Červenec 2013

Thrinaxodon a Broomistega pohromadě

26. července 2013 v 15:47 Pravěké zajímavosti
V moderních ekosystémech není neobvyklé, že dva rozdílné druhy sdílejí tentýž domov. Příkladem mohou být plazi haterie novozélandské, kteří sdílí své nory s ptáky buřňáky. Podobný případ nyní objevili vědci, kteří pomocí rentgenových paprsků ze synchrotronového zdroje zkoumali 250 milionů let starou fosilizovanou noru z Karoo Basin v Jihoafrické republice. Nejprve objevili lebku savcovitého plaza rodu Thrinaxodon, který je znám i z jiných jihoafrických fosilních nor. Jak ale skenování pokračovalo, vynořila se kostra dalšího obratlovce: obojživelníka Broomistega z vymřelé primitivní skupiny Temnospondyli.


Jedinečný nález vyvolal otázku, co tyto dva živočichy svedlo k pobytu v jednom doupěti. Logickým vysvětlením by bylo, že se jeden druhého pokusil ulovit. Na jejich kostech nejsou žádné stopy po zubech, takže tato možnost není příliš pravděpodobná. Při zkoumání skenů ale vyšlo najevo, že Broomistega měl zlomená žebra, která se již začala hojit. Nabízí se tedy vysvětlení, že poraněný obojživelník zalezl do nory savcovitého plaza, kde se v bezpečí uzdravoval. Ale proč jej právoplatný obyvatel doupěte Thrinaxodon nenapadl a nevyhnal?


Před 250 miliony lety bylo podnebí dnešní jižní Afriky vysoce proměnlivé.
Aby přežili, trávili mnozí živočichové nepříznivé období letním spánkem
neboli estivací. Mezi nimi byl pravděpodobně i Thrinaxodon, který tak
mohl být v době vpádu obojživelníka ve strnulém stavu a vůbec o něm
nemusel vědět. Obě zvířata tak zůstala spolubydlícími až do konce v
podobě náhlé záplavy, která je zahubila a jejich noru zanesla vrstvou sedimentu.


Phelsuma edwardnewtoni

25. července 2013 v 11:40 Vyhubená zvířata

Phelsuma edwardnewtoni je vyhynulý denní druh gekona. Žil na ostrově Rodrigues, který je součástí Mascarénských ostrovů a typicky obýval deštné lesy. Důvodem jejich vyhynutí je pravděpodobně zničení lokalit, ve kterých se vyskytovali a také zavedení na ostrov zvířata, jako jsou například kočky a krysy- kteří byly hlavní příčinou jejich zániku. Tito gekoni se živili různými druhy hmyzu a dalšími bezobratlými. Ale měli také rádi měkké sladké ovoce, pyl a nektar. Toto zvíře bylo natolik krotké, že mohlo jíst lidem s rukou ovoce. Gekon byl dlouhý přibližně 23 cm. Tento druh nebyl spatřen od roku 1917. V letech 1960 až 1970 bylo podniknuto na ostrově Rodrigues důkladné pátrání po tomto gekonovi- neúspěšně. Dnes máme celkem 5 exemplářů zakonzervovaných v lihu, z nichž tři jsou v Londýnském přírodovědném muzeu a dva v Pařížském přírodovědném muzeu.


Býložravci na Laramidii

24. července 2013 v 17:24 Pravěké zajímavosti
Před 75 miliony let se na území dnešní Severní Ameriky nacházel ostrovní kontinent Laramidia, který dokázal uživit neuvěřitelné množství velkých býložravých dinosaurů. Rozloha souše nebyla velká - jen 4 až 7 milionů kilometrů čtverečních. Fosilní záznam však vypovídá o tom, že zde žilo velké množství býložravců, kteří vážili víc než tunu. Společenství podobně velkých býložravých dinosaurů z Laramidie však bylo mnohem pestřejší. Bok po boku tu žilo až osm druhů různých dinosaurů ze hlavních vývojových linií: kachnozobých hadrosaurů, rohatých ceratopsů a obrněných ankylosaurů.

Dvě teorie vysvětlují, jak se všichni dokázali na tak malém území uživit. Podle jedné nebyla potrava limitujícím faktorem, což znamená, že jí buď bylo opravdu mnoho, nebo že dinosauři žrali méně, než bychom předpokládali. Druhá, podle nové studie správnější teorie, se dá popsat jako teorie "rozděleného talíře". Podle ní se zde dinosauři uživili proto, že si každý vybíral jiný typ potravy.

Vědci z kanadského přírodopisného muzea prozkoumali lebky stovky dinosaurů, které pocházejí z Dinosaur Park Formation v Albertě. Ze stavby čelistí a morfologie zubů odvodili, čím se ten který dinosaurus mohl živit. Výsledky studie ukázaly, že rozdíly existují nejen mezi třemi hlavními skupinami tzv. megabýložravých dinosaurů, ale i v jejich rámci. Příkladem jsou ankylosauři, kteří se živili kapradinami. Jedna z jejich čeledí, nodosauři, však měla výkonnější čelisti, které jim umožňovaly zpracovat i tvrdší rostliny. Naproti tomu ceratopsové byli adaptování na středně vysoké keře. Nejméně vybíraví byli vysocí hadrosauři, kteří spásali všechno, na co dosáhli. Proto v prehistorické Laramidii mohlo žít tolik rozmanitých skupin velkých býložravců.



Austroraptor

22. července 2013 v 15:33 Plazopánví (Saurischia)

Austroraptor ("Jižní zloděj") je největší známý dromeosaurid Jižní Ameriky a druhý největší na světě- po Utahraptorovi. Dosahoval délky 5 až 6,5 m a hmotnosti kolem 400 kg. Fosilní exemplář byl objeven ve svrchnokřídové formaci Allen nacházející se v provincii Río Negro v Argentině a datuje se do doby před 70 miliony lety, stupně kampán až maastricht. Holotyp nese označení MML-195 a skládá se z fragmentární (neúplné) kostry- ta obsahuje části dinosauří lebky, krku a trupu, dále několik obratlů, některá žebra, pažní kosti a některé kosti z obou nohou. Austroraptor dal jméno rodu, ve kterém je dodnes jediným druhem (A. cabazai). Byl popsán roku 2008 argentinským paleontologem Fernandem Novasem z Museo Argentino de Ciencias Naturales (Argentinského muzeua přírodní historie). Zvláštní na něm jsou jeho relativně krátké přední končetiny, byly mnohem kratší oproti ostatních členům jeho rodiny, což je u této skupiny živočichů velmi netypické. Měl dlouhou úzkou hlavu, která měřila přes 80 cm. Je pravděpodobné, že Austroraptor byl efektivním lovcem a útočil i na větší býložravé dinosaury žijící v jeho ekosystému, jako jsou například titanosauridní sauropodi i hadrosauridi. Bylo zjištěno, že Austroraptor byl nejbližším příbuzným Buitreraptora. Austroraptor cabazai byl pojmenován na počest Alberta Cabazy, který založil Museo Municipal de Lamarque, kde byl exemplář částečně studován.

Macropus greyi

20. července 2013 v 17:57 Vyhubená zvířata
Toolache Klokan Wallaby nebo-li Greyovův klokan (Macropus greyi) je zaniklý druh z jihovýchodní Austrálii a jihozápadní Victorie. Spousta lidí i vědců o něm tvrdí, že to byl nejvíce elegantní a také nejkrásnější klokan, jaký kdy žil. Také byl velice rychlý. Měl jemnou kožešinu se střídavými pásmy. Tmavší a světlejší šedivé přes záda. Tento klokan byl společenský, ke své skupině byl velice loajální. Byl loven především pro kožešinu- kvůli módním doplňkům. Tyto lovy trvaly až do roku 1910. Jedna s posledních populací (14 jedinců) byla objevena v roce 1923 a v roce 1927 po ní nezbyla ani památka. Profesor Wood Jones a jiní ve snaze zachránit tyto klokany uskutečnily záchrannou akci. Chtěli někde najít přeživší klokany a převést je do svatyně Kangaroo Island- při vší smůle nezdarnou. V roce 1940 umírá i poslední jedinec v ZOO v Adelaide. Šlo o samici, která v této zoologické zahradě žila 12 let. Tito půvabní klokani vyhynuli kvůli nadměrnému lovu, ztráty půdy a útokům ze strany predátorů (především lišek).


Polacanthus

19. července 2013 v 18:20 Ptakopánví (Ornithischia)
Polacanthus ("mnoho bodců") byl kolem 4 až 5ti metrů dlouhý, 1,7 metru vysoký a 900 kg (až 1 tunu) vážící ankylosaur, který žil v období spodní křídy, stupně barrem na území dnešní Anglie, kde se živil spásáním nízké vegetace. Je znám na podkladě neúplné kostry, které chybí lebka a všechny druhy izolovaných kostěných struktur. Většina fosilních nálezů pochází z jižní Anglie, a to zejména z Isle of Wight (Ostrov Wight). Tyto pozůstatky jsou však velmi vzácné a proto je Polacanthus často součástí spekulací. Podobně jako Acanthopholis byl jedním z prvních objevených a studovaných dinosaurů. Pánev kryje krunýř tvořený na sebe naměstnanými kostěnými štítky. Proto, když byl poprvé objeven, byl považován za pravěkou želvu. Po obou stranách ocasu měl tenké ostré trny směrující ven. Na krku, ramenou a hřbetě byla řada těchto trnů, které trčely nahoru a do stran, přičemž největší se nacházely v oblasti ramen. Lebka nebyla doposud nalezena, ale předpokládá se však, že byla jako u rodu Gastonia (blízce příbuzný rodu Polacanthus), vpředu široká. Kdysi byl s tímto dinosaurem ztotožňován Hylaeosaurus, nicméně uspořádání kostí lopatkového pletence je odlišné. Vědci znají dva druhy a to P. foxii a P. rudgwickensis.



Megalomys desmarestii

18. července 2013 v 16:13 Vyhubená zvířata
Vycpaný exemplář

Megalomys desmarestii, také známý jako "křeček pižmový", se vyskytoval v Malých Antilách, je to zaniklý hlodavec z Martiniku v Karibiku. Byl jedním z největších krys, byl dokonce větší než dnešní žijící krysa rýžová, která od špičky čenichu po konec ocasu měří sedmdesát až osmdesát centimetrů. Byl jedním z prvních savců Karibiku, vyhynul v průběhu 20. století. Na Martiniku až do konce devatenáctého století bylo zcela běžné tyto tvory bezohledně zabíjet, jelikož tato zvířata byla považována za zlé škůdce kokosových plantáží. Megalomys desmarestii byl také běžně loven pro jídlo. Jeho vyhubení souvisí s výbuchem sopky Mont Pelée dne 8. května 1902, která skoro zničila ostrov, kde se vyskytoval. Avšak predace zavedeného promyka mungo je pravděpodobnější hlavní příčinou jeho zániku.

Tímto článkem také otevírám novou rubriku, kam budu vkládat živočichy, na jejichž vyhynutí se podílel člověk..

Bunostegos

16. července 2013 v 17:08 Život před dinosaury
Bunostegos akokanensis byl plaz, jehož fosilie byly odkryty z formace Moradi, nedaleko města Akokan, kraje Agadez v Nigeru roku 2003 a 2006. Žil v izolované pouštní oblasti superkontinentu Pangea asi před 260 miliony lety. Právě tady se živil rostlinou potravou, jak napovídá stavba jeho chrupu. Bunostegos akokanensis byl pojmenován paleontology Christianem A. Sidorem, Davidem C. Blackburnem a Boubém Gadoem v roce 2003. Tento živočich vypadá jako vývojově pokročilý pareiasaurus, kteří byli hojní ve středním až svrchním permu před 266 až 252 miliony lety, ale má i mnoho primitivních rysů. Stejně jako většina ostatních pareiasaurů měl i Bunostegos na lebce tzv. kostěné "knoflíky" potažené kůží (podobné mají například žirafy), ty jeho jsou však ze všech známých druhů největší. Tyto knoflíky pravděpodobně neměli úlohu jako ochrana, ale nejspíš pomáhali k uznání mezi jednotlivými jedinci. Pouze o několik milionů let později, na přelomu Permu a Triasu, Bunostegos a většina ostatních zvířat, téměř 95% rodů, suchozemských i mořských vymřela- tzv. Permské vymírání, které se stalo nejrozsáhlejším hromadným vymíráním organismů v historii naší Planety. V současnosti je tento živočich známí z několika fragmentů. Z holotypu s označením MNN-MOR72, který posloužil jako základ pro popis- zvětralá lebka s chybějící spodní čelistí. MNN-MOR86, lépe zachovalá lebka, také s chybějící spodní čelistí, MNN-MOR28- méně deformovaná, ale silně zvětralá lebka a MNN-MOR47- částečná lebka se zachovalými chuťovými buňkami a mozkovnou, která sloužila pro popis anatomie lebky z roku 2013.



Glossotherium robustum

13. července 2013 v 20:59 Život po dinosaurech
Glossotherium byl robustně stavěný pozemní lenochod s délkou 4 metrů (od tlamy po ocas) a hmotností zhruba jedné tuny. Předpokládá se, že si toto zvíře mohlo stoupnout a chodit tzv. bipedálně (po dvou), což se mohlo uplatnit při hledání potravy. Fosílie byly nalezeny v Mexiku a Jižní Americe (v Argentině, Brazílii, Bolívii, Chile, Uruguayi a Paraguayi). Tento vymřelý živočich se živil podobně jako jeho příbuzní, například Paramylodon, rostlinnou stravou. Právě s Paramylodonem ze Severní Ameriky je díky vzorkům nalezených ve stejném místě (Mexiko) často zaměňován. Nejprve byl Glossotherium znám z Pliocenní epochy, tam byl zastoupen druhem G. Chapadmalense, později všechny objevené vzorky z Pleistocenu jsou typickými k druhu G. robustum (a dále několik dalších neurčitelných druhů, proto je zapotřebí další výzkum k přiřazení druhu). Vzhledem ke své velikosti a síle by Glossotherium nemělo mít mnoho přirozených nepřátel, kromě Smilodona, který byl schopen toto zvíře zabít. Vědci věří, že žilo od doby před 1,8 milionu let do 12,000 lety př.n.l. Popsal jej Owen roku 1842.



Paramachairodus

9. července 2013 v 20:52 Život po dinosaurech
Paramachairodus byl rodem šavlozubé kočkovité šelmy z podčeledi Machairodontinae. Byl endemickým živočichem, který žil v Evropě (Řecko, Španělsko) a Asie (Čína), od miocénu až pleistocénu (8.700.000 do 781.000 let). Paramachairodus je jedním z nejstarších pravých šavlozubců. Velké množství fosilních pozůstatků bylo objeveno v Cerro de los Batallones, pozdno-miocení naleziště zkamenělin v okolí Madridu ve Španělsku. Zvíře bylo v kohoutku vysoké asi 58 cm a vážilo zhruba 52 kg, což je srovnatelné s velikostí menšího leoparda. Ale ve srovnání s ním měl úměrně delší zadní končetiny i záda a poměrně tlustší, robustnější přední končetiny (podobně jako u jaguára nebo Megantereona). Tvar jeho těla naznačuje, že mohl být velmi hbitý horolezec, který byl schopen lovit poměrně velkou kořist.