Nosorožci sněhových plání

16. února 2012 v 18:20 |  Pravěké zajímavosti
Drsným přírodním podmínkám ledových dob se kromě mamutů dokázali přizpůsobit i nosorožci. Přestože jsme dnes zvyklí spojovat nosorožce s teplými tropy, byli tito obrovští savci věrnými průvodci mamutů při jejich toulkách po zasněžených pláních eurasijské tundry. Stejně jako dnes byli i v minulosti samotáři. O některých z nich jsme poměrně dobře informováni. Zasloužil se o to pravěký "umělec", který podobu těchto zvířat věrně zobrazil na skalních stěnách jeskyní, v nichž přebýval. Nejcennější informace však přinesly nálezy těl nosorožců, která se podobně jako těla mamutů zachovala v promrzlé sibiřské půdě a v ropných píscích v okolí Haliče. Také tyto nálezy poskytly paleontologům řadu poznatků o měkkých částech těl, o barvě a délce srsti, o druhu a skladbě potravy, o tom, jak vypadala mláďata, jaký byl rozdíl mezi samci a samicemi, a mnoho dalších zajímavostí. Nosorožci byli v pleistocénu velmi rozšíření. Byli to potomci úspěšných vývojových linií, jejichž začátky sahají hluboko nazpět do třetihorní éry. Podobně jako chobotnatci také nosorožci byli původně lesními zvířaty. Jedním z nich byl i dlouhonohý Dicerorhinus ,který žil i ve střední Evropě, a to už od konce třetihor. Potomkem těchto teplomilných nosorožců je teprve v současnosti vymírající nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis). Stejně jako mamuti i nosorožci byli přinuceny reagovat na klimatické změny, které nastaly v souvislocti s ledovými dobami. Úbytkem lesních porostů přicházeli o zdroj potravy, na kterou byli dosud zvyklí. Ojediněle stromy a keře rostoucí v travnatých porostech šířící se stepi k jejich obživě už nestačily, a proto museli stále častěji doplňovat svůj jídelníček spásáním trávy. Ve srovnání s měkkými a křehkými listy stromů působila tvrdá stébla stepních bylin a trav značně opotřebování chrupu. Chrup se proto začal postupně měnit a zuby stávaly odolnějšími. Nejvíce trpěly stoličky, a proto se na nich vytvořila ochranná vrstva a jejich povrch se zřasil. Jedním z prvních nosorožců, který se přizpůsobil životu v travnaté stepi, byl druh Elasmotherium sibiricum. Jak druhové jméno napovídá, byla jeho domovem Sibiř, zejména její jižní část. Odtud se rozšířil do některých částí Číny a dostal se i do střední Evropy. Byl to kolos, který svými rozměry připomínal některé třetihorní předky. Jeho roh se sice ve fosilním stavu nezachoval, ale podle velikosti hrbolu, na který roh nasedal, mohl být až dva metry dlouhý! Celý povrch těla měl tento obr porostlý hustou srstí, která ho chránila před zimou. Jiným chladnomilným typem pleistoceních nosorožců byl nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis). Spolu s mamutem patřil k nejtypičtějším představitelům živočišného společenstva ledových dob. Fosilní pozůstatky obou těchto velkých savců se často vyskytují pohromadě, dokonce i jejich ledem konzervované mršiny byly nalezeny pospolu. Nosorožec srstnatý byl vysoký 160 centimetrů a dlouhý tři a půl metru. Proti nepřízni počasí a krutým zimám byl vybaven stejně dobře jako mamut. Vrstva podkožního tuku a dlouhá srst ho chránily proti chladu a mohutný tukový hrb v přední části hřbetu mu pomáhal překlenout období hladu v zimních měsících. Byla to typická zvířata ,která žila spolu s mamuty na jižních severských ledovců. Srstnatí nosorožci pocházejí ze stepních oblastí jižní Asie. Odtud se ve středním pleistocénu dostali až do Evropy. Nikdy však nepronikli na americký kontinent. Tato zvířata lovil i mnohokrát pravěký člověk. Srstnatí nosorožci žili téměř v celé evropě a na velkém území Asie.

Dicerorhinus etruscus je představitelem významné vývojové větve nosorožců, jejíž zástupci přežili od mladších třetihor přes všechny doby ledové až do dnešních dnů. Poslední vymírání v současné době v jihovýchodní Asii.

Na rozlehlých travnatých pláních jižní Sibiře žil v pleistocénu obrovitý stepní nosorožec Elasmotherium sibiricum. Kromě srsti pokrývající jeho tělo byl pozoruhodný dvoumetrový roh.

Srstnatý nosorožec (Coelodonta antiquitatis) dobře snášel drsné přírodní podmínky ledových dob. Na rozdíl od mamutů byli nosorožci samotáři nebo vytvářeli jen malé skupinky. Na lebce měl dva rohy, z nichž přední mohl být až metr dlouhý. Zprvu žili v Asii, později se hojně vyskytovali i v Evropě, kde byly jejich kostry objeveny v celé řadě zemí. Zbytky jejich srsti se zachovaly na mršinách konzervovaných sibiřským ledem. Vyhynuli teprve koncem pleistocínu.

Stejně jako mamuti a jeskynní medvědi byli i nosorožci pro neandrtálské lovce lákavou kořistí. V zadu jdou vidět dva nosorožci srstnatí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Který díl série Putování s pravěkými zvířaty je nejzajímavější?

Nové svítání
Dravá velryba
Země obrů
Nejbližší příbuzní
Šavlozubý tygr
Cesta mamutů

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 17. února 2012 v 16:06 | Reagovat

Velice povedený článek! Skvělé! Nevím, jak ještě pochválit...

2 siamotyran siamotyran | Web | 17. února 2012 v 16:13 | Reagovat

skvělé :)

3 siamotyran siamotyran | Web | 17. února 2012 v 21:40 | Reagovat

Nemáš zač tvé články jsou na skvělé úrovni :)

4 HAAS HAAS | Web | 18. února 2012 v 15:58 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. Naše Česko by se dalo, kdybych byl cizinec, nazývat "velmi nezkrocené"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama