Březen 2012

Paže a drápy dinosaurů

19. března 2012 v 17:44 Pravěké zajímavosti
Dinosauři měli většinou paže kratší než nohy, protože se vyvíjeli z předků běhajících po zadních nohou (př. Euparkeria), kteří používali přední jen k uchopení kořisti. Většina dravých dinosaurů si tuto stavbu těla zachovala a krátké paže zakončovaly tři prsty s drápy, ačkoliv někteří měli prsty dva nebo pět. U čtyřnohých býložravců se přední končetiny vyvinuly ve sloupovité nohy nesoucí tělo, i když byly obvykle kratší než zadní. Většina býložravců měla čtyři nebo pět prstů s drápy přeměněnými v kopyta s širokým okrajem, ale u některých dinosaurů byl palec zakončen dlouhým ostrým drápem.


DLOUHÁ PAŽE S DRÁPY
Paže delší než člověk a zakončené velkými drápy jsou jediné známé zbytky deinocheira (Deinocheirus, "hrozná ruka"). Soudě podle paží byl tento dinosaurus mohutný, ale jeho skutečnou velikost a vzhled jsou tajemstvím; možná byl malý a měl jen nesmyslně veliké končetiny. Někteří vědci se domnívají, že lovil velká zvířata. Jiní tvrdí, že se zavěšoval na stromy jako lenochod nebo používal dlouhé paže k rozhrabávání termitišť.


MALÉ PAŽE
Tyranosaurus je jedním z největších masožravců, kteří kdy na Zemi žili, i když měl maličké paže, kterými si stěží dosáhl k tlamě. Lidé se dříve domnívali, že se jednalo o zakrslé paže, ale v roce 1989 našli vědci úplné pažní kosti s otisky úponu svalů. Nález dokazuje, že paže byly dost silné na to, aby uzvedly dospělého člověka. Vědci mají myšlenku, že Tyranosaurus si možná drobnými pažemi přidržoval kořist, než ji usmrtil stiskem čelistí.


PROTISTOJNÝ PALEC
Troodon (Troodon, "zraňující zub") a mnoho dalších dinosaurů měli protistojný chápavý palec. Podobně jako člověk jím dokázal pohybovat různými směry proti ostatním prstům, což mu umožňovalo uchopit malou kořist, například ještěrky. Dopředu namířené velké oči usnadňovaly lov za šera a zaznamenaly i rychlé živočichy. Na svou velikost měl troodon nezvykle velký mozek, a bývá proto někdy považován za nejbystřejšího dinosaura.


SMRTELNÉ ZBRANĚ
Deinonychus (Deinonychus, "strašlivý dráp") dostal jméno podle velkého srpovitě zahnutého drápu na palci zadní nohy. Zvláštní svaly zatáhly dráp dozadu a pak jím ostře sekly dolů, takže pronikl šupinatou kůží a svaly. Aby se drápy neotupily, držel je deinonychus při chůzi zvednuté.


DIVOKÝ PŘÍBUZNÝ VELOCIRAPTORA
Deinonychus. dvakrát větší než jeho příbuzný velociraptor, byl zdatný a obratný lovec. Pravděpodobně kořist honil a pak na ni skočil, přičemž při prudkých pohybech urdžoval rovnováhu pomocí tuhého ocasu, Při útoku byly zadní drápy vždy nachystané seknout a drápy na předních končetinách byly připravené chytit kořist. Pravděpodobnou kořistí byl tenontosaurus, býložravec velký jako kůň.



VÍCEÚČELOVÉ TLAPY
Palec i ostatní prsty na ruce iguanodonta byly podobně jako čepele na švýcarském vojenském noži použitelné k různým účelům. Když kráčel po všech čtyřech, vytvářely tři střední prsty s kopyty chodidlo. Malíček mohl iguanodon přehnout, uchopit listnatou větvičku a podat si ji do tlamy. A jestliže byl nucen se bránit, mohl zasáhnout nepřítele ostrým palcem jako dýkou.


OD PAŽÍM KE KŘÍDLŮM
Masožraví dinosauři měli většinou krátké paže, ale u jedné skupiny -maniraptorů- byly paže silně prodloužené. Do této skupiny dinosaurů patřili obávaní lovci, jako deinonychus a velociraptor, stejně jako pravěký pták archeopteryx. Většina paleontologů se domnívá, že se ptáci vyvinuli z menších maniraptorů, než byl deinonychus nebo velociraptor, a dlouhé paže se postupně přeměnily na křídla.


Historie drápu

18. března 2012 v 22:07 Pravěké zajímavosti
V roce 1983 objevil amatérský sběratel fosilií, Angličan Wiliam Walker, při svém pátrání po zkamenělinách v lomu na jílovec v Surrey velký kámen ve tvaru koule, ze kterého vyčuhoval malý kousek kosti. Pomocí svého kladívka ho rozbil a z kamene vypadly kusy obrovského drápu měřící 35 cm. Poslal svůj objev do Přírodovědného muzea v Londýně, kde bylo zjištěno, že se jedná o unikátní objev- dráp masožravého dinosaura. Muzeum vyslalo do Surrey tým specialistů, aby místo nálezu prozkoumali. Vědci objevili další kosti- celkem téměř dvě tuny. Dinosaurovi dali přezdívku "těžký dráp".


Záchrana drápu

Aby nedošlo k vysoušení nebo lámání kostí, byly některé z nich zabaleny do obvazů z pálené sádry, jiné do hliníkových fólií a překryty plastickou pěnou. Pro odstranění kamene z okolí fosilie byly použity speciální stroje. Ke zpevnění kostí byla použita pryskyřice. Z ní a ze sklolaminátu byly vytvořeny i kopie kostí a rozeslány do dalších muzeí.


Obtížná skládanka

Když vědci složili nalezené kosti, zjistili ,že došlo k objevu nového druhu dinosaura, který nazvali Baryonyx walkeri. Baryonyx řecky znamená "těžký dráp" a walkeri je na počest jeho objevitele Wiliama Walkera. Baryonyx měřil na délku 9-10 metrů, pravděpodobně stál na zadních nohách a byl vysoký 4 metry. Musel vážit kolem 2 tun. Dlouhé úzké čelisti vyzbrojené množstvím zubů připomínají čelisti krokodýla, což svědčí o tom, že do jeho jídelníčku patřily i ryby. V jeho žaludku byly nalezeny rybí zuby a šupiny. Dlouhý dráp byl zřejmě na palci. Není jasné, zda ryby chytal pomocí těchto drápů nebo přímo do tlamy jako krokodýl. Jílovcový lom, kde Baryonyx před 124 milióny let zahynul, byl v té době jezerem ve velké povodňové oblasti. Jezero obklopovaly bažiny plné přesliček a kapradin. Když dinosaurus uhynul, kleslo jeho tělo na dno jezera, kde bylo rychle překryto jemným bahnem a naplaveninami. Ve stejně starých horninách byly nalezeny zkameněliny býložravých dinosaurů včetně velkého iguanodona. Ale Baryonyx je jediným masožravým dinosaurem v celém světě, jehož pozůstatky byly nalezeny v horninách tohoto stáří. Podobný nález byl učiněn před asi třiceti lety na Sahaře, takže dinosauři typu Baryonyxe byli pravděpodobně rozšířeni ve velké oblasti od Anglie až po severní Afriku.



Evoluce koně

13. března 2012 v 18:21 Pravěké zajímavosti


PRVNÍ ZPRÁVA O KONI
Na počátku stojí malý prakoník velikosti lišky (30 cm v kohoutku), který žil ve spodním eocénu a dostal jméno Hyracotherium. Nejstarší fosilie byly nalezeny již v roce 1840. Prakoník žil v bažinatých eocénských lesích Severní Ameriky a Evropě, kde spásal listy nízkých rostlin. Byl stavěný na rychlý běh. Měl krátký krk, prohnutá záda, dlouhý ocas k udržování rovnováhy a dlouhé štíhlé nohy. Uspořádání prstů na končetinách- na předních měl čtyři dlouhé prsty a na zadních pouze tři- rychlému pohybu také napomáhalo.


V oligocénu byli koně o něco vyšší....

DRUHÁ ZPRÁVA O KONI
Je oligocén a vyvinul se Mesohippus. Tento koník měřil v kohoutku 60 cm, měl rovnější hřbet, delší končetiny a větší třenové zuby než jeho eocénní předek. U předních končetin se snížil počet prstů- byly jen tříprsté, tudíž umožňovaly rychlejší běh. V oligocénu se během vývoje objevil Miohippus, který byl poněkud větší než Mesohippus a měl dlouhý prostřední prst na obou předních končetinách. Toto uzpůsobení mu pomáhalo nadzvednout tělo více ze země, a tak se Miohippus mohl snadněji pohybovat.



V miocenní době docházelo u koňovitých k pokračujícímu zvětšování rozměrů.......

TŘETÍ ZPRÁVA O KONI
Miocenní kůň zvaný Merychippus již dosahoval velikosti poníka. Prostřední prsty na končetinách byly ve srovnání s předcházejícími vývojovými formami velmi dlouhé, takže Merychippus žil celý svůj život na špičkách. Stavba končetiny se tak přizpůsobovala rychlému běhu po pastvinách a v důsledku spásání tvrdé trávy se přizpůsobovaly i zuby, především stoličky, které se vrásnily. Předcházející koňovití žili v lesích a živili se šťavnatými měkkými listy. Jejich potomci v miocénu změnili prostředí a zvykli si žít na otevřených pláních.


Různé pokusy a změny ve vývoji koňovitých trvaly již 50 milionů let. Teď nastává doba pliocénu. V této době se objevil první kůň s jedním prstem......

ČTVRTÁ ZPRÁVA O KONI
První kůň s jedním prstem byl Pliohippus. Struktura tříprsté končetiny už byla překonána. Postranní prsty se postupně redukovaly, až zmizely. V tomto období se vyskytovaly druhy, kterým končetiny končily prodlouženým prstem, jenž byl opatřen velkým širokým kopytem. Kůň byl nyní opravdu připraven na život na otevřených pláních a také na rychlý běh.


Téměř po 56 miliónech let se vyvinul moderní kůň.....

PÁTÁ ZPRÁVA O KONI
Druh vyskytující se v pleistocénu byl rychlý běžec, který se živil spásáním trávy. Žil ve velkých stádech téměř na všech kontinentech. Jedinými potomky těchto prehistorických stád jsou kůň Przewalského, dva druhy divokých oslů a tři druhy zeber. Kůň se za poslední 2 milióny let výrazně nezměnil. To znamená, že si můžeme udělat představu o jeho podobě v pleistocénu studiem jeho divokých potomků, kteří žijí v současnosti.





Kritosaurus

8. března 2012 v 15:36 Ptakopánví (Ornithischia)
Kritosaurus byl pravděpodobně dlouhý kolem 13-ti metrů a vzhledově se podobal velmi hadrosaurovi. Neměl žádný hřeben a mohl nejspíš patřit mezi hadrosaurovi nejbližší příbuzné, měl stejně jako hadrosaurus kostěnou bouli na čenichu. To znamená ,že vypadal, jako by měl zlomený nos. Kosterní pozůstatky tohoto tvora byly objeveny významným Americkým paleontologem, velkým sběratelem Amerického muzea přírodních věd v New Yorku Barnumem Brownem v roce 1910. Dosahoval hmotnosti dvou až tří tun a žil v obdoví svrchní křídy na území Severní Ameriky.


Předci vlků

7. března 2012 v 17:26 Pravěké zajímavosti
V šerém dávnověku, když ještě naši Zemi neobývali žádní lidé, vznikly první formy dnešních masožravých šelem. Byli to živočichové velikosti lasičky nebo kuny, jejichž lebka a chrup vykazovaly značnou podobnost se současnými psovitými. Vědci je nazvali miacidé. Žili asi před 50 miliony lety a živili se hlavně hmyzem a malými zvířaty. Z nich vznikli v průběhu dalšího vývoje, trvajícího miliony let, bezprostřední předchůdci všech kanidů. Prvním z nich byl Hesperocyon, jenž se svou velikostí, typem a tělesnou stavbou velmi podobal dnešnímu fenekovi (pouštní lišce). Jak je známo z fosilních vykopávek, nacházelo se centrum vývoje psovitých v Severní Americe. Ti se před 7 miliony lety dostali přes tehdy existující pozemní spojení z amerického kontinentu do východní Asie. Odtud se rozšířili ve velkém množství druhů do Starého světa až po Evropu. Za praotce kanidů považují vědci "prapsa", žijícího před 5 miliony lety, kterému dali označení Tomarctus. K němu vedou kořeny současných početných druhů vlků, lišek, šakalů, kojotů a divokých psů, ovšem některé z těchto druhů jsou rovněž ohroženy vyhynutím. Teprve na konci tohoto vývoje vznikli z vlků naši domácí psi. V době kamenné už měl člověk kolem sebe divoké psy. Spolupráce při lovu se ukázala výhodou pro obě strany. Vlci pomáhali člověku zvěř ulovit a zbytky kořisti pak patřili jim. Dobrovolné sdružování vlka a člověka se stalo první fází domestikace (zdomácňování). Divocí psi se pak stávají stále více závislí na přítomnosti člověka. Ten si pak mezi nimi začíná vybírat ta zvířata, která mu více vyhovují.