Leden 2013

Liška z doby před dvěma miliony let

30. ledna 2013 v 15:45 Pravěké zajímavosti
Mezinárodní tým vědců oznámil objev nového druhu vymřelé psovité šelmy. Dosud neznámá liška žila před necelými dvěma miliony let a její fosilie pochází z kolébky lidstva v Jižní Africe.

Naleziště Malapa v Jihoafrické republice je známé především jako místo, kde byl v roce 2008 objeven nový předchůdce člověkaAustralopithecus sediba. Ve vrstvách starých 1,98 milionu let vědci objevili také kosti kočkovitých, hyenovitých a promykovitých šelem. Nový objev však dokazuje, že bok po boku australopitéků žil také zástupce psovitých šelem - liška.

Fosilie z Malapy zahrnuje spodní čelist a část kostry, které patřily malé lišce. Proporce zubů i další aspekty anatomie se liší od všech dosud známých žijících i vymřelých lišek. Podle odborníků z Witwatersrandské univerzity proto patří dosud neznámému druhu, který pojmenovali jako Vulpes Skinneri. Druhové jméno liška dostala na počest jihoafrického ekologa a odborníka na savce Johna Skinnera. Její objev je pro vědce velmi důležitý, protože právě předkové lišek jsou snad ze všech afrických masožravců nejméně prozkoumaní.


Šavlozubé kočky nevymizely z důsledku vyhladovění

23. ledna 2013 v 16:22 Pravěké zajímavosti
Záhadu vyhynutí šavlozubých tygrů a amerických lvů prohloubila analýza jejich zubů. Podle ní je totiž vysoce nepravděpodobné, že by příčinou zániku těchto šelem mohl být nedostatek potravy.

Šavlozubí tygři smilodoni (Smilodon fatalis) a lvi američtí (Panthera atrox) patří k vůbec největším vymřelým predátorům, kteří kdy žili na suché zemi. Oba druhy vymřely spolu s ostatními příslušníky americké megafauny asi před 12 000 lety. Vyhynutí šavlozubých tygrů, amerických lvů, mamutů, obřích lenochodů a dalších zvířat se připisuje buď klimatickým změnám, nebo příchodu člověka nebo kombinaci obou faktorů. V případě šelem se až dosud zdálo logické, že se na jejich skonu podepsal nedostatek potravy. Vypovídaly o tom i závěry studie z roku 1993, která zkoumala zuby šavlozubých tygrů, amerických lvů, pravlků a kojotů z asfaltových jezírek La Brea Tar Pits v Kalifornii. Podle jejích autorů se zuby těchto šelem lámaly asi třikrát častěji než u současných predátorů. Důvodem měl být jednoduše hlad. Je známo, že v dobách potravní nouze šelmy intenzivněji využívají svou kořist tak, že ohlodávají kosti, a to poškozuje jejich zuby.

Teorii o tom, že velcí američtí predátoři před 12 000 lety "vyhladověli k smrti", však nyní vyvrací nová studie. Larisa DeSantisová z Vanderbiltovy univerzity se svými kolegy zkoumala zuby patnácti amerických lvů a patnácti smilodonů, které pocházely rovněž z La Brea Tar Pits. Aplikovala na ně novou metodu (dental microwear texture analysis, DMTA), která využívá konfokální mikroskop k vytvoření trojrozměrného snímku povrchu zubu, na němž je možné analyzovat mikroskopické opotřebení. Žvýkání masa vytváří malé paralelní škrábance, zatímco okusování kostí zanechává na zubech větší a hlubší jamky.

Larisa DeSantisová zjistila, že opotřebení zubů amerických lvů se podobá dnešním gepardům(Acinonyx jubatus), kteří se při krmení vyhýbají kostem. Naproti tomu šavlozubí lvi kosti pravidelně drtili stejně, jako to dělají současní afričtí lvi (Panthera leo). U obou druhů však platí, že zuby staré 11 500 let, které pocházejí z doby jejich zániku, nejsou o nic víc poškozené než zuby staré 30 000 až 35 000 let, kdy šelmy podle všeho měly potravy dostatek. Ve skutečnosti se zde projevuje spíše opačný trend a starší zuby jsou nepatrně opotřebovanější než ty mladší. Podle autorů studie to znamená, že příčinou vyhynutí smilodonů a amerických lvů nemohl být nedostatek kořisti. Vyšší počet zlámaných zubů, na který poukazuje studie z roku 1993, vysvětlují tím, že k poškození zubů docházelo ne při krmení, ale samotném lovu a stržení velké kořisti. Šavlozubí tygři i američtí lvi měli delší zuby, které se lámou snadněji, a jejich kořist byla mnohdy větší než kořist současných druhů šelem.



Australské stopy plavoucích dinosaurů

15. ledna 2013 v 16:21 Pravěké zajímavosti
Australský Queensland se pyšní jedinou známou stezkou stop, kterou po sobě zanechalo stádo prchajících dinosaurů. Podle nové studie však stopy patří spíš plavajícím než běžícím dinosaurům.


Dinosauří stezka Lark Quarry je stará 95 až 98 milionů let. Zachovala se v pískovcovém podloží, které je pozůstatkem po naplaveninách na břehu řeky. Od doby jejího objevu v 60. letech minulého století se předpokládá, že otisky zanechalo smíšené stádo několika desítek malých teropodních či ornitopodních dinosaurů. Vedoucí nové studie Anthony Romilio z Queenslandské univerzity však takovou interpretaci považuje za nesprávnou. Mnohé stopy totiž nejsou nic jiného než podélné rýhy, které po sobě zanechaly drápy dinosaurů. Jiné zase vytvořily letmé doteky špiček prstů.

Je dost obtížné si představit, že by takové stopy zanechala běžící či kráčející zvířata. Daleko pravděpodobnější je podle Anthonyho Romilia scénář s plavajícími dinosaury. Skupina se pohybovala ve vodě o hloubce od 14 do 40 centimetrů. Podivné rýhy a otisky zanechali dinosauři, kteří nebyli o moc větší než kuře a dna se dotýkali jen drápy nebo konečky prstů. Naopak největší dinosauři, kteří se vodou spíš brodili a zanechali tak otisky celých nohou, byli velcí jako pštros emu. Vzhledem ke kolísání výšky hladiny vody se vědci také domnívají, že stezka otisků vznikala v průběhu několika dnů nebo dokonce týdnů.


Palaeoloxodoni vymřeli mnohem později, než se myslelo

9. ledna 2013 v 14:55 Pravěké zajímavosti
Chobotnatec Palaeoloxodon, který měl vymřít před 10 000 lety, žil ve skutečnosti ještě o 7000 tisíc let později za vlády čínských dynastií Šang a Čou. Nasvědčují tomu fosilie, bronzové sošky slonů i paleoklimatická data.

Fosilní nálezy i umělecká díla dokazují, že ještě před asi 3000 lety žili v severní Číně sloni. Předpokládalo se, že šlo o slony indické (Elephas maximus), které dnes najdeme jen v nejjižnější části země. Slon indický vyžaduje tropické klima, ale v té době byla teplota vyšší než dnes. Na první pohled tedy přítomnost slonů indických v severní Číně nevypadá nijak nelogicky. Pochybnosti ale přinesl nový výzkum čínského historického klimatu. Jeho výsledky naznačily, že ani v období holocénního klimatického optima nebylo v severní Číně dost teplo na to, aby zde zimomřiví sloni indičtí dokázali přežít. Čínští vědci proto začali podrobně zkoumat fosilie slonů, které byly objeveny na počátku minulého století.

Výsledky naznačují, že před asi 3000 lety nežili v severní Číně sloni indičtí, ale docela jiní chobotnatci: sloni rodu Palaeoloxodon, kteří podle našich dosavadních znalostí vymřeli někdy okolo rozhraní pleistocénu a holocénu před 10 000 lety. Vypovídají o tom zejména fosilní kly slonů ze severní Číny, které jsou silnější a delší než u slonů indických. Navíc jsou téměř rovné, zatímco sloni indičtí je mají zakřivené.



Další důkazy přineslo33 bronzových sošek slonů starých 2300 až 4100 let, které vznikly za vlády dynastií Šang a Čou. Sloni mají na konci chobotu jeden či dva výběžky, kterým se říká "prstíky" a které jim slouží k uchopení malých předmětů. Jak vypadal chobot pravěkých slonů rodu Palaeoloxodon, nevíme. Jisté však je, že sloni indičtí mají jen jeden prstík, zatímco ti na starých bronzových soškách ze severní Číny dva. A to znamená, že vzorem sochařů v žádném případě nemohl být slon indický. Sloni Palaeoloxodon tak zřejmě žili o hodně déle, než se vědci odvažovali předpokládat.



Zajímavý objev, Canis dirus

1. ledna 2013 v 19:24 Pravěké zajímavosti
Paleontologové z Nevadské univerzity v Las Vegas objevili kost pravlka. Je to první důkaz o tom, že vymřelá psovitá šelma kdysi žila i na území dnešní Nevady.

Největší psovitou šelmou Ameriky byl pravděpodobně pleistocénní pravlk obrovský, jehož latinské jméno Canis dirus znamená "strašný vlk". Dospělí jedinci měřili asi 1,5 metru a jejich tělesná hmotnost mohla dosáhnout až 80 kilogramů. Pravlk vyhynul spolu s ostatními příslušníky megafauny asi před 10 000 let. Důvodem mohl být nedostatek potravy a konkurence v podobě vlků obecných (Canis lupus). Na základě fosilních nálezů víme, že pravlk obýval téměř celé území Spojených států. Nejnověji jeho přítomnost paleontologové prokázali v Nevadě, kde byla nalezena záprstní kost (metapodium). Její stáří odhadují na 10 000 až 15 000 let.



Fosilie pochází z Upper Las Vegas Wash v oblasti Tule Springs, která je známá nálezy různých druhů zvířat z doby ledové. Nález kosti pravlka přišel jen krátce poté, co zde vědci z Nevadské univerzity v Las Vegas objevili fosilii šavlozubé kočkovité šelmy, která na fosilním záznamu jižní Nevady také chyběla. Tyto objevy dokládají, že v pleistocénu zde žila stejná megafauna jako v ostatních státech Jihozápadu. Ta je dobře prostudovaná zejména díky asfaltovým jezírkům La Brea Tar Pits v Kalifornii, kde svého času uvázlo velké množství zvířat a asfalt uchoval jejich těla.