Duben 2012

Ve stínu plazů

28. dubna 2012 v 13:18 Pravěké zajímavosti
Pod pojmem "Ve stínu plazů" si jistě každý představí malé, vesměs nenápadné tvory, kteří se tehdy, zatím ještě pomalu na Zemi zabydlovali. Ve společnosti plazů bychom je marně hledali. Nedokázali totiž vzdorovat, bránit se ani konkurovat obrovské přesile všemocných plazů. Proto žili ve skrytu lesních houštin, v korunách stromů a nezřídka i pod ochranou noční temnoty. V té době by nikdo na budoucnost těchto bezvýznamných zvířat nesázel. A přece to byli přímí předkové tvorů, kterým bylo souzeno už zanedlouho vystoupit na nejvyšší příčku vývojového žebříčku. Takto opatrně a zcela ve stínu plazů začínali svou životní pouť savci. Před plazy měli sice respekt, ale už je některými schopnostmi předčili. Byla to zejména vysoká míra přizpůsobivosti, jíž vděčili za přežití všech drastických změn, které postihly svět v závěru druhohorní éry. Na rozdíl od konzervativních plazů dokázali pružně reagovat na měnící se podmínky životního prostředí a dokonce jich využít ve svůj prospěch. Oproti primitivnějším plazům byli pro život lépe vybaveni a během vývoje se stále zdokonalovali. Proto se ihned po rozpadu plazí říše začali přímo bouřlivě rozvíjet a rozšířili se do celého světa. Překotně obsadili uvolněné prostory, a jak se přizpůsobovali jejich zvláštnostem, vytvářeli nové a nové formy, z nichž některé byly úspěšné a vyvíjely se dál do svých dnešních podob, jiné končily slepě a zanedlouho zmizely z povrchu světa.

TRIUMFÁLNÍ CESTA SAVCŮ
S nástupem novověku Země, kenozoika, nastal bouřlivý rozboj savců. Vedle drobných hmyzožravců, kteří žili v druhohorách, rychle přibývalo nových forem. Již v paleocénu se objevilo na 150 dalších rodů savců. Byli zde už zastoupeni i býložravci a šelmy. Záhy se také začala pronikavě zvětšovat jejich velikost. Nebyly to jen rozměry, ale zejména zvětšení mozku, což umožnilo těmto tvorům kvalitnější vyhodnocování smyslových vjemů. Intenzivnější mozková činnost byla úzce spjata se získáváním stálé tělesné teploty, která zdokonalila celý systém látkové přeměny v organismus. V druhohorách, kde bylo podnebí teplejší, se plazi bez této výhody obešli. Po celosvětovém ochlazení, k němuž došlo v závěru druhohor, se stálá tělesná teplota stala velkou předností. Zdokonalil se i systém rozmnožování. Mláďata savců prodělávají celý embryonální vývoj v těle matky a rodí se už ve značně pokročilém stádiu vývoje. Mnohá jsou aktivní vzápětí po narození. Další užitečnou vymožeností savců je tepelně izolační pokryv těla- srst, která je spolu se stálou tělesnou teplotou zbavila závislosti na teplotě okolí. Přizpůsobení jednotlivých forem savců typu prostředí, v němž se rozhodli žít, se odrazilo ve velikosti a tvaru těla, délce končetin, utváření lebky a zejména ve stavbě čelistí a jednotlivých zubů, které se měnily v závislosti na vykonávané funkci; jiné zuby potřebovali býložravci a jiné šelmy. Protože jsou zuby mnohdy to jediné, co se z dávných tvorů zachovalo, naučili se paleontologové číst jejich stavby, velikosti, opotřebení a dalších detailů téměř vše o jejich tehdejším majiteli.

SAVCI VÍTĚZÍ
Poklidná, dlouhotrvající idyla druhohorního světa byla ve svém závěru narušena celou řadou katastrofických událostí. Narůstající neklid zemské kůry vyvrcholil mohutnou tektonickou a vulkanickou činností, která vychýlila rovnováhu tehdejšího organického světa. Oxid siřičitý a uhličitý, které při sopečných erupcích unikaly ve velkém množství do ovzduší, způsobily výrazné ochlazení. Následující kyselé deště potom změnily chemismus vody ve světových oceánech. Měnící se poloha jednotlivých kontinentů, jejich výzdvih a s ním spojený ústup moře z celé řady oblastí měly vliv na sílu i směr proudů a tím i na vývoj podnebí. Koncem křídy se již také začaly prohloubat teplotní rozdíly mezi jednotlivými ročními obdobími. Zužování pásem s tropickým a subtropickým podnebím se spolu s chladnými zimami stalo vážnou hrozbou pro teplomilné rostlinstvo, ale i pro všechny živočichy s proměnlivou tělesnou teplotou. Nejvíce ohroženi byli velcí plazi, neboť ti se před chladem nemohli nikam ukrýt, a tak rozměry, které po dlouhou dobu byly jejich životní pojistkou, se jim nakonec staly osudnými. S novými životními podmínkami se nejlépe vyrovnali ti, kteří na ně dokázali rychle reagovat a přizpůsobit se jim. Ostatní, kteří vinou přílišné specializace lpěli na svém dosavadním způsobu života- vyhynuli. Naopak pro tvory teprve hledající své místo na Zemi, se tato doba stala velkou životní příležitostí.......Již koncem prvohor se v samotné kolébce plazů objevili živočichové, kterým bylo v budoucnu souzeno překlenout propastnou hranici mezi plazy a savci. Mnoho desítek milionů let trvalo, než sama příroda nalezla ty nejvhodnější, hodící se do nových podmínek změněného světa. Na konci celé řady více či méně zdařilých experimentů se však objevili kvalitně dokonalejší tvorové- savci. Ti začali svou existenci budovat na troskách zdecimovaného druhohorního světa. Před šedesáti pěti miliony let se tak začal formovat nový, moderní a naší současnosti již blízký svět. Kenozoikum, jak se tato poslední vývojová etapa historie naší planety Země nazývá, bylo ve znamení obrovského rozmachu všech forem, kterým se podařilo zmírněnou krizi přestát. Obrovské prostory uprázdněné vymřením plazů byly lákavou nabídnou pro rychle se rozvíjející svace. Drobní, nenápadní, většinou noční tvorové, donedávna se skrývající před nebezpečnými plazy, se náhle rozčlenili do celé řady skupin. Mnohé skončili slepě, jiné se vyvíjely a modernizovaly až do své dnešní podoby. Stejně jako mezi druhohorními plazy objevily se i mezi savci nejrůznější typy. Býložravci i dravci, trpaslíci i giganti. Nejúspěšnějšími, a proto i nejpočetnějšími, se brzy stali hlodavci. Přestože se první objevili až koncem paleocénu, už v eocénu jejich následovníci zaplavili celý svět. Velký vliv na vývoj savců mělo postupné tříštění a následná izolace pevninských ker. Zvířata jednotlivých kontinentů se vyvíjela samostatně, čímž dostávala osobitý ráz. Ani novověk nebyl ušetřen klimatických změn. Postupné ochlazování na konci mladších třetihor mělo neblahý vliv na většinu pralesních porostů. Tak jak je nahrazovala travnatá step, měnili se i její obyvatelé. Nejdrastičtějším zásahem do jejich života bylo ochlazení, k němuž došlo počátkem čtvrtohor a které nakonec vyústilo až do ledových dob.


Ceratonykus

25. dubna 2012 v 16:47 Plazopánví (Saurischia)
Ceratonykus ("rohatý dráp") byl malý teropodní živočich dosahující délky kolem 1,5- 2,5 metru a váhy 5-ti kilogramů. Tento dlouhonohý dinosaurus je známý od roku 2009 kdy jej popsali V.R. Alifanov a R. Barsbol. Ceratonykus obývající Střední Asii (Mongolsko, pouště: před asi 85- 80 miliony lety- svrchní křída) patřil do čeledi Alvarezsauridae a podčeledi Parvicursorinae. Ceratonykus se živil hmyzem jako je například termit. Měl tlamu plnou malých ,ale účinných zoubků. Byl pravděpodobně opeřený stejně jako jeho nejbližší příbuzní: Mononykus, Shuvuuia a Parvicursor.

Země v druhohorách

21. dubna 2012 v 13:32 Pravěké zajímavosti
Ve věku dinosaurů, v éře druhohor, se naše planeta od dnešní podoby výrazně lišila. Podnebí bylo teplejší a souš pokrývaly pouště nebo podivné pravěké rostliny. Krytosemenné rostliny, které dnes na Zemi převládají, tehdy neexistovaly (na konci křídy se však krytosemenné rostliny již rozšířily). Místo trav bychom našli kapradiny. Lesy netvořily listnaté stromy, ale jehličnany, palmám podobné cykasy a vysoké stromové kapradiny. Na začátku druhohor byly všechny pevniny spojené do jediného obrovitého superkontinentu. Během milionů let se rozpadl a jednotlivé desky zemské kůry, unášeny prody polotekutých hornin v zemském plášti, se zformovaly do podoby dnešních kontinentů.

ZEMĚ DNES
Pevniny na planetě Zemi v dnešní podobě se dosud pohybují, podobně jako tomu bylo v druhohorách, třebaže je jejich pohyb tak pomalý, že jej nelze během lidského života zpozornit. Za dalších mnoho milionů let bude povrch Země vypadat opět jinak.

STÁŘÍ DRUHOHOR
Druhohory začaly asi před 251 miliony lety a skončily před 65 miliony lety. Tato nepředstavitelně dlouhá éra znamená jen malý zlomek celé historie Země. Vědci ji člení na tři periody: trias, jura, křída. Celá éra druhohor trvala asi 186 milionů let.

ŽIVOT V TRIASU
První dinosauři se objevili v triasu před asi 230 miliony lety. Žili zároveň s krokodýly, ještěrkami, pterosaury (létajícími ještěry) a želvami. Podél vodních toků rostly kapradiny, kapraďosemenné rostliny a cykasy, na suchých místech pak jehličnany. Vnitrozemí pokrývaly rozlehlé horké pouště.

NEJZNÁMĚJŠÍ ŽIVOČICHOVÉ TRIASU
Euparkeria, Lagosuchus, Herrerasaurus, Eoraptor, Staurikosaurus, Coelophysis, Plateosaurus,.....
Dravý Herrerasaurus žil asi před 228 miliony lety. Výškou sahal člověku asi do pasu.

ZEMĚ V TRIASU
V období triasu tvořila veškěrá souš na Zemi obrovský prakontinent zvaný Pangea. Obklopoval jej jediný souvislý oceán Panthalassa. Když se začala Pangea trhat, vytvořilo se mezi severní a jižní částí moře Tethys.

ŽIVOT V JUŘE
Když se rozdělily pevniny, přinesly vlhký oceánský vzduch do vnitrozemských pouští déšť. Poblíž vody tu začaly růst kapradiny, cykasy, kapraďosemenné rostliny a přesličky, jehličnany zůstaly na sušších stanovištích. Ohromní býložravý i draví dinosauři nakonec sdíleli souš nejen s krokodýly a pterosaury, ale i s orvními ptáky a savci.

NEJZNÁMĚJŠÍ ŽIVOČICHOVÉ JURY
Dilophosaurus, Ceratosaurus, Allosaurus, Apatosaurus, Brachiosaurus, Stegosaurus, Camptosaurus,.....
Lehlý a štíhlý dilofosaurus byl delší než kůň a stavba těla svědčí o tom, že se pohyboval rychle. Žil před asi 200 miliony lety a byl masožravý.

ZEMĚ V JUŘE
Pangea se v juře rozpadla na severní Laurasii a jižní Gondwanu. Jak se od sebe vzdalovaly, vyvíjela se na nich odlišná společenstva dinosaurů. Jižní Amerika byla dosud spojená s Afrikou, a tak se po nich mohli dinosauři volně pohybovat.

ŽIVOT V KŘÍDĚ
V této periodě žilo více druhů dinosaurů než kdykoliv dříve. Býložravci s ostrými zuby spásali krytosemenné rostliny, které nahradily starší typy vegetace. Objevily se jehličnany i listnáče podobné dnešním, stejně jako žáby, hadi, ptáci, savci. Na souši, v moři i ve vzduchu nicméně dosud vládli pradávní plazi.

NEJZNÁMĚJŠÍ ŽIVOČICHOVÉ KŘÍDY
Velociraptor, Tyrannosaurus, Ankylosaurus, Styracosaurus, Parasaurolophus, Triceratops, Spinosaurus,.....
Styrakosaurus byl vysoký jako člověk. Žil asi před 76- 70 miliony lety.

ZEMĚ V KŘÍDĚ
Během křídy nabývala Země zvolna svou dnešní podobu. Vznikala a rozšiřovala se mělká moře, která členila pevniny v menší ostrovy. Koncem křídy byla Severní Amerika rozdělena na východní a západní ostrov. Vznikaly Andy a Skalnaté hory, ale dosud neexistoval Himálaj.

Nigersaurus

17. dubna 2012 v 18:32 Plazopánví (Saurischia)
Nigersaurus ("ještěr z Nigeru") byl sauropod s tlamou ve tvaru hlavice vysavače. Měl přes 80 malých zubů v řadě. Za každým zubem čekal soubor dalších navršených do sloupců, připravených vsunout se na uvolněné místo. Když se nějaký zub opotřeboval, vypadl, a další zub z řady za ním zaujal jeho místo. Zuby měl tak malé, že jeho potrou mohly být jen měkčí rostliny. Průměrný jedinec mohl být dlouhý 9 až 15 metrů, takže patřil mezi středně velké sauropody. Na americké, nedohledně dlouhé giganty, čnící se až do nebe zkrátka neměl, ale ve své oblasti byl poněkud zajímavým. Obýval oblast dnešní sahary ve spodní křídě a jeho fosilie byly nalezeny v Nigeru. Nigersaurus byl popsán v roce 1999 těmito vědci: P.C. Serenem, Beckem, D.B. Dutheilem, H.C.E. Larssonem, Lyonem, Moussem, R.W. Sadleirem, Sidorem, D.J. Varricchionem, G.P. Wilsonem a J.A. Wilsonem.
Nigersaurus hledající měkké rostliny k potravě....
Sarcosuchus útočící na zmateného Nigersaura, který sešel k jezeru, aby se napil. Svou potřebu napít se však už neukojí.

Dacentrurus

16. dubna 2012 v 18:46 Ptakopánví (Ornithischia)
Tento evropský "trnitý ocas" žil ve stejné době jako jeho blízký příbuzný ,severoamerický stegosaurus, tedy ve svrchní juře. Již jeho název napovídá, že měl ohromné trny nejen na ocase ,ale měl i dvě řady špičatých trnů a tvrdých plátů na hřbetě dlouhé někdy i přes 45 cm. Byl to býložravec dlouhý od 4,5 m po 8 m a někdy i více. Nohy dacentrura byly jako sloupy a jeho stehenní kosti o mnoho delší než holenní. Masožravému teropodovi utéct nedokázal, ale byl dobře vybaven pro obranu- mohl ocasem švihnout do stran, přičemž velké trny hrozily útočníkovi těžkým zraněním. Jeho pozůstatky byly nalezeny na několika lokalitách v západní Evropě a zahrnují možná i jedno z jeho vajec. Byl popsán roku 1902 Fredericem Augustem Lucasem, americkým ředitelem muzea. Dacentrurus žil na území Anglie, Francie, Portugalska a Španělska.


Caudipteryx

14. dubna 2012 v 16:34 Plazopánví (Saurischia)
Nález tohoto malého, opeřeného dinosaura vzbudil ve světě paleontologie senzaci a zároveň byl klíčem o dokladu, že dinosauři byli předci ptáků. Dinosauři a ptáci patří do stejné skupiny - ptáci jsou dnes skupinou teropodních dinosaurů, která přežila velké vymírání na konci křídy. Caudipteryx ("ocasní pero") měl vyvinuté peří po celém těle, včetně předních končetin a ocasu. Peří Caudipteryxe mělo všude jinou strukturu, někde bylo prachové, jindy se dokonce zachovala brka s cévkami. Krátké přední končetiny porůstala souměrná pera, což dokazuje ,že tento tvor neuměl létat. Na předních tlapkách měl tři prsty s drápy a na zadních byly taktéž tři prsty s drápy. Měl dlouhé štíhlé zadní nohy ,které byly dobře přizpůsobeny k běhu. Jeho malou, krátkou hlavu doplňoval zahrocený zobák se zuby v přední části horní čelisti, spodní čelist byla bezzubá. Kaudipteryx měl v žaludku kameny- gastrolity, a z toho se vyvozuje, že se živil jak rostlinnou stravou, tak i živočišnou. Gastrolity pomáhaly rozmělňovat rostliny. Caudipteryx obýval před asi 136- 120 miliony lety (tedy v době spodní křídy) Čínu a její břehy jezer. Zkameněliny Caudipteryxe byly poprvé objeveny v provincii Liaoning (Čína) v roce 1997 a již o rok později byl tento zajímavý živočich dosahující délky jednoho metru a váhy do 10 kilogramů popsán.
Popis k obrázku: Dva jedinci Caudipteryxů se hádají o právě ulovenou potravu- v tomto případě o malou ještěrku. Za nimi lze spatřit nevelkou vodní plochu- nejspíš se jedná o jezero. V dáli je hustá bílá mlha, která znemožňuje vidění dinosaurům. Tato oblast ,kterou vidíme na obrázku představovala prostředí, v kterém Caudipteryx kdysi žil.
Připravil jsem pro Vás nový design ,snad se Vám bude líbit, ale možná ho po nějakém čase opět změním.

Konec éry dinosaurů

8. dubna 2012 v 17:26 Pravěké zajímavosti
Před asi 75 miliony lety žilo více druhů dinosaurů než kdy jindy, třebaže o deset milionů let později vymizeli všichni (kromě ptáků). Ve skutečnosti nepřežil žádný suchozemský živočich těžší než pes. Vymřeli i létavý pterosauři a mnoho mořských tvorů. Při nejmenším 80 teorií se pokouší vysvětlit, jak mohlo tolik organismů zmizet z povrchu Země. Mnohé jsou nesmyslé- nikdo si již například nemyslí, že byli dinosauři rak velcí, že se nemohli rozmnožovat. Dodnes však odborníci diskutují o tom, co se mohlo stát. I když je z fosilních nálezů těžké usoudit, jak rychle probíhalo hromadné vymírání, mnozí vědci předpokládají, že bylo způsobeno náhlou katastrofou, například srážkou s velkým asteroidem nebo kometou.



(Obr. nahoře) - Takto ztvárnil výtvarník Chicxulubský kráter.

(Obr. vlevo) - Asteroid (nebo kometa), jehož dopad vytvořil Chicxulubský kráter, narazil na Zemi desettisíckrát větší silou, než kolik mají všechny jaderné bomby dohromady.

(Obr. vpravo) - Kráter je dnes pohřben pod vrstvou hornin silnou 1100 m, která se vytvořila během milionů let z mořských usazenin. Zůstaly jen náznaky přítomnosti kráteru na části pevniny a mořského dna.

PRUDKÁ SRÁŽKA
Začátkem 90. let 20. století objevili geologové v Mexiku kráter široký 180 km. Zdá se, že vznikl po dopadu asteroidu na Zem před 65 miliony lety- právě v době, kdy zmizeli dinosauři. Musela to být zničující rána, která vedla ke katastrofálním následkům. Do ovzduší se dostalo obrovské množství prachu a oblaka nadlouho zakryla slunce. Je možné, že někteří dinosauři, co přežili dopad, pak zahynuli během temných, mrazivých měsíců, které po strašlivé události následovaly.





POSLEDNÍ Z DINOSAURŮ
Pozoruhodná zkamenělá kostra kachnozobého dinosaura edmontosaura (Edmontosaurus) ukazuje, že byl v okamžiku smrti koncem křídy stočen do klubíčka. Edmontosaurus patřil k druhům, které přežily až do samého konce křídy a pak vymizely. Zkoumání fosilních nálezů odhalilo, že hned poté, kdy edmontosaurus i další dinosauři zmizeli, rozšířily se náhle kapraďorosty. Tyto rostliny vzkvétaly a jako první znovu osídlily zpustošenou krajinu.



SOPKY
Když došlo ke srážce u Chicxulubu, trpěli již zřejmě dinosauři následky mohutných sopečných erupcí v Indii. Po tisíce let se z puklin v zemské kůře vylévala láva, která tvořila vrstvy silné několik kilometrů na ploše velké jako Aljaška a Texas dohromady. Prach a popel padající z nebe zakrývay slunce a změnily podnebí na Zemi.


ZÁNIK ŽIVOTA V MOŘI
Ať už zničila dinosaury před 65 miliony lety jakákoliv pohroma, způsobila zároveň rozsáhlé vymírání mořskývh organismů. Katastrofa postihla plesiosaury, amonity a belemnity (příbuzné dnešním chobotnicím), některé ryby a drobné jednobuněčné organismy s vápenitými schránkami. Ichtyosauři spolu s některými druhy krokodýlů vyhynuli již dříve, možná je vytlačili žraloci.


Dinosaury možná vyhubil jiný asteroid, než se myslelo

3. dubna 2012 v 17:09 Pravěké zajímavosti
Pod hladinou Indického oceánu západně od Indie se možná skrývá obrovský kráter, jehož vznik před 65 miliony let se kryje s obdobím vymírání dinosaurů. Převládajícím vysvětlením konce dinosauří éry přitom zatím je dopad menšího asteroidu do oblasti mexického poloostrova Yucatán.

Jeden asteroid dopadl na Yucatán, mnohem větší možná poblíž Indie.

Kráter Chicxulub na Yucatánu má průměr 180 kilometrů a způsobilo ho těleso o průměru osm až deset kilometrů. Potenciální kráter u indického pobřeží je mnohem větší. Jeho průměr je 500 kilometrů a geologové odhadují, že ho vytvořil asteroid o průměru 40 kilometrů.

Zatím však není jisté, zda geologický útvar známý jako pánev Šiva skutečně vznikl srážkou Země s kosmickým tělesem. Sankar Chatterjee z americké univerzity Texas Tech je o tom přesvědčen. S kolegy nasbíral na podporu své teorie řadu důkazů, další chce koncem roku získat během expedice do západní Indie.

Dinosaury zřejmě zabila změna klimatu vyvolaná dopadem asteroidu.

Geologové budou hledat roztavené horniny, neobvykle vysoké koncentrace iridia, na něž je řada asteroidů bohatá, magnetické nanočástice, stopy po gigantických vlnách tsunami a další indicie dávné katastrofy. Informuje o tom web Americké geologické společnosti.

Pokud se skutečně jedná o kráter po dopadu kosmického tělesa, srážka musela být tak mohutná, že se zemská kůra odpařila a odhalila horký materiál pláště, který vzniklou prohlubeň zaplnil. Pohyby okolní zemské kůry by vysvětlovaly intenzivní sopečnou činnost na západě Indie, k níž v té době došlo.

Důsledky pro klima by v takovém případě měly celoplanetární charakter. I změny vyvolané menším mexickým asteroidem přitom odborníci považují za natolik dramatické, že mohly vést k vyhynutí dinosaurů a řady dalších živočišných i rostlinných druhů.

Pánev Šiva je možná obrovský kráter po dopadu asteroidu.

zdroj článku: http://www.tyden.cz

Falcarius

1. dubna 2012 v 19:48 Plazopánví (Saurischia)
Tento druh patří k prvním terizinosaurům- bizardní skupině teropodů, která se vyznačovala stavbou kostí známou jak u býložravců, tak u masožravců. Falcarius (srpař, kosař) měl široké boky, okrouhlé zuby a dlouhý krk- jako býložravec. Měl však také 12 cm dlouhé, srpovitě zahnuté drápy, chodil po dvou a peří měl jako masožravci. Byl nalezen v Utahu (USA). Byly posbírány stovky jedinců, ale jen málo jich bylo prozkoumáno. Byl dlouhý 4 metry a byl to pravděpodobně všežravec.