Žádný druh tu není věčně..

Cteniogenys

Cteniogenys byl rod malého plaza z čeledi Cteniogenidae a řádu Choristodera, jenž zahrnuje diapsidní plazy, kteří trávili výraznou část svého života ve vodě. Cteniogenys žil na planetě před 167.7 až 70.6 miliony lety - objevil se tedy v době střední jury stupně bathon a vymizel z povrchu Země v době svrchní křídy stupně maastricht. Fosilní materiál byl objeven v těch nejrůznějších oblastech - v Severní Americe: v Jižní Dakotě, Utahu a Wyomingu - všechny v souvrství Morrison; v Kanadě: Albertě - v souvrství Oldman a Dinosaur Park; ve Velké Británii: Anglii - v souvrství Chipping Norton Limestone a Forest Marble a ve Skotsku v souvrství Kilmaluag; v Portugalsku v souvrství Camadas de Alcobaça a v Rusku v souvrství Moskovoretskaya. Jeho fosilní pozůstatky tedy naznačují, že se jednalo o velmi rozšířeného živočicha. Tento plaz byl 25 cm až 50 cm dlouhý a dosahoval hmotnosti maximálně 500 gramů. Měl dlouhý a ohebný ocas a lebka byla protáhlá a nasazená na dopředu se zužující kratší krk. Jeho čelist byla vyzbrojena jehličkovitými zuby, které se hodily převážně ke konzumaci hmyzu, nicméně je pravděpodobné, že dokázal ulovit i menší ryby. Tělo bylo pokryto poměrně silnou kůží s drobnými šupinkami. Dnes je známý jen jediný druh a to C. antiquus, který byl popsán na základě dolní čelisti nalezené již během expedice na hřebenu Como Bluff, kterou vedl jeden z nejvýznamnějších paleontologů Othniel Charles Marsh. Popis pak učinil v roce 1928 Charles Whitney Gilmore.


 

Dakosaurus

Neděle v 23:03 |  Tvorové dávných vod
Dakosaurus byl rod mořského plaza ze skupiny Crocodylomorpha, jež zahrnuje krokodýly a jejich vyhynulé příbuzné. Dakosaurus se na Zemi vyskytoval v období od svrchní jury po spodní křídu před přibližně 150 až 130 miliony lety. Obýval převážně mělká moře na území Eurasie a Jižní a Severní Ameriky, kde se živil rybami, hlavonožci a malými mořskými plazy. Svým vzhledem velmi připomínal rod Mosasaurus, který ale žil o desítky milionů let později, a to před 70 až 65 miliony lety v období pozdní křídy. Dakosaurus dosahoval délky okolo čtyř a půl metru, maximálně pak metrů pět a jeho váha se pohybovala v rozmezí od 450 kg do 900 kg. Měl charakteristickou hlavu připomínající hlavu teropodního dinosaura. Díky své lebce dostal v populárních médiích přezdívku "Godzilla". Jeho čelisti byly vyzbrojeny pilovitými zuby velkými 5,5 cm. O velikosti jeho zubů svědčí i nález zubů vylovených z mořského dna poblíž Chesil Beach v hrabství Dorset v Anglii. Výzkumníci se shodli, že vzhledem ke své velikosti měl Dakosaurus velmi velké zuby. Sice se nejednalo o vrcholového predátora, nicméně z něj jeho zuby rozhodně činily mimořádně nebezpečného protivníka. Vylovené zuby se nyní nachází ve fosilní sbírce anglického Přírodovědeckého muzea. Měl poněkud primitivní zadní ploutve, které byly delší než ty přední. Dakosaurus měl také silný ocas, který mu pomáhal při pohybu ve vodě. Rod popsal již v roce 1856 německý geolog a paleontolog Friedrich August von Quenstedt .



Cladoselache

Pátek v 18:29 |  Život před dinosaury
Cladoselache byl rod pravěkého žraloka, který žil na Zemi před 370 miliony lety v období pozdního devonu stupně famen. Jeho fosilní pozůstatky obsahují vzorky s více než sta jedinců. Obýval prostředí okolo útesů a skal ve světových mořích, která se kdysi rozprostírala v severní oblasti USA a Evropě. Lovil převážně ryby, ale nepohrdl ani jinými mořskými tvory, jakými jsou například sépie či korýši. Dosahoval délky od půl metru do 2 metrů maximálně. Na rozdíl od dnešních žraloků, neměl ústa na spodní straně hlavy a nemohl je tedy otevřít příliš doširoka. Ploutve v přední i zadní části byly široce spojeny s tělem, což z něj činilo vysokorychlostního dravce. Na vrchní straně těla podél středové osy měl dvě hřbetní ploutve, které byly ještě rozdělené. Před každou původní ploutví se nacházela jedna malá a krátká. Každá z jeho hřbetních ploutví měla špičatý tvar, který umožňoval lépe prořezávat vodu při pohybu. Ocasní ploutev byla téměř symetrická. Oči byly umístěné v blízkosti přední části hlavy a jeho nos byl kratší a tupější než u pozdějších žraloků. Samci na spodní straně těla postrádali pterygopody - přeměněné břišní ploutve používané při reprodukci. Kostra Cladoselache byla chrupavčitá a pevná, ale zároveň velmi lehce stavěná. Cladoselache musel ve svém prostředí čelit deset metrů velké pancéřnaté rybě, rodu Dunkleosteus, který byl vrcholovým predátorem devonských moří. Nicméně Cladoselache měl přece jen nad tímto obrněncem značnou výhodu, neboť byl mnohem hbitější a pružnější. Spolu s rodem Stethacanthus byl Cladoselache jedním z prvních žraloků na naší planetě. Byl pojmenován již v roce 1894 paleontologem Deanem a jeho jméno v překladu znamená "žralok s výrůstky", jenž mu bylo dáno díky trojúhelníkovým zubům.


 


Anzu

18. srpna 2016 v 18:48 |  Theropoda
Anzu byl teropodní dinosaurus z čeledi Caenagnathidae, což byla skupina maniraptoranů patřících mezi oviraptorosaury. Žil na Zemi v období svrchní křídy před 65 miliony lety na území Severní Ameriky ve vlhké, bažinaté nivě na pobřeží vnitrozemského moře. Jeho téměř kompletní fosilní pozůstatky byly nalezeny ve slavném souvrství Hell Creek v roce 1990. Měl tlustý ocas a bezzubý zobák. Jeho délka činila 3 metry a váha dosahovala 225 kilogramů, což z něj dělá jednoho z největších opeřených dinosaurů, kteří byli v Severní Americe objeveni. Ačkoli se přítomnost peří nenašla, předpokládá se, že peřím pokryt byl, neboť úzce souvisel s ptáky. Nikdo přesně neví, proč byl opeřený, protože podle vědců bylo v jeho obydlí horko, tudíž peří k izolaci nesloužilo. Byl to převážně býložravec živící se nejrozmanitější vegetací, ale nepohrdl ani malými živočichy a možná i vejci. Jeho objev potvrzuje, že severoameričtí Oviraptorosauři sice souviseli s jejich asijskými bratránky, nicméně byli geneticky a i fyzicky odlišní.


Na rozdíl od asijských Oviraptorosaurů, Anzu, a ostatní severoameričtí Oviraptorosauři, měl mnohem delší a ladnější nohy. Na hlavě měl obzvláště vysoký, kostnatý hřeben, který mohl sloužit svým způsobem k jakési komunikaci mezi jedinci stejného druhu, takže se vzhledem mohl velmi podobat modernímu Kasuáru z Austrálie. Dinosaurus měl také velké přední končetiny s velkými zahnutými drápy. Pojmenoval ho v roce 2014 Matthew Lamanna. Jméno "Anzu" odkazuje na pernatého démona ze starověké mezopotamské mytologie. Druhové jméno "wyliei" ctí Wylieho J. Tuttlea - vnuka jednoho z mecenášů Muzea přírodní historie Carnegie v Pittsburghu. Pro rod Anzu byla vytvořena i přezdívka "kuře z pekla", jež mu byla dána antropologem Billem DeWaltem - ředitelem již zmíněného muzea. Podle Lamanna byl tento rod velmi přizpůsobivým a pravděpodobně i ve své době hodně úspěšným živočichem.


Jobaria

16. srpna 2016 v 16:36 |  Sauropoda
Jobaria byla rodem sauropodního dinosaura, který žil v lesnatých oblastech na území Nigeru v pravěké Africe před asi 164 až 161 miliony lety v období geologické periody jura. Fosilní pozůstatky tohoto plazopánvého dinosaura se nalezly na podzim roku 1997 během čtyřměsíční expedice ve formaci Tiouraren, o které se dříve předpokládalo, že se datuje do období rané křídy, ale pozdější výzkumy sedimentů ukázaly, že se jedná o jurskou horninu. Jobaria měla neobvykle krátký ocas, na délku dosahovala 18 až 21 metrů a váha se pohybovala v rozmezí od 15 do 20 tun. Bylo objeveno více než 95% zachovalé kostry, což znamená, že se její pozůstatky řadí mezi nejúplnější mezi sauropody, jaké kdy byly objeveny. Jednalo se o poměrně primitivního dinosaura, neboť jeho páteř a ocas byly velmi jednoduché ve srovnání se složitými obratli pozdějších severoamerických sauropodů, jakými byly například rody Diplodocus a Apatosaurus. Studie objevila zajímavé přizpůsobení tohoto živočicha, a sice, že se dokázal postavit na zadní nohy a dosáhnout tak na vyšší vegetaci, neboť těžiště tvora spočívalo blíže k zadním nohám, které byly i mnohem silnější, než ty přední. Kvůli tomu panovala dlouhou dobu i myšlenka o jeho umístění mezi pravými sauropody. Pojmenoval ji v roce 1999 její objevitel a profesor paleontologie na Chicagské univerzitě - Paul Callistus Sereno. Jméno Jobaria je odvozeno od mýtického stvoření - jakési obří šelmy "Jobar", která vystupuje v legendách berberského národa Tuaregů, kteří i věřili, že fosilie patří právě tomuto stvoření.



Xuwulong

14. srpna 2016 v 21:58 |  Ornithopoda
Xuwulong byl rod býložravého dinosaura ze skupiny Ornithopoda a nadčeledi Iguanodontoidea, který žil na Zemi v období křídy před 125,45 - 99,7 miliony lety. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v provincii Kan-su, která se nachází na severozápadě Čínské lidové republiky. Fosilní materiál obsahoval téměř kompletní kostru zahrnující lebku, části z páteře a levý pánevní pletenec. I když se jeho velikost nedá určit přesně kvůli nedostatku fosilního materiálu, tak je jeho délka odhadována na 7-10 metrů, takže se mohl řadit mezi velké ornitopody. Jeho lebka měla znaky typické jak pro klasické hadrosauridy, tak i Iguanodontidy. Sice neměl hřeben, ale zato měl více řad zubů- většina kachnozobých a rohatých dinosaurů měla dvě a více řad zubů, ale jiní dinosauři obvykle jen jednu. Tyto zuby se mu skvěle hodily při žvýkání tuhých větviček a listů, pro které se dokázal vztyčit na dvě nohy, ale normálně byl na všech čtyřech. Pravděpodobně patřil k vývojově primitivním příbuzným pozdějších kachnozobých dinosaurů. Typový druh je X. yueluni a popsali jej v roce 2011 čínští paleontologové You Hailu, Li Daqing a Liu Weichang.



Rhinorex

11. srpna 2016 v 21:03 |  Ornithopoda
Rhinorex byl dinosaurus ze skupiny Ornithopoda, který žil v době svrchní křídy stupně campan před 75 miliony lety na území severoamerického státu Utah, jenž byl kdysi součástí Laramidie, a dnes se nachází ve vnitrozemí západní části USA. Jeho fosilní pozůstatky byly obalené v pískovci a nalezly se v roce 1992 dvojicí studentů z Kalifornské univerzity ve formaci Neslen v centrálním Utahu. Holotyp pak obsahoval partikulární kostru zahrnující lebku, páteř a části z pánve. Na základě získaných kosterních pozůstatků se odhaduje, že byl Rhinorex dlouhý kolem devíti metrů a dosahoval hmotnosti čtyř tun. Jeho příbuzným současníkem je stejně velký rod Gryposaurus. Na místo od Gryposaura, který obýval bažinaté oblasti spojené s nivy, Rhinorex žil v blízkosti ústí řek při pobřežních stanovištích. Je pravděpodobné, že se dříve jednalo o ten samý rod, který se pak vlivem evoluce vydal po odlišných cestách. Hadrosauridi jsou především známí pro své hřebeny na hlavách, ale Rhinorex jej postrádal. Na místo toho měl přesto charakteristický znak, a to extrémně velký vyklenutý nosní oblouk. Není zcela jasné, proč tento velký nosní oblouk měl. Možná díky němu měl dobrý čich nebo sloužil k rozpoznávání ostatních členů. Jeho jméno často vzbuzuje představu teropodního masožravce, avšak klame, neboť se jednalo o neškodného býložravce. Rhinorex pomáhá pochopit evoluci hadrosauridů Severní meriky a vyplnit některé mezery ohledně stanovištní segregace během svrchní křídy. Popsal jej Terry Gates z North Carolina State University & Rodney Scheetz z Brigham Young University Museum Paleontology.



Machairoceratops

8. srpna 2016 v 20:42 |  Ceratopsia
Machairoceratops byl rod býložravého rohatého dinosaura ze skupiny Ceratopsia, který žil na Zemi před asi 80 až 77 miliony lety v období svrchní křídy stupně campan. Jeho fosilní pozůstatky, které byly objeveny již v roce 2006, a obsahovali fragmentárně zachovanou lebku, byly nalezeny ve velké přírodní rezervaci Grand Staircase-Escalante National Monument v Severní Americe ve formaci Wahweap, která se nachází na jihu Utahu. Holotyp je nyní umístěn v Muzeu přírodní historie právě v Utahu. Výzkumníci se do rezervace následně vraceli tři další sezóny a hledali více ostatků. Nicméně nenašli žádné další zbytky fosilie, a tak se výzkumníci především soustředili na studium. Tento dinosaurus, který měl typický "papouščí zobák", kterým zpracovával stovky kilogramů rostlinné potravy denně, dosahoval délky 5 metrů a hmotnosti až 3 tuny. Jeho lebeční límec měl dva výrazně zahnuté, dopředu směřující rohy dosahující délky 1,2 metru. Jejich funkce není úplně jasná, ale předpokládá se, že mohly být použity k přilákání samiček. Jediný druh tohoto rodu, Machairoceratops cronusi a jeho příbuznými jsou rody Albertaceratops, Diabloceratops a Avaceratops. Jeho jméno znamená "rohatá tvář s dýkou"; rodové jméno se skládá ze slova "machaira ", což je řecké slovo pro zahnutý meč či dýku a odkazuje právě na jeho charakteristické rohy a "ceratops", což je výraz pro "rohaté tváře." Druhové jméno odkazuje na řeckého boha Krona (Cronus), který v mytologii použil svou zakřivenou čepel (podobnost k rohům) k vyhnání svého otce Urana. V roce 2016 tohoto dinosaura popsal Eric K. Lund s týmem.



Diadectes

5. srpna 2016 v 16:15 |  Život před dinosaury
Diadectes byl rod obojživelníka ze skupiny Tetrapoda (Čtyřnožci), který byl blízce příbuzný plazům. Žil na Zemi před 298,9 až 272,3 miliony lety v periodě spodního permu stupně assel až kungur. Diadectes sdílel znaky charakteristické, jak pro obojživelníky, tak i pro plazy. Kostrou připomínal spíše plaza, ale jeho silná lebka byla mnohem primitivnější se zuby připomínající stoličky a řezáky, které se skvěle hodily k rozmělňování jak měkké, tak tužší vegetace, takže se jednalo o jednoho z mála býložravých obojživelníků. Diadectes kladl vejce, která měla obal amnion, jenž obklopuje vyvíjející se embryo, chrání ho tak a je určujícím prvkem plazů. Avšak i přes svou podobnost a pravděpodobnou příbuznost k plazům, jejich předkem nebyl, neboť plazi se začali vyvíjet již ve svrchním karbonu. Diadectes měl zavalité tělo, které dosahovalo délky od 1,5 do 3 metrů a měl krátké a robustní končetiny. Byl to pravděpodobně suchozemský živočich, jehož fosilních pozůstatků bylo nalezeno opravdu požehnaně, a tak umožnily přesnou rekonstrukci. Vzorky byly nalezeny v americkém Texasu v geologických vrstvách Red Beds. V roce 1878 ho popsal Edward Drinker Cope.



Caviramus

4. srpna 2016 v 13:34 |  Létající Pterosauři
Caviramus byl rod ptakoještěra ze skupiny Rhamphorhynchoidea, který žil na planetě před zhruba 212 až 201,6 miliony lety v periodě svrchního triasu stupně nor až rhaet. Jeho holotyp byl nalezen na západním svahu hory Schesaplana v pohoří Rätikon, které patří pod Alpy, na rakousko-švýcarské státní hranici. Holotyp obsahoval pouze spodní čelist dlouhou jen 50 mm, na které byly zachované dva zuby. V přední části tlamy měl pravděpodobně ostré špičaté zuby používané k zachycení kořisti, zatímco v zadní části tlamy byly zuby mající tři až pět hrbolků. Počet zubů je odhadován na nejméně dvanáct a nejvýše sedmnáct. Zuby tohoto rodu se podobají těm, které měl primitivní rod Eudimorphodon. Druhý vzorek se skládal ze dvou oddělených kostí u spoje a téměř úplné lebky. Lebka ukazuje, že měl vysoký tenký kostní hřeben. Tento ptakoještěr měl dlouhý ocas, na jehož konci bylo jakési kormidlo, které mu pomáhalo při letu. Objev tohoto rodu nese poněkud podstatný význam, neboť existuje jen málo známých pterosaurů z triasu. Caviramus se živil rybami a jeho rozpětí křídel bylo 135 cm. V roce 2006 ho popsali Nadia Fröbisch a Jörg Fröbisch.



Sauropleura

3. srpna 2016 v 4:28 |  Život před dinosaury
Sauropleura byla rodem obojživelníka ze skupiny Lepospondyli, která žila na zemi v období pozdního karbonu před asi 323 až 298 miliony lety. Obývala prostředí prosycená vodou na území USA, kde se živila bezobratlými živočichy své doby. K tomu jí sloužili čelisti vyzbrojené jemnými zoubky. Hlava měla velké oči a byla v přední části zúžená a špičatá a tvarem tak připomínala trojúhelník. Měla dlouhý, zploštělý ocas a vzhledově se docela podobala dnešním mlokům. Tento vodní obojživelník byl jedním z nejčastějších živočichů nalezených v uhelných dolech blízko obce Linton, jež se nachází v kraji Coshocton v Ohiu. Sauropleura měla robustnější tělo protáhlého tvaru s velmi krátkými končetinami. Na předních končetinách byly čtyři prsty a na zadních pět. Mezi prsty byly plovací blány. Měla dlouhý silný ocas, který ji pomáhal k rychlejšímu pohybu pod vodní hladinou. S velkou pravděpodobností na souš příliš nevycházela a celý život tak trávila ve vodě. Samečci se od samiček nijak neodlišovali. Jedinci dosahovali velikosti zhruba 35 cm. V roce 1868 Sauropleuru pojmenoval americký anatom, paleontolog a jeden z nejvýznamnějších objevitelů dinosaurů v 19. století Edward Drinker Cope.



Becklespinax

1. srpna 2016 v 3:38 |  Theropoda
Becklespinax byl rodem teropoda, který obýval území Velké Británie - Anglie, před 140 až 130 miliony lety v období spodní křídy. Byl to masožravec se silnými čelistmi a pravděpodobně měl na zádech nízkou plachtu, což potvrzují i jeho nervové ostny. Tyto nervové ostny jsou vlastně protáhlé obratle, takže pokud by byly například při souboji poškozeny pokousáním, byl by dinosaurus paralyzován nebo dokonce usmrcen. Vyskytoval se v lesnatých oblastech, kde lovil malé a středně velké sauropody. Jeho fosilní materiál byl objeven amatérským hledačem fosílií Samuelem H. Becklesem v lomu, ve formaci Wadhurst Clay v geologickém útvaru Hastings Beds, který se nachází nedaleko města Battle v hrabství Východní Sussex. Obsahoval tři velké fragmenty páteře (zadní hřbetní obratle). Hlavní zbraní tohoto dravce byly jeho drápy, které používal jak v boji se svými soupeři, tak i při usmrcování své kořisti. Dosahoval délky osmi metrů a hmotnosti 1,5 až 2 tun, avšak rozměry tohoto dinosaura se mohou pouze hrubě odhadovat, a to z důvodu skrovného fosilního materiálu. Jeho klasifikace byla poněkud obtížná, neboť jeho fosilní obratle byly původně spojeny se zuby jiného dinosaura - Altispinax dunkeri. V roce1988 zařadil Gregory S. Paul tyto obratle k novému druhu A. altispinax, avšak v roce 1991 George Olshevsky nazval teropoda jako Becklespinax altispina. Jméno mu bylo dáno na počest objevitele, znamená "Becklesova páteř". Je blízce příbuzný alosauroidům a jeho jméno patří k nejpodivnějším v říši dinosaurů.



Utatsusaurus

30. července 2016 v 21:12 |  Tvorové dávných vod
Utatsusaurus byl mořský plaz z čeledi Utatsusauridae, který žil v období triasu před asi 245 až 250 miliony lety. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny v prefektuře Mijagi v Japonsku a v provincii Britské Kolumbie v Kanadě. Utatsusaurus má ve fosilním záznamu velmi důležité zastoupení, neboť se jednalo o jednoho z prvních ichtyosaurů. Živil se zejména rybami, avšak na jeho jídelníčku se mohli objevit i hlavonožci a někteří další malí mořští plazi. Jeho ploutve byly velmi krátké, přední pár jen o málo delší, než zadní. Byl to živočich se štíhlým, pružným tělem, které měřilo na délku tři metry. Na rozdíl od pozdějších ichtyosaurů, Utatsusaurus postrádal hřbetní ploutev a měl poměrně širokou lebku, která se pak zužovala. K poměru velikosti jeho lebky, měl poněkud malé, ale ostré zuby. Pohyboval se pravděpodobně vlněním, tak jako dnešní úhoři. Utatsusaurus byl úzce spjat s diapsidními plazy jakým byl například Petrolacosaurus. Dnes je znám jen jeden druh a to Utatsusaurus hataii, kterého popsali v roce 1978 Shikama, Kamei a Murata.



Olorotitan

29. července 2016 v 0:41 |  Ornithopoda
Olorotitan byl rod býložravého dinosaura z čeledi Hadrosauridae, který žil na Zemi v období svrchní křídy stupně maastricht. Obýval území dnešního Ruska a východní a jihovýchodní Asie - Dálného východu. Jeho fosilní pozůstatky byly objeveny ve formaci Udurchukan nacházející se v regionu Amur. Holotyp se skládal z téměř kompletní kostry. Lebka byla vybavena chrupem specializovaným na žvýkání rostlinné složky a jeho krk byl pozoruhodně dlouhý - skládal se z osmnácti obratlů, takže byl delší, než u ostatních hadrosaurů. Olorotitan se také odlišoval svým dutým hřebenem, se kterým samozřejmě dokázal - tak jako ostatní jeho příbuzní - vydávat charakteristické hlasité houkavé zvuky, nicméně tento hřeben vybíhající ze zadní části lebky, kde se rozšiřoval, a vracel jako by zpět byl unikátní v tom, že připomínal tvar hlavy sekery. Jednalo se o velkého čtyřnožce, který dosahoval délky až 12 metrů. Na zadní nohy se stavěl jak v případě ohrožení, kdy pak mohl snáze utéct před nepřáteli, tak i v případě krmení. V roce 2003 ho pojmenovali Pascal Godefroit, Yuri Bolotsky a Vladimir Alifanov. Dodnes je znám jeden druh tohoto rodu a to O. arharensis. Jméno v překladu znamená "obří labuť" a bylo mu dáno právě kvůli dlouhému "labutímu" krku. Jeho objev dokazuje velkou rozmanitost podčeledi Lambeosaurinae. Nejbližšími příbuznými jsou rody Corythosaurus a Hypacrosaurus.



Thalassodromeus

28. července 2016 v 8:35 |  Létající Pterosauři

Thalassodromeus byl rodem ptakoještěra z čeledi Thalassodromidae. Žil na území Jižní Ameriky (Brazílie) před 108 miliony lety v období spodní křídy stupně alb. Jeho čelisti byly špičaté a bezzubé. Živil se ještěrkami, na které při chůzi po zemi narazil a také obojživelníky a rybami, na které číhal na mělčině u břehu, podobně jak to dělají dnešní volavky. Nepohrdl však pravděpodobně ani dinosauří mršinou. Tento ptakoještěr měl výrazný lebeční hřeben, který byl jeden z největších u doposud objevených pterosaurů, díky kterému celá hlava měřila na délku skoro metr a půl. Funkce hřebenu není známá, avšak mohl hrát svou roli v době rozmnožování, při rozlišování jednotlivců nebo k termoregulaci. Rozpětí křídel pak činilo 4,5 metru, avšak větší jedinci měli rozpětí možná až 5,3 metru. Pro své větší rozměry by jeho těžší tělo již aktivní let nejspíš neumožňovalo a pravděpodobně také nedokázal vzlétnout přímo ze země, ale musel se do vzdušného prostoru spouštět například ze skal. Ve fosilním materiálu jsou dvě kostry. Holotyp byl nalezen v souvrství Santana na severovýchodu Brazílie a obsahoval částečnou lebku. V současné době je znám jen jeden druh tohoto rodu a to T. sethi, který byl popsaný v roce 2002. Jeho jméno v překladu znamená "mořský běžec" a dali mu ho Kellner & Campos. Bylo mu dáno na počest staroegyptského boha Sutecha (nebo také Set či právě Seth), nicméně v roce 2006 navrhl André Jacques Veldmeijer možné zapletení Sutecha s bohem Amonem, jelikož právě Amonova koruna vykazovala velkou podobnost s hřebenem Thalassodromea, avšak druhové jméno sethi mu bylo ponecháno.



Kam dál