Říjen 2013

Sceloglaux albifacies

29. října 2013 v 14:16 Vyhubená zvířata
Laughing Owl (Sceloglaux albifacies), nebo Whekau (smějící se sova) byla endemicky žijící sova na Novém Zélandu. V roce 1914 byl prohlášen za vyhynulého poté, co byl poslední exemplář nalezen 5. července mrtvý na nádraží Blue cliffs v regionu Canterbury. Různé údajné pozorování, např. v roce 1940 poblíž Opotiki nebyly ověřeny, pokud tato pozorování byla pravdivá, je možné, že snad Whekau dosud, někde v odlehlých částech v malých skupinkách přežívá. V roce 1985 se skupina amerických turistů vydala tábořit do lesa a dva cestující byli v noci probuzeni "zvukem šíleného smíchu". Není jisté, zdali to mohla být tato sova, ale Whekau byl známý hlavně pro svoje volání, které se velice lišilo od zvuků, které vydávají ostatní novozélandské sovy. Whekau se vzhledově velmi podobal sově Morepork -Sovka bubuk nebo sova skvrnitá (Ninox novaeseelandiae), která se na Novém Zélandu dnes vyskytuje, ale byla větší a měla bílý obličej. Jeho velikost byla 35,5 až 40 cm a délka křídla okolo 26.4 cm (samečci byli o něco menší než samičky). Váha činila asi 600 gramů.




Ictitherium

16. října 2013 v 16:27 Život po dinosaurech
Ictitherium je zaniklý rod patřící do rodiny Hyaenidae (Hyenovití), jehož druhy byly endemické v Eurasii a Africe během Miocénu a Pliocénu (před 12,7 až 5,3 miliony let), to znamená, že tuto Planetu obýval 7,4 milionů let. Jeho dlouhé tělo s krátkýma nohama bylo dlouhé 1,2 metru a vzhledem trochu připomínal spíše dnešní cibetky, než hyeny, výška v kohoutku činila zhruba 60 cm. Pravděpodobně žil a lovil ve smečkách a měl i společenský řád, stejně jako moderní hyeny. Ve srovnání s dnešními hyenami, Ictitherium měl o něco delší páteř, delší zadní nohy, delší krk a menší lebku. Soudě podle jeho zubů, které se podobaly kojotovi, byl Ictitherium všežravec živící se jak hmyzem a mršinami, tak i drobnými savci či ještěrkami. Ictitherium označuje dobu, ve které se první masožravé hyeny odvážili slézt ze stromů a vydat se na rozlehlé pláně Afriky a Eurasie (většina těchto raných lovců žila v Severní Americe, ale Ictitherium byl výjimkou). Byl jedním z nejvíce rozšířených zvířat ve své době.


Diatryma vegetariánem

8. října 2013 v 16:26 Pravěké zajímavosti
U pravěkého ptáka, co měl velmi silný zobák, dorůstajícího výšky přes dva metry se dříve předpokládalo, že lovil všechny malé a středně velké savce, dokonce i prakoně rodu Hyracotherium. Nyní vědci mohou s jistotou říci, že ptačí gigant Diatryma, neboli Gastornis se živil rostlinnou potravou. Nové důkazy přinesla izotopová analýza jeho kostí.

Nelétaví ptáci rodu Gastornis žili krátce po zániku dinosaurů, kdy savci dorůstali jen malých rozměrů. Dlouho se proto předpokládalo, že gastornisové byli nelítostní dravci a v třetihorních ekosystémech představovali vrcholové predátory. Svým hrůzu nahánějícím zobákem měli kořist chytit za krk a zlomit jí vaz.

Existovali ale i vědci, pro které byla Diatryma mírumilovným vegetariánem - zejména proto, že byla příliš pomalá a těžkopádná a její zobák neměl na konci hák, který je pro dravé ptáky typický. Jejich teorii posílila loňská studie fosilních stop z amerického státu Washington, jejichž morfologie jasně ukazuje na příbuznost ke gastornisům. V otiscích však zcela chybí drápy, bez nichž si dravce jen těžko dokážeme představit.

Zkrátka gastornisovo vegetariánství se téměř definitivně potvrdilo. Vědci z Bonnské univerzity analyzovali izotopy vápníku ve 40 až 55 milionů let starých kostech evropských gastornisů. Výsledky ukázaly, že jejich složení je podobné jako u býložravých savců a dinosaurů, ale odlišné od jejich dravých příbuzných.


Aegotheles novazelandiae

6. října 2013 v 10:28 Vyhubená zvířata
New Zealand Owlet Nightjar neboli Novozélandská sovička Nightjar (Aegotheles novazelandiae), byl druh z čeledi Aegothelidae, dříve endemický na ostrově Nového Zélandu. Fosilní pozůstatky naznačují, že byl druh kdysi rozšířený po celé jak severní, tak jižní části ostrova. Sovička vážila odhadem kolem 150-200 g. Stravu tvořily pravděpodobně bezobratlý živočichové, ale i žáby nebo ještěrky. Tento druh rychle zanikl poté, co se na ostrov dostaly krysy. Také byla pravděpodobně lovena původními obyvateli Maory- o tom můžeme však jen spekulovat.