Únor 2013

Vzácný nález lebky pravěkého nosorožce

27. února 2013 v 15:40 Pravěké zajímavosti
Nálezy fosilií obratlovců v sopečných horninách jsou nesmírně vzácné, protože organickou hmotu obvykle zničí vysoká teplota. Ze sopečných hornin tak pochází méně než 2 % všech nalezených fosilií. Nosorožčí lebka, která byla objevena nesla dvojici dlouhých rohů a tvor podle vědců patřil k vyhynulému druhu Ceratotherium neumayri, který byl v období miocénu hojný ve východním Středomoří.

Neobvyklé stopy na lebce a zubech naznačují, že zvíře se doslova upeklo během sopečné erupce. Teplota, které bylo vystaveno, se pohybovala mezi 400 a 450 stupni Celsia. Nosorožec se zřejmě dostal do rychle tekoucí směsi žhavých sopečných plynů, magmatu a popela, která se označuje jako pyroklastický proud. Téměř okamžitě zahynul. Jeho hlava se pak oddělila od těla a proud ji zanesl na vzdálenost asi 30 km severně od místa erupce. Na místě (tedy v turecké Kapadokki) byla po 9,2 milionu let později také nalezena.


Nejstarší zkamenělina pandy ze Španělska

23. února 2013 v 13:13 Pravěké zajímavosti
Nedávno objevená fosilie ze Španělska je nejstarším dokladem existence rodiny šelem, z níž dnes zbývá jen panda velká. Navzdory své potravní specializaci na bambus patří panda velká (Ailuropoda melanoleuca) mezi medvědy. Molekulární studie naznačuje, že podčeleď pand (Ailuropodinae) se od ostatních medvědů oddělila počátkem miocénu. Paleontologických nálezů je ovšem poskrovnu. Nejstarší známou a nezpochybnitelnou pandou je Ailurarctos,který žil ve svrchním miocénu před 7 až 8 miliony let v Číně. Existuje i další nález z miocénu, evropský Agriarctos, ale jeho pozice na vývojovém stromu medvědovitých šelem je kvůli nedostatku fosilního materiálu sporná.

Nyní se vynořil zcela nový druh: 11 až 12 milionů let stará panda, měřící kolem jednoho metru a vážící pouhých 60 kilogramů- Kretzoiarctos beatrix. Vědci ji popsali na základě čelistí a zubů, které byly objeveny na dvou lokalitách (v Nombrevilla v Zaragoze, Španělsko). Na nich je patrné, že zvíře bylo adaptováno na tvrdou rostlinnou potravu, ale zdá se, že nepohrdlo ani hmyzem a mrtvými zvířaty. Ačkoli je obtížné určit její fyzický vzhled, protože se nalezly pouze kusy zubů s čelistí, vědci věří, že by měla mít tmavou srst s bílými skvrnami zejména na hrudi, kolem očí a možná i v blízkosti osacu. Její domov tvořily vlhké lesy. Důvod, proč tyto pandy zanikly není ještě definitivně znám, ale nejpravděpodobnější je, že lesy, které obývala začali víc a víc ustupovat a oblast se stávala sušší a přinesla s sebou větší konkurenci schopné druhy.

Podle vědců objev pandy Kretzoiarctos podporuje teorii, podle níž se mohly pandy vyvinout z medvědů vyhynulého rodu Ursavus, který v miocénu žil v Evropě, Asii a Severní Americe.



Platalearostrum hoekmani

18. února 2013 v 15:54 Tvorové dávných vod
Dnešní delfíni mají nízké čelo a dlouhý protáhlý čenich. Jejich pravěký příbuzný ze Severního moře ale vypadal docela jinak: měl krátký a kulatý nos, nad kterým se do výšky klenulo baňaté čelo. Pravěký delfín s latinským jménem Platalearostrum hoekmani, neboli tzv. "tupohlavý delfín" (druhové latinské jméno odkazuje na nizozemského rybáře Alberta Hoekmana, který v roce 2008 vylovil ze Severního moře jeho lebeční kost) je starý kolem 3 milionů let a na lebce se zachoval nápadný výběžek (premaxilla), který přesahoval horní čelist. Naznačuje, že zvíře mělo bizarní širokou hlavu s "nafouknutým" čelem a krátkým zakulaceným čenichem, která svým vzhledem připomínala jakýsi balón. Podle ní vědci určili, že pravěký kytovec měřil na délku asi 6 metrů a patřil do čeledi delfínovitých, která kromě delfínů zahrnuje také plískavice, kosatky a kulohlavce. Pravěký delfín představuje zcela nový rod i druh, jeho přesná pozice na vývojovém stromě kytovců zatím zůstává nejasná. Je však pravděpodobné, že bude blízce příbuzný současným kulohlavcům, kteří mají podobný tvar lebky. Jeho popis uskutečnili v roce 2010 Klaas Post a Erwin JO Kompanje.



Polsko a dinosauři

10. února 2013 v 12:32 Pravěké zajímavosti
Poláci mají na dinosaury mnohem větší štěstí než my. Z Polska pochází hned několik významných objevů z dinosauří éry. Pozůstatky dinosaurů se našly i na největším polském paleontologickém nalezišti v Krasiejówě. Velký rozruch mezi badateli způsobil třeba objev silesaura, a nebo nález zkamenělých kostí z Lisowic. Tvor, kterému patřily, dostal přezdívku "lisowický drak". Všichni, co se zajímají alespoň trochu o dinosaury si pokládají stejnou otázku. Proč se u nás musíme spokojit s jedinou zkamenělou dinosauří stopou a několika kostmi, když u sousedů mají tak bohatá naleziště?

Tak především - Polsko má podstatně větší rozlohu, než naše republika a má větší štěstí na rozložení druhohorních terestrických (tedy pevninských) sedimentů, které jediné mohou obsahovat nějaké větší množství pozůstatků, ať už dinosaurů nebo jiných druhohorních obratlovců. Polsko se skutečně může vykázat velmi zajímavými objevy, a to nejen evropského, ale dokonce celosvětového významu, ať už se jedná o Silesaurusa opolensis z Krasiejówa, nebo stopy různých skupin dinosaurů. Poláci mají na svém území například stopy stegosaurů. Mají tam pravděpodobně i stopy therizinosaurů a stopy dromaeosaurů- jako byl velociraptor a spoustu podobných zajímavostí. Ale asi nejvýznamnějším polským paleontologickým nalezištěm je starý lom s cihelnou u již zmíněné obce Krasiejów, pár desítek kilometrů východně od města Opole a zhruba 80 kilometrů na sever od hranic s Českou republikou.

V tamních jílovcových vrstvách, pocházejících z počátku svrchního triasu asi před 231 miliony lety, se nachází celé společenstvo nesmírně zajímavých obratlovců. Právě v tomto období se objevují první dinosauři a začíná jejich evoluční nástup. Také se v té době objevují první živočichové podobní savcům, objevují se první žáby, první želvy - je to velmi významné období z hlediska evoluce obratlovců. V Krasiejówě byli objeveni zástupci mnoha různých skupin pravěkých plazů. Mezi ty nejvýznamnější určitě patří dinosauromorfové (dinosauří vývojová větev plazí skupiny archosaurů). Tento klad obsahuje nejen samotné dinosaury, ale také jejich nejbližší příbuzné, kteří se jim podobají a mají s nimi společného předka. Dinosauromorfové, jako byl silesaurus, byli asi dva metry dlouzí, čtvernozí, ale v případě potřeby po dvou se pohybující plazi, kteří byli pravděpodobně býložraví. Byli velmi pohybliví a nohy už měli vzpřímené pod tělem, tak jako dinosauři skuteční. Pohybovali se zřejmě v menších skupinách a měli zvláštní kost na spodní čelisti, jakýsi zobák nebo rypec, kterým si pravděpodobně pomáhali při mechanickém zpracování rostlinné potravy. U Krasiejówa s nimi žili také velcí dravci ze skupiny Rauisuchia. To byli velcí tekodontní masožraví plazi - v době, kdy dinosauři teprve vznikali, byli jen velmi malí a dosahovali půl metru nebo jednoho metru délky. Obří, šest metrů dlouzí rauisuchiani, jako byl Polonosuchus silesiacus, druh vyskytující se v Krasiejówě, byli dominantními predátory a silesuaři bývali zřejmě jejich kořistí. Dále tam žili četní jiní plazi, například další býložravec Aetosaurus stagonolepis, který byl obdobou a předchůdcem, i když ne vývojovým, obrněných ankylosauridních dinosaurů, protože měl na svém hřbetě jakýsi pancíř, který ho chránil před útoky dravců, jako byl zmíněný polonosuchus. Žili tam také draví, krokodýlům podobní masožraví plazi Paleorhinus arenaceus. Byla to jakási obdoba krokodýlů v době, kdy ještě krokodýli samotní chodili po suché zemi, měli dlouhé nohy a docela rychle běhali. Teprve po vymření paleorhinů se krokodýli začali evolučně vyvíjet a pomale se přeměnili ve sladkovodní predátory. To všechno, spolu s četnými nálezy ryb a obojživelníků, včetně velkých metoposaurů a cyklotosaurů (to byli až kolem pěti metrů dlouzí masožraví obři, vzdáleně podobní dnešním mlokům), vytvářelo skutečně velmi zajímavý ekosystém, který je ve střední Evropě opravdu unikátní a takřka nemá obdoby.

Rekonstrukce silesaura a polonosucha - dvou zástupců svrchnotriasové fauny z polského Krasiejówa.

Pannoniasaurus inexpectatus- úplně první sladkovodní mosasaur

8. února 2013 v 19:23 Pravěké zajímavosti
Maďarští a kanadští paleontologové popsali nový druh mosasaura. Měřil až šest metrů a žil podobně jako dnešní sladkovodní delfíni.

Mosasauři byli obrovští šupinatí ještěři, kteří žili a zanikli spolu s dinosaury na konci druhohor. Dosavadní fosilní nálezy vedly k přesvědčení, že šlo o výhradně mořské plazy. Nově popsaný druh však dokazuje, že existovaly i mosasauři, kteří žili ve sladké vodě. Mosasaurus s latinským jménem Pannoniasaurus inexpectatus pochází ze svrchně křídového souvrství Csehbánya v západním Maďarsku. Paleontologové zde objevili kostry mláďat i dospělých jedinců, kteří dorůstali až šestimetrové délky. Ve svém prostředí tak tito mosasauři zřejmě patřili k vůbec největším vodním predátorům.

Sladkovodní Pannoniasaurus, žil asi před 84 miliony lety a pravděpodobně plaval stejně jako žralok. Od ostatních mosasaurů se lišil netypickou anatomií pánve a ocasu i končetinami, které více připomínaly suchozemské ještěry. Lebka byla zploštělá a podobala se spíš té krokodýlí. Jeho objev dokázal, že mosasauři byli schopni adaptovat se na různé typy vodního prostředí. Skupina se tak podobá moderním kytovcům. Většina z nich je vázána na mořské prostředí, ale mezi ozubenými kytovci najdeme několik sladkovodních druhů, které žijí v Amazonce, Ganze a řece Jang-c'-ťiang.



Největší had Titanoboa, pravěký krokodýl Acherontisuchus a kulatá želva Puentemys

6. února 2013 v 18:14 Pravěké zajímavosti
Po boku největšího hada všech dob žil velký krokodýlovitý plaz Acherontisuchus společně s velmi zajímavou želvou Puentemys. Dva se zmíněných druhů (Titanoboa a Acherontisuchus) si zřejmě hodně konkurovaly.

Před 60 miliony let vládl jihoamerickým tropickým pralesům had Titanoboa cerrejonensis. Dorůstal délky 13 až 15 metrů a hmotnosti přes jednu tunu, což z něj dělá největšího známého hada v historii. Fosilie Titanoboa byla v roce 2009 objevena v uhelném dole v souvrství Cerrejón na severu Kolumbie. O rok později zde byl nalezen malý, asi dvoumetrový krokodýlovitý plaz Cerrejonisuchus improcerus, kterého paleontologové považují za potenciální kořist obrovského hada.
Titanoboa však měl i důstojného soupeře.

Nové vykopávky přinesly části lebky a kostry dosud neznámého druhu velkého krokodýlovitého plaza. Acherontisuchus guajiraensis žil ve stejné době jako Titanoboa a dorůstal délky kolem 6-ti metrů. Jeho čelisti byly uzpůsobené k lovu ryb, což znamená, že s obrovským hadem spupeřil o potravu. Titanoboa mohl ulovit jeho mláďata, ale s plně vzrostlým krokodýlem by měl zřejmě problémy.

Acherontisuchus je teprve druhým jihoamerickým zástupcem krokodýlovitých plazů z čeledi Dyrosauridae (prvním byl výše zmíněný Cerrejonisuchus improcerus). Její příslušníci se od linie vedoucí k současným krokodýlům, kajmanům, aligátorům a gaviálům oddělili před 100 miliony let. Přežili velké vymírání na konci křídy a vyhynuli asi před 45 miliony let. Objev dalšího druhu z Jižní Ameriky podpořil teorii, podle které čeleď Dyrosauridae pochází z Afriky a během svrchní křídy se rozšířila do Nového světa (Ameriky).

Podivná želva Puentemys mushaisaensis měla hřbetní část krunýře, takzvaný karapax, zploštělý a téměř dokonale kulatý. Největší naměřená délka karapaxu dosahuje úctyhodných 151 centimetrů. Je to další doklad o tom, že tropičtí plazi, kteří žili krátce po zániku dinosaurů, byli výrazně větší než současné druhy. A proč měla pravěká želva tak neobvyklý tvar těla? První možností je termoregulace - nízký kulatý krunýř zvětšoval plochu těla, kterou vystavovala slunečním paprskům. Želva se tak mohla rychleji zahřát a udržovat se v "provozní teplotě". Druhá možnost souvisí s nebezpečným životním prostředím. Fosilie kulaté želvy pochází ze známého paleontologického naleziště v uhelném dole v souvrství Cerrejón. Před 60 miliony let zde žily různé druhy velkých až gigantických plazů, mezi nimiž nechyběl ani největší had všech dob Titanoboa cerrejonensis. Kulatý krunýř želvy byl pravděpodobně příliš široký na to, aby ho had dokázal spolknout. Svým tvarem však mohl odrazovat i další velké predátory, jako byl šestimetrový krokodýlovitý plaz Acherontisuchus guajiraensis.

Puentemys mushaisaensis

Titanoboa cerrejonensis požírající Cerrejonisucha improceruse.

Acherontisuchus guajiraensis lovící rybu. Za ním plave hroznýšovitá Titanoboa.

Popředí obrázku tvoří odpočívající Titanoboa. Za Titanoboou jde k vodě krokodýl. Pravděpodobně se jedná o patrně zmíněný druh Cerrejonisuchus improcerus a opodál na pravé straně obrázku je Puentemys mushaisaensis.

Nový krokodýlovitý plaz- Tyrannoneustes lythrodectikos

2. února 2013 v 19:29 Pravěké zajímavosti
Fosilie objevená před více než sto lety patří novému druhu mořského super-predátora. Žil v období jury a byl vzdáleně příbuzný současným krokodýlům.

Sedimentární horniny Oxford Clay Formation v jihovýchodní Anglii jsou známé nálezy fosilií druhohorních krokodýlovitých plazů. Mezi nimi je i čelist a několik zubů, které v roce 1919 objevil amatérský hledač fosilií nedaleko města Peterborough a které se nyní nacházejí v Hunterian museum v Glasgow. Dosud záhadnou fosilii, jejíž stáří činí asi 165 milionů let, nyní prozkoumal tým paleontologů z Edinburgské univerzity. Zjistili, že jde o nový druh krokodýlovitého plaza, který dostal jménoTyrannoneustes lythrodectikos.

Na délku měřil asi 9 metrů, zřejmě byl velmi dobrým plavcem a vypadal jako kříženec delfína s krokodýlem. Delfína připomínal tvar těla a ploutve, zatímco hlava s čelistmi ukazuje na příbuzného krokodýlů.Tyrannoneustes měl špičaté zuby se zoubkovanými okraji a velké čelisti, které se dokázaly široce otevřít. Mohl proto ulovit i kořist větší než byl on sám. Není však vyloučeno, že se také stával kořistí větších predátorů jako byli pliosauři. Uspořádání čelistí a zubů podle vědců také naznačuje, žeTyrannoneustes byl chybějícím článkem mezi mořskými krokodýly specializovanými na lov menší kořisti a jejich předky, kteří se živili velkými zvířaty.