Květen 2013

Zaniklý svět pravěkých krokodýlů z Jižní Ameriky

31. května 2013 v 19:56 Pravěké zajímavosti
Dnešní krokodýli jsou predátoři žijící v tropických oblastech Afriky, Asie, Ameriky i Austrálie. Na jednom místě obvykle nežije dohromady víc než dva až tři druhy.

Naproti tomu během miocénu, před 9 až 5 miliony let situace vypadala zcela jinak: v Jižní Americe existovalo hned 14 různých druhů, které zastupují všechny žijící čeledi krokodýlovitých plazů - aligátory, mezi které patří také kajmani, krokodýly a gaviály. Nejméně sedm z nich přitom žilo na stejném místě ve stejném čase. Tato sympatrie (výskyt dvou nebo více příbuzných druhů organizmů na stejném území) je ve světě zcela jedinečná a ukazuje, že alespoň někteří členové Alligatoroidea a Gavialoidea koexistovaly (společně žili vedle sebe). Avšak do pliocénu všechny tyto druhy vymřeli. Jejich vyhynutí nezpůsobily žádné klimatické změny, protože teplota byla v miocénu/ pliocénu stabilní. Důvod jejich zániku, pravděpodobně koreluje s hydrografickými změnami, které souviseli s pozvednutím pohoří And. Andský zdvih změnil kurzy řek, které tito tvorové obývali. Amazonka se rázem přestala vlévat do Karibského moře, ale začala ústit do podstatně chladnějšího Atlantského oceánu. Jejich svět skončil po odklonění řek a oblast Urumaca vyschla, krokodýlové vyhynuli a nahradily je druhy, které ve Venezuele žijí dnes.

Pravěký krokodýlí ráj objevil mezinárodní tým vědců, který zkoumal fosilie ze souvrství Urumaco ve Venezuele. Mezi druhy, které žily v okolí dnes již neexistující řeky, byly i dva zcela nové: kajman Globidentosuchus brachyrostris s neobvyklými kulovitými zuby, který dorůstal dvanáctimetrové délky a krokodýl Crocodylus falconensis dorůstající čtyřmetrové délky.

Klíčem úspěšné koexistence tolika druhů pravěkých krokodýlů byla zřejmě jejich potravní specializace. Gaviálové s úzkými čelistmi lovili ryby, potravou kajmana Globidentosuchus s kulatými zuby byly korýši a měkkýši. Velké druhy jako Crocodylus falconensis byly ve svém ekosystému jedinými dravci schopnými ulovit třímetrové želvy a obří hlodavce.



Dysalotosauří mozek a sluch

29. května 2013 v 17:21 Pravěké zajímavosti
Nové studie provedené na Bristolské univerzitě, které byly poprvé zveřejněny 20.5. 2013 v časopise Journal of Evolutionary Biology vrhají světlo na to, jak se vyvíjel mozek a vnitřní ucho Dysalotosaura.

Individuální vývoj mozku a vnitřního ucha je dobře známý u člověka i moderních druhů zvířat. U druhů, které vymřely před desítkami milionů let, je výzkum obtížnější, protože jen málokdy se najdou potřebné fosilie jedinců různého věku.

Vzácnou výjimkou je jurský býložravý dinosaurus- Dysalotosaurus lettowvorbecki. Vědcům z Bristolské univerzity se na základě skenování paleontologických nálezů podařilo vytvořit trojrozměrné modely mozku a vnitřního ucha dvou jedinců, kteří žili asi před 150 miliony let na území dnešní Tanzanie.

Stephan Lautenschlager z univezity v Bristolu, společně s Tomem Hübnerem z Niedersächsische Landesmuseum (Státního muzea Dolního Saska) v německém Hannoveru, studovali různé fosilie dinosaurů z jurského období. Nejvíce je však zaujali dva fosilní pozůstatky Dysalotosaura lettowvorbecki, jenž je velice mile překvapily, protože se nalezly hned dvě fáze růstu.

Prvním je plně dorostlý dospělý dysalotosaurus, který zemřel ve věku asi dvanácti let, druhým přibližně tři roky staré mládě. Virtuální rekonstrukce jejich mozku a vnitřního ucha odhalila, že během růstu docházelo u dinosaurů k výrazným změnám, které byly pravděpodobně spojené s jejich metabolismem i okolním prostředím. Mládě však mělo dobře vyvinuté části, které jsou důležité pro sluchový smysl a kognitivní procesy. Naznačuje to, že malí dysalotosauři přicházeli na svět již s dobře vyvinutým mozkem i sluchem, který jim umožňoval perfektně interagovat s prostředím i ostatními jedinci svého druhu.

Dvě různé růstové fáze tedy poskytly jedinečnou příležitost studování mozku těchto tvorů. Takto dobře zachovalý fosilní materiál je velice vzácný, a tak se tento nález pokládá za velké štěstí.

Porovnání lebek mláděte a dospělce dinosaura, Dysalotosaurus lettowvorbecki


Odizolovní opic a lidoopů

27. května 2013 v 16:48 Pravěké zajímavosti
V Africe a v Asii žijí dnes jak opice, tak i lidoopi. O časných fázích jejich evoluce nemáme příliš mnoho informací - genetické studie sice naznačují, že k jejich oddělení došlo před 25 až 30 miliony let, ale paleontologické důkazy chyběly. Všechny dosud známé fosilie opic ze Starého světa (termín Starý svět je označení pro ty části naší planety, které byly všeobecně známy Evropanům, Asiatům a Afričanům v 15. století před první cestou Kryštofa Kolumba- zahrnuje tedy Evropu, Asii a Afriku - Eurafrasii), totiž nebyly starší než 20 milionů let. Tuto mezeru však nyní částečně zaplnily dva nové nálezy - zub a část čelisti, které pocházejí z 25,2 milionů let starých vrstev Rukwa Rift v jihozápadní Tanzanii. Čelist patří lidoopovi pojmenovanému Rukwapithecus fleaglei (což byl časný hominoid), zatímco vlastníkem osamocené stoličky byl předek opic, který dostal jméno Nsungwepithecus gunnelli (což byl časný cercopithecoid). Jejich objev podpořil výsledky genetických studií, které oddělení opic od lidoopů kladou do doby před 25 až 30 miliony lety. Fosilie jsou také stejně staré jako samotný rift, kde byly objeveny. Naznačuje to, že důvodem, pro který se rozešly evoluční cesty obou skupin primátů, mohly být dramatické změny prostředí spojené s tektonickou činností. Původně plochou krajinu vytvoření riftu rozrůznilo na hory a údolí s jezery. Vznikly tak nové ekologické niky (je termín z obecné ekologie popisující nároky populace určitého druhu v ekosystému které stimulovaly evoluci primátů). Dva fosilní nálezy z východoafrické příkopové propadliny tak odhalily nové informace o vývoji primátů a ukázaly vědcům ,kdy a jak došlo k oddělení dvou velkých skupin primátů. Oba primáti jsou pro vědu zcela noví a žili během epochy Oligocénu, který trval 34 až 23 miliony lety. Poprvé studie dokumentuje, že obě linie byly již vyvíjeny odděleně během tohoto geologického období. Fosílie z pánve Rift Rukwa v jihozápadní Tanzanii poskytnuly první skutečný test hypotézy, že tyto skupiny se rozešly tak brzy a odhaluje nový pohled na tento pozdní Oligocenní zemský ekosystém," řekl Stevens .Nové fosílie jsou prvními nálezy primátů z tohoto přesného umístění v rámci vkladů Rukwa a dva z mála známých druhů primátů z celého pozdního oligocénu, po celém světě. Vědci naskenované exemplářů MicroCT skeneru Ohio University, což jim umožňuje vytvářet detailní 3-dimenzionální rekonstrukce starých exemplářů, které byly použity pro srovnání s ostatními zkamenělin. "To je další skvělý příklad, který jen podtrhuje, jak moderní zobrazovací a výpočetní přístupy nám umožňují řešit přesněji definované dotazy týkající se obratlovců evoluční historii," říká Patrick O'Connor, spoluautor a profesor anatomie dědictví College Ohio University of Osteopathic medicíny. Kromě nových primátů, se v Rukwě nalezlo několik dalších fosilních obratlovců a bezobratlých živočichů. Pozdní oligocenní interval je zajímavý, protože poskytuje finální snímek jedinečných druhů obývajících Afriku před rozsáhlou fauní výměnou s Eurasie, ke kterým došlo v éře Kenozoika. Klíčovým aspektem povodí Rift Rukwa je interdisciplinární charakter výzkumného týmu, s paleontology a geology pracují společně na rekonstrukci obratlovců evoluční historii v souvislosti s rozvíjející východní africké příkopové systému."Od svého založení tento projekt zaměstnával mnohostranný přístup k řešení řady velkých biologických a geologických otázek zaměřených na východoafrické příkopové systémy v Tanzanii," řekl O'Connor. Tým je financovaný americkou National Science Foundation, na Leakey Foundation a National Geographic Society, podtrhuje integraci paleontologických a geologických přístupů, které jsou nezbytné pro řešení složitých problémů v obratlovců evoluční historii. Spoluautoři na studie jsou Patrick O'Connor, Cornelia Krause a Eric Gorscak z Ohio University, Erik Seiffert ze SUNY Stony Brook University, Eric Roberts James Cook University v Austrálii, Mark Schmitz Boise State University, Sifa Ngasala Michigan státu Univerzita, Tobin Hieronymus Northeast Ohio lékařské univerzity a Joseph Temu -oddělení starožitností Tanzanie.

Rekonstrukce podoby druhů Rukwapithecus fleaglei (vpředu) a Nsungwepithecus gunnelli (napravo), obrázek zrekonstruoval Mauricio Antón


Acrotholus audeti

18. května 2013 v 17:35 Ptakopánví (Ornithischia)

Ve studii, ve které autoři řeší také diverzitu- rozmanitost malých a velkých forem neptačích dinosaurů, je popsán nový ptakopánvý pachycefalosaur s "plným" lebečním dómem (klenbou či kupolí). Acrotholus audeti pochází ze svrchní křídy, před 85 000 000 let (stupně santon) z kanadské provincie Alberta. V současných ekosystémech jsou nejhojnější menší druhy savců a plazů. Na fosilním záznamu jsou však malé druhy dinosaurů (malý v tomto případě znamená méně než 100 kilogramů) zastoupeny méně než ty velké. Otázkou je, jestli to odráží skutečný stav dinosauřích populací, nebo jen to, že kosti velkých dinosaurů mají větší šanci, že odolají dravcům a přirozenému rozkladu. Důkaz o tom, že malých dinosaurů bylo pravděpodobně více než na fosilním záznamu, nyní přinesl objev právě tohoto nového druhu pachycefalosaura- býložravce s tlustou lebkou. Tento dinosaurus jehož jméno znamená v překladu "vysoká kupole" vážil asi 40 kilogramů a dorůstal délky 6 stop, což je přibližně 180 centimetrů. Stejně jako jiní tlustolebí dinosauři měl na vrcholku hlavy víc než 10 centimetrů silnou kost. Tato "čepička" mohla sloužit k předvádění se nebo jako zbraň v soubojích trkáním. Acrotholus audeti je nejstarším známým pachycefalosaurem Severní Ameriky a zřejmě i celého světa. Jeho kostěná čepička je vzhledem k době, v níž žil, překvapivě dobře vyvinutá. Svým geologickým stářím je předchůdcem pachycefalosarů s neúplnými dómy. Autoři předkládají empirické, tedy založené na zkušenosti- doklady, že odhady diverzity u malých ptakopánvých, založené na "slepých" časových liniích a vysokých proporcích robustních a diagnostických dómů, jsou příliš nízké. Jedná se zde o nedostatky ve fosilním záznamu a dochování fosilií, které mají negativní vliv na odhady v oblasti paleoekologie a diverzity. Acrotholus chodil po dvou nohách a je posledním v řadě nových nálezů prováděny Dr. Davidem Evansem z Královského muzea Ontario a Michaelem J. Ryanem, kurátorem paleontologie obratlovců v Cleveland Museum of Natural History, jako součást jejich projektu Dinosaur Alberta, jehož cílem vyplnit mezery v záznamu o svrchněkřídových dinosaurů a studovat jejich vývoj. Tento projekt je zaměřen na paleontologii některých z nejstarších dinosaurů nalezených v horninách Alberty, které byly studovány méně intenzivně než z nejznámějších Dinosauřích provincií a Drumhellerem. Fosílie Acrotholuse měla veřejné představení na Královském muzeu Ontário dne 7.5.2013.

Malawania anachronus

16. května 2013 v 17:10 Tvorové dávných vod


Až dosud se vědci domnívali, že v období jury ichtyosauři z různých důvodů pozvolna vymírali. Šanci na přežití měly jen ty druhy, které byly přizpůsobeny životu v otevřeném oceánu. Ichtyosauři se tak konstantně vyvíjeli směrem k rychle plovoucím formám. Také paleontologické nálezy naznačovaly, že v evoluční historii ichtyosaurů nebylo žádné období stagnace (neboli tzv. zastavení vývoje). Tento pohled ale nyní zcela převrátil nový druh, jehož fosilie pochází z Iráku, tedy přesněji z Kurdistánu. Deset stop dlouhý Ichtyosaurus, což jsou 3 metry, nesoucí název Malawania anachronus (" plavec mimo dobu"), žil v období křídy, ale velice se podobal druhům z počátku jurského období, od kterých jej dělí asi 66 milionů let. Taktéž se dá přirovnat k dnešní slavné lalokoploutvé rybě, "živoucí fosilii"- latimerii. I on totiž reprezentuje zvíře, které vůbec neodpovídá době, v níž žije, tzn. stejně jako ona žil zcela mimo svoji dobu, proto byl také takto pojmenován. Křídoví ichtyosauři byli zpravidla považováni za malé tvory, sdílející stejného předka z Jury, avšak vědci se domnívají, že objev tohoto druhu ukazuje na existenci zcela neznámé linie archaických ichtyosaurů, která vznikla během triasu a jury a přežila až do období křídy. To by naznačovalo, že ichtyosauři byli na počátku křídy důležitou a rozmanitou skupinou mořských plazů. Ichtyosauři vymřeli asi před 90-95 miliony lety, (stupeň cenoman), tedy dlouho předtím, než dopad asteroidu vyhladil dinosaury, proč však v této době vymřeli, je o to větší záhada.



Klima zapříčinilo vyhubení australské megafauny

13. května 2013 v 15:29 Pravěké zajímavosti


Megafauna, která obývala prehistorický kontinent Sahul, vymírala desítky až stovky tisíc let předtím, než do Austrálie vkročil člověk. Vyplývá to ze studie vědců z několika australských univerzit.

V období pleistocénu byla Austrálie spojená s Tasmánií a Novou Guineou. Společně vytvářely kontinent Sahul, na kterém žilo 88 druhů velkých zvířat, souhrnně označovaných jako megafauna. Dominovali jí vačnatí býložravci vombati Diprotodon opatum, kteří dorůstali velikosti nosorožce, přes 100 kg těžcí "vačnatí lvi" Thylacoleo carnifex i obří varani Varanus prisca. Vyhynutí megafauny se připisuje dvěma možným faktorům: změnám klimatu nebo příchodu lidí, kteří tato zvířata mohli lovit a vypalováním půdy ničit jejich životní prostředí.

Tým australských vědců nyní zrevidoval dostupné důkazy, které hovoří ve prospěch obou teorií. Dospěl k závěru, že lidé nejsou primárně zodpovědní za vyhynutí australské megafauny. Naprostá většina jejích příslušníků totiž zmizela už dříve. Asi 50 druhů se na fosilním záznamu nevyskytuje celých 130 000 let. V době před 40 000 až 50 000 lety, do které se datuje příchod lidí, žilo nanejvýš 14 druhů megafauny. Lidé mohli přispět k jejich záhubě, ale i o tom důkazy chybí. Neexistují žádné doklady toho, že by se lidé živili druhy megafauny a nenašly se ani žádné zbraně, které by byly vhodné k lovu velkých zvířat.

Pravděpodobnějším viníkem zániku megafauny jako celku se tak stávají klimatické změny. Nedávné zkoumání vzorků antarktického ledu i sedimentů z australských jezer naznačuje, že v průběhu posledních 450 000 let postihly Sahul výrazné klimatické změny. Jejich součástí byl i zvýšený počet požárů, který se dosud připisoval Aborigincům.