Leden 2012

Estemmenosuchus

30. ledna 2012 v 18:23 Život před dinosaury


Estemmenosuchus patří mezi ruské terapsidy a je bezesporu jedním z nejpodivnějších živočichů. Jeho jméno znamená doslova "krokodýl s korunou". Se svým objemným tělem a krátkým ocasem se Estemmenosuchus krokodýlovi příliš nepodobal. Měl velkou, masivní hlavu ;na hlavě měl korunu ze čtyř výrůstků podobných rohům- dva z nich po stranách a dva na temeni hlavy. Tyto výrůstky mohl používat k obraně, ale protože byly krátké a tupé, pravděpodobnější vysvětlení je, že charakterizovaly "postavení" živočicha při námluvách. "Rohy" mohly být největší u dospělých živočichů, zejména samců. Vědci nepovažují Estemmenosucha za masožravce. Tento živočich patřící mezi největší ,své doby byl velký čtyři až pět metrů a žil v Permu. Jeho zadní část tlamy opatřovaly zuby skládající se ze šesti řezáků, dvou špičáků a asi dvaceti malých řezáků. Spodní patro obsahovalo šest řezáků, dva špičáky a asi třicet menších zubů. Jeho kůže byla hladká a bez šupin.

Zatímco smečka estemmenosuchů sestupuje k jezírku, aby se napila, osamělý Eotitanosuchus je sleduje z protějšího břehu a zvažuje případnou možnost k útoku. V celkově vyprahlých podmínkách permského období sloužily oázy podobné té co vidéme na obrázku, jako dobrá loviště.

Deinocheirus

27. ledna 2012 v 16:31 Plazopánví (Saurischia)
Deinocheirus ,známý pouze podle páru předních končetin a několika ramenních kostí, je jednou z největších záhad dinosauřího světa. Jestliže to byl ornitomimid, byl to zcela jistě ve své čeledi obr, protože přední končetiny dosahovaly délky 2,5 metru. Byly opatřeny drápy dlouhými přes 25 centimetrů, které z nich dělaly hrozivé zbraně. Někteří vědci a paleontologové spekulují ,že by mohl být dlouhý až 20 metrů(!!), někteří jsou proti a předpokládají maximální délku mezi 7 až 12 metry. Jistě se však ví ,že žil v pozdní křídě na území Mongolska.


Macroplata

25. ledna 2012 v 14:37 Tvorové dávných vod
Macroplata, poměrně primitivní pliosaur rané jury, měla stále společné znaky s plesiosauřími předky; dlouhý krk z devětadvaceti obratli a docela malou hlavou. Dva jedinci z Angile, časově od sebe vzdáleni zhruba patnáct milionlů let, osvětlili trend evoluce pliosaurů. Vývojově mladší druhy měly delší hlavu a o něco větší tělo. U pliosaurů byly končetiny větší a silnější než u plesiosaurů, což jim umožňovalo kořist ve vodě pronásledovat. Macroplata dosahovala délky pěti metrů. Měla ostré zuby jako jehly a pravděpodobně její jídelníček tvořily ryby.


Preondactylus

23. ledna 2012 v 16:40 Létající Pterosauři
Preondactylus je jedním z nejstarších známých pterosaurů. Měl několik primitivních znaků, mezi něž patří např. dlouhé nohy a krátká lebka, ale byl to schopný letec, brázdící oblohu nad jezery a lagunami, kde chytal ryby. Jedna z fosilií představuje směs kostí, zřejmě vyvrhnutých velikou rybou. Preondactylus mohl být spolknout po nevydařeném přistání. Pro Preondaktyla, stejně jako pro ptáky, byl dobrý zrak a koordinace pohybů zásadními předpoklady pro let. Studium lebek pterosaurů ukazuje, že tito živočichové měli dobře vyvinuté mozky, umožňující jim přesně řídit let. Rozpětí křídel činilo jeden a půl metru. Fosilní nálezy tohoto pozdnotriasového ,létajícího plaza se našly v Itálii.


Sinornithosaurus

21. ledna 2012 v 20:07 Plazopánví (Saurischia)
Tento malý predátor byl téměř celý pokrytý peřím- měl chomáče prachového peří, krycí peří i primkitivní letky. Mával úředními končetinami jako dnešní ptáci, což nemohli všichni dinosauři. Na každé noze měl zahnuté drápy. Sinornithosaurus dostal jméno od slavného čínského paleontologa- Sü-singa, který popsal více opeřených dinosaurů než kdokoli jiný.

Význam jména: čínský ptačí ještěr
Doba: spodní křída
Zařazení: teropod
Potrava: masožravá
Velikost: délka 1 metr
Naleziště: Čína
Popsán: 1999

Evoluce slona

19. ledna 2012 v 18:05 Pravěké zajímavosti


PRVNÍ ZPRÁVA O SLONU
První chobotnatec vypadal úplně jinak než současný slon. Byl podobný hrochům a prastům. Tento živočich již měl pohyblivý rypák ,který můžeme nazvat i kratičkým chobotem. Žil v bažinatých oblastech nebo mangrovových porostech severní Afriky ve svrchním eocénu, zhruba pře 40 miliony lety. Dostal jméno Moeritherium.

Uplynulo miliony let a vývoj pokračuje.......

DRUHÁ ZPRÁVA O SLONU
V severní Africe se v době Oligocénu vyskytoval již nový typ slona. Phiomia, primitivní mastodont, byl větší než její předchůdce ze svrchního eocénu, který dosahoval výšky většího prasete. Až na velikost (v kohoutku měřil 2,5 metru, u slonů afrických je to 4 metry) tvarem těla začíná připomínat dnešního slona, i když měla Phiomia stále krátký chobot, měla velmi dlouhou spodní čelist a čtyři krátké kly, které používala k vyrývání nízkých suchozemských rostlin.

Nastává doba miocénu a vývoj nám přichystal další změny.....

TŘETÍ ZPRÁVA O SLONU
Sloni v miocénu vypadali téměř stejně jako dnešní sloni. Mastodont zvaný Platybelodon při svých procházkách působil trochu jako buldozer. Kly vyčnívající ze spodní čelisti měl široké a lopatovitě zploštělé. Zřejmě je používal k nabírání potravy ze země. Jeho mnohem větší příbuzný, Deinotherium (dosahoval asi 4 metry v ramenou!!), měl ve spodní čelisti kly zahnuté dolů a zřejmě je používal jako velkou vidličku při vyrývání a nabírání kořínků.

A opět uběhla dlouhá doba, teď se nacházíme v době Pliocénu..........

ČTVRTÁ ZPRÁVA O SLONU
Potomci prvních slonů vyzkoušeli během svého evolučního vývoje všechny možné tvary a velikosti čelistí, které by byly nejvhodnější pro sbírání potravy. Střídaly se tvary : vidliček, lopat, rýčů a naběráků, než se nakonec výběr ustanovil na klech a chobotu jako na nejlepším způsobu, jak dostat potravu do tlamy. V průběhu 40 miliónů let vývoje až do začátku pliocénu zvětšovali sloni postupně svoji velikost a šířili se po celém světě. Dostali se dokonce na takové kontinenty jako do Antarktidy a do Austrálie. V pliocénu se běžně vyskytovali mastodonti., jako je Stegodon. Ten vypadal jako dnešní slon africký. Měl dlouhý chobot a velké zakřivené kly. Mohl být i předchůdcem obrovského mamuta, který se hojně vyskytoval o 2 milióny let později.


.......Doba Pleistocénu je "věkem slonů"......

PÁTÁ ZPRÁVA O SLONU
Během 37 miliónů let se sloni podstatně zvětšili, vyvinul se u nich dlouhý ohebný chobot, narostli jim dlouhé kly a zvětšily se stoličky. V pleistocénu se vyskytovalo mnoho druhů slonů- obři, trpaslíci, se srstí i bez ní. Jejich největší zástupce byl Mammuthus sungari, který v ramenou měřil 5,3 metru a dále mamut srstnatý ,který měřil 4,3 metru ,což je o něco víc než má největší dnešní slon africký. Na druhé straně jeho ostrovní příbuzní nedosahovali větší velikosti než prase..............Na konci pleistocénu, asi před 12 000 lety mamuti vyhynuli. Někteří z nejodolnějších přežili až do roku 10 000 př.n.l, ale i oni nakonec zanikli. Jejich konec způsobilo mnoho příčin. Někteří z nich nebyli schopni přizpůsobit se teplejšímu podnebí, když na Zemi končila doba ledová. Dále je lovili lidé pro svoji obživu. Ale ještě dřív, než k tomu došlo, objevili se na scéně moderní sloni, které známe dnes z dnešní Afriky a Asie.





Koreaceratops

18. ledna 2012 v 15:07 Ptakopánví (Ornithischia)

Koreaceratops měřil 167 centimetrů a vážil mezi 27 a 45 kilogramy. Podle vědců se zřejmě pohyboval po zadních nohou a vedl asi život napůl ve vodě, napůl na souši. Byl sice převážně býložravý, ale jídelníček si nejspíš vylepšoval i menšími vodními živočichy. Měl hlavu připomínající papouška a do jakéhosi vějíře rozšířený ocas, který mu pravděpodobně pomáhal při plavání. Jeho fosilie byly objeveny roku 2008 v pískovcovém bloku během práce na stavbě přehrady. Objev Koreaceratopse podporuje teorii, že ceratopsové pocházeli z Asie, ale vrcholu dosáhli v době křídy na území dnešní Severní Ameriky. Žil v období spodní křídy na území Jižní Koreje.

Australopithecus

16. ledna 2012 v 16:03 Život po dinosaurech
Oproti ramapitekům byli Australopitekové vývojově podstatně pokročilejší a vyspělejší. Mnohé jejich anatomické znaky je řadí do největší blízkosti přímého předka moderního člověka. Poprvé se tento tvor představil ve dvacátých letech, kdy Raymond Dart, profesor anatomie na lékařské fakultě v Johannesburgu, získal výlitek mozkovny a část lebky malého, asi pět až šest let starého mláděte. Ihned poznal ,že se nejedná o pozůstatky vyhynulého lidoopa, ale o tvora, který měl velmi blízko k člověku. Nazval jej Australopithecus africanus, ale podle místa nálezu, kterým byl vápencový lom u Taungu v jižní Africe, se zakrátko vžilo pojmenování "Taungské dítě". Jeho zařazení do čeledi hominidae, tedy mezi lidi, se setkalo s ostrou kritikou, tehdejšího učeného světa. Teprve další nálezy pozůstatků australopitéků, které popsal slavný paleontolog Robert Broom a poté i známý "lovec" našich předků L.S.B Leakey, přiměly i největší světové kapacity, že se sklonily před názorem profesora Darta. To už ale nezůstalo jen při jihoamerických nálezech. Zbytky lebek a kostí končetin byly objeveny i ve východní Africe v Tanzanii, Keni a Etiopii. Každý z nálezů něčím obohatil a doplnil mozaiku informací, které Dartova jihoafrického "opočlověka" dokreslovaly. Australopitékové byly menší než dnešní lidé. Jejich výška nepřesahovala 125 centimetrů a hmotnost 35 kilogramů. Lebka se vyznačovala mohutnými nadočnicovými oblouky, masivními čelistmi, plochým nosem a oproti ramapitekům podstatně klenutější mozkovnou o průměrném obsahu 455 ccm. Pro srovnání dodejme, že maximální obsah lidoopů je 450 ccm. Postava australopitéků už byla zcela vzpřímená, což přinášelo řadu výhod. V otevřené krajině jim lepší výhled umožnil lépe kontrolovat okolí a kromě toho přední končetiny, nyní už nepoužívané k chůzi, se uvolnily pro jinou činnost. Tak se pomalu měnily ruce. Chůze zejména rychlá, byla patrně ještě hodně klátivá, asi jako u dnešních lidoopů. Australopitékové žili v tlupách; předpokládáme u nich určitou spolupráci, zejména při lovu a také. Nebyli to zřejmě žádní zdatní lovci, a proto na otevřených travnatých savanách, které obývali, se živili hlavně sběrem plodů, semen, kořínků a hlíz. Jen příležitostně se jim podařilo přiživit se na opuštěné kořisti velkých šelem. Australopithecus už zcela prokazatelně používal nástroje: kameny, klacky, špičaté zvířecí kosti a rohy sloužily jako obranné, méně jako útočné zbraně. S jejich pomocí drtili kosti a vyškrabovali z nich morek. Byly to však vesměs nástroje náhodně nalezené a ne záměrně vyráběné.



Globidens

14. ledna 2012 v 20:47 Tvorové dávných vod
Když byl pozdnokřídový , šest metrů dlouhý Globidens poprvé objeven roku 1912 v Alabamě, byl pojmenován podle svých pozoruhodných zubů. Měl kruhovité korunky vypadající jako řada golfových míčků zasazených do čelisti živočicha. Zuby tohoto typu jistě nesloužily k uchvácení ryb nebo olihní. Zuby byly baňaté a mimořádně tvrdé. Největší zuby měly v průměru téměř tři centimetry; zuby v přední části čelistí byly menší, podobné kolíkům. Místo toho se Globidens zřejmě živil měkkýši a korýši na mořském dně, kde drtil jejich schránky. Lebek Globidense byla dosud nalezena pouze hrstka, a to v Severní Americe, ale izolované zuby byly objeveny i v jiných částí světa. Fosilní zbytky se tedy našli v Severní Americe- Alabamě, Kancasu a Jižní Dakoty v USA.


Zub Globidense

Mei long

13. ledna 2012 v 15:07 Plazopánví (Saurischia)
Jeho zkamenělinu v pozici spánku s hlavou zastrčenou pod přední končetinu- je to poloha typická pro odpočívající ptáky. Zvíře se asi rychle udusilo jedovatými vulkanickými plyny. Je zachováno téměř úplně nedotčené. Muselo se jednat o mládě, protože lebeční kosti ještě nebyly zcela srostlé. Vědci ještě nikdy předtím nenašli spícího dinosaura. 130 milionů let stará kostra tohoto "tvrdě spícího (draka)" pochází z Číny z období spodní křídy. Byl popsán v roce 2004 a nejspíš byl dlouhý 0,5-1 metr.