval v kohoutku výšky až 1,6 m a délky 2,2 m.